Život na pavoučím vlákně přehled
Anna Strnadová
Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po "dobrovolném" odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Život na pavoučím vlákně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)


Knihy o Osvětimi a celkově příběhy s válečnou tématikou, moc nevyhledávám, ale tahle mě hluboce zasáhla. Příběhy byly zvláštně "promíchané" do sebe, to se někdy zdálo trochu matoucí, ale vlastně mi to nevadilo. Hrdinů mi bylo moc líto. Sára a její osud mě dostal asi nejvíc.


Několik propojených rodin - jedno společné - utrpení - válka, židé , Osvětim
Dojemné čtení, Autorka opět hluboce popsala osudy prostých lidí a dobu ve které žili.
Doporučuji.
Související novinky (1)
Prokletí svatých, Plameny války a další knižní novinky (25. týden)
16.06.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Život na pavoučím vlákně v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 85x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 6x |
v Mé knihovně | 50x |
v Chystám se číst | 100x |
v Chci si koupit | 23x |
v dalších seznamech | 3x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Československo rodinné vztahy normalizace (1969-1989) dětské domovy emigrace totalitní režimy historické rományAutorovy další knížky
2023 | ![]() |
2019 | ![]() |
2021 | ![]() |
2019 | ![]() |
2020 | ![]() |
(SPOILER) Úvodní krátké kapitoly zaujaly, začínáme rokem 1931, pak skočíme na okraj války. Zajímavý byl osud malé Evičky, dcery Němce a židovky, kterou se (po sebevraždě matky) podařilo umístit do katolického kláštera, kde bez problémů přežila nejhorší honbu na židy a dostala se nakonec do dobré české rodiny (ale později měla spíš problém se vidět s otcem, na západ ji nepustili, sem pak zase ani otce, o to se postarali soudruzi...).
Vypadalo to, že hrůzy války v knize tolik rozebírány nebudou, protože ve třetině je už po válce (ne že bych se tedy těšila na obsáhlá komunistická zvěrstva). Ale chyba lávky, nejhorší připomínky koncentráků a běsů s koncem války jsou obsáhle připomínány ve vzpomínkách Sáry v celém zbytku knihy.
Poválečné dění bylo pak jen sporadicky zapracováno z hlediska politiky, bez připomínky let, jen zmíněn Slánský, Horáková, nevýznamně na pozadí, opravdu jen jako jména, totéž smrt Stalina a Gottwalda, v nejasné souvislosti pak Dubčeka a Husáka.
Příběh Palátových se zdál jako uměle přidaný pro "zmapování" poválečného domácího vlivu na ty, kteří neměli zásadní problémy a nezažili žádné ztráty za války - a jen velice povrchně až neuvěřitelně na nich autorka popisuje vliv nástupu a růst moci komunistů, na každého.
Schwarz byl taky jen figurkou na okraji, jakkoli se nakonec autorka postarala o jakési (nepříliš věrohodné) napojení všech zúčastněných rodin (to bylo to pavoučí vlákno?).
A samotný konec to tedy nespravil: celková depresivnost dosáhla otevřeně vrcholu, bez jakékoli naděje do budoucna, pro nikoho.
Prvotní zaujetí knihou u mne proto propadlo ve třetině a postupně upadalo dál, takže jsem knihu v poslední třetině už jen rychle prolétla, s celkovým neuspokojivým pocitem ztráty času. Ano, pár zajímavých drobností se našlo, ale nemělo to celé moc hlavu a patu, natož nějaké nadčasové poselství či věrohodné zobrazení hrůz dob nedávno minulých, nechtěně stále připomínaných.