A pak byla pryč

recenze

Před deseti lety zmizela za bílého dne Ellie Macková. Dlouhou dobu po ní všichni pátrali, ale nakonec se policisté přiklonili k tomu, že utekla z domu. Její matka Laurel tomu však nevěří, a tak celých deset let čeká na odpověď. Nechce nic jiného než vědět, co se stalo s její dcerou. Nakonec jí zavolá policie s tím, že se našly Ellieiny ostatky. Možná je to možnost, jak to celé uzavřít. Jenže pořád neví, co se s její dcerou stalo během těch deseti let.

I tak je to pro Lauren možnost začít znovu žít a brzy se jí k tomu naskýtá příležitost, když potkává šarmantního Floyda. Poprvé po letech se zamilovává a myslí, že by mohla mít v životě alespoň trochu štěstí. Ovšem pak potkává Floydovu dceru Poppy, která je neuvěřitelně podobná Ellie. Může to být náhoda, ale pak se začnou objevovat podivné spojitosti. Lauren chce vědět, co to má všechno znamenat. Ale co když je pravda mnohem horší, než si dokáže představit?

Lisa Jewell má na svém kontě už slušný počet knih. Žádné z jejích předchozích děl jsem nečetla, ale když mě zaujal thriller Beze svědků, trochu jsem zapátrala a zjistila, že mají opravdu slušné hodnocení. A jelikož thriller zněl opravdu dobře a autorka podle všeho psát opravdu umí, rozhodla jsem se, že knížku zkusím.

Podle hodnocení autorčiných předchozích knih jsem odhadovala, že i tato by se mohla kvalitou pohybovat někde kolem čtyř hvězdiček, možná dokonce pěti. Ale nechtěla jsem knihu začít číst s přehnanými očekáváními, a tak jsem raději předpokládala, že se bude jednat o kvalitní knihu, ale dál jsem raději nespekulovala a pustila se do čtení.

Struktura knihy je tak trochu chaotická. V knize se totiž protíná několik linek, a to jak časových, tak příběhových. Časové jsou od sebe odlišeny, ale ty příběhové ne. Celkem vlastně kniha vypráví čtyři příběhy čtyř lidí, které jsou vzájemně propojené. Nikde v knize však není označeno, který příběh právě probíhá. Je pravda, že se nestalo, že bych v knize byla někdy vysloveně ztracená, ale rozhodně by pro přehlednost neuškodilo, kdyby bylo u kapitoly poznamenáno, kterého příběhu se právě týká.

Stejně jako příběhy se tu střídá i er-forma a ich-forma. Většina knihy je psána z pohledu třetí osoby, ale je tu i dost kapitol, které jsou psány z pohledu první osoby. Popravdě si nejsem moc jistá, jaký účel to v této knize mělo. Přijde mi, že i kdyby to bylo napsáno v jednotném stylu (asi spíše er-formě než ich-formě), tak by to nemělo na knihu žádný negativní vliv. Ovšem negativní vliv to nemělo ani v tomto případě. Je to zvláštní, ale rozhodně ne špatné.

Styl psaní sám o sobě není špatný, ale občas mi přišel trochu zdlouhavý a nudný. Autorka až moc často opakovala tu samou věc jen z různých úhlů pohledu a to způsobilo, že mě to v určitých chvílích ani moc nebavilo číst. Neustálé opakování a docela obyčejný styl psaní zkrátka nejsou dobrá kombinace.

Příběh se mi líbil, ale opakování a neustálé náznaky typu „to ještě nevěděla…“ „měla šanci uniknout svému osudu…“ v podstatě čtenáři prozrazuje co se stane v dalších kapitolách ještě dřív, než se k té kapitole vůbec dostane. A v kombinaci s tím, že můžeme příběh sledovat ze čtyř různých pohledů jednoduše není možné neuhodnout o co v knize jde.

Je pravdou, že některé detaily mi zůstaly utajené až do konce, ale většinu hlavní zápletky jsem v podstatě věděla ještě dřív, než jsem se dostala do půlky knihy. Což je doopravdy škoda, jelikož Lisa Jewell měla opravdu zajímavý nápad. Sice byl částečně posazený na příběhu, který jsem už mnohokrát viděla v jiných knihách, ale v jádru byl opravdu originální. Jediný problém je, že si autorka nedala pozor na to, aby neprozradila důležité dřív, než to mělo být prozrazeno.

Postavy však autorka vytvořila skvěle. Ať už byly jejich části psány v ich-formě nebo v er-formě, dokázala je perfektně popsat, a to nejen vzhledově, ale ukázala čtenáři i jací jsou, jaká je jejich povaha a to nejdůležitější, co se jim honí v hlavě. I když to poslední bohužel občas bylo vzhledem k příběhu tak trochu na škodu.

Beze svědků je kniha, která má rozhodně velký potenciál. Autorka měla skvělý nápad na příběh, ale bohužel se jí knihu nepodařilo napsat tak, aby byla nepředvídatelná, plná zvratů a šokujících událostí. Právě proto že skvělého nápadu podle mě vznikla spíše lehce nadprůměrná kniha než senzační, která z ní jisto jistě mohla být.

Rozhodně to není kniha, které byste se měli obloukem vyhnout, naopak. Je to zajímavý příběh a rozhodně se jedná o skvělou oddechovou knihu. Takže pokud hledáte něco u čeho byste mohly lenošit na pláži, tahle kniha je podle mě dobrou volbou.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada - Cosmopolis.

Komentáře (0)