Žerty hravé a dravé přehled

25.06.2023

Sbírka Nerudových fejetonů je skvělým dobovým dokumentem. Neruda byl nejen schopný žurnalista, ale dokázat se také povznést nad věci a uměl se na vše dívat s ironií a sarkasmem. Kniha je členěna do tří částí a jako celek ukazuje velmi plasticky, co Nerudu trápilo, čím se zabýval, z čeho si tropil žerty, a jaká byla situace ve společnosti. Skrze to, co kritizuje a jak, lze krásně dohlédnout, co lidé tehdy řešili. Je to zajímavý experiment po letech - on to tehdy psal jako aktuality, nyní by se zdálo, že to je vyčpělé a že tomu nelze rozumět, když většinu lidí, o kterých se píše, neznáme. A není tomu tak.
S Nerudou navštívíme bál (Starý mládenec na bále), kde neví, jestli má tančit nebo být raději s kumpány v hospodě, jsme svědky toho, jak mu před domem staví kanál (Kanalisován), přemýšlí o masopustu (Kobližky: "Ondyno napsal kdosi: Masopust liší se od postu jenom tím, že není mezi oběma už pražádného rozdílu"; Posvícenský přechod k přípitku na české Vašky: "Ano, jídlo je radost, posvícení blaženstvím. Dobře, že máme neštovice jen jednou za život a posvícení jen jednou za rok, nebylo by blahem k vydržení."), zamýšlí se nad smrtí (Popeleční myšlenky: "Což ono se to řekne: umřít - taky by člověk konečně neměl nic podstatného proti tomu, ačkoliv je hlavně to poněkud nepříjemno, že umírá člověk vždy za živa - zcela hloupé zařízení přírody, která mohla umírání odložit také až někdy po smrti, kdy bychom více o tom nevěděli."). Trápí ho nové nařízení o nových mírách a váhách a hned si z toho udělá legraci, že už nebudeme mít píď, náprstek nebo lžičku (Nové míry), dělá si šoufky z ženské emancipace (Lékařky, kněžky, právničky) a to i tak, že si představuje sám sebe, jak se prochází po ulici za padesát let a všude už jsou jenom ženy a ženská povolání (Za padesát let: "Stojící zde policajtka ochotně odstoupí. Ale oznamy jsou praobyčejny, nic pikantního. "Do Volšan se přijmou dvě hrobařky". "Hledá se silná ponocná". "Kdepak to hoří?" "V kasárnách dělostřelkyň....") - to by mu dnešní feministky a zastánkyně ženských práv daly! Neruda ukazuje, jak je nápaditý i co do formy - například dva dopisy kriminálníka, který uctivě děkuje za všechno, co pro něj stát dělá, děkuje, že odstranili bití a okovy, ale že ještě by to něco chtělo (Dva kriminální listy: "Již několikráte jsem seděl, ale nikdy jsem se neměl tak dobře jako nynčko, kdy Vy, milostpánové, o nás se starati ráčíte...odstranili bití, sundali okovy. ... Posléz jste nám dovolili kouření, díky! Mimo to se prodá víc tabáku a Uhři budou spokojeni. ... Se stravou jsme spokojeni, ... šat je dost praktický, ... zaměstnání - máme dlouhou chvíli..." apod.) Je to stylizace a ironie. Radost pohledět. Z jeho literárních recenzí se vymyká svojí jízlivostí Václava Štulce "Básně", což je učebnice nenapadnutelné ironie a zostuzení slabého autora.
A na závěr si dovolím dva citáty:
("Filosofické" aforismy z doby "Kongresu filosofů"): "Filosofie je věda věd, filosof člověk všech lidí, kongres filosofů kongres všech kongresů..." a "Bývá obyčejem, že za dedikaci spisovateli něco se daruje. Nechci, abys byl v rozpacích. Mám v bytu svém skvělou sbírku předmětů, které mně vesměs scházejí, pošlu Ti jejich seznam."
Dávám jen tři hvězdičky, protože některé opravdu zastaraly a jako celek by se to podle mne mělo dnes redigovat a protřídit. Zdaleka ne všechny mají tu sílu a razanci, je třeba vyzobávat. A já vyzobával a dalo to víc než lepší. No klasik.

02.01.2023

Nerudovy fejetony z let 1868 - 77 vypovídají o společnosti té doby a autorově vnímání světa. Sbírka je rozdělena do čtyřech tematických celků, přičemž fejetony z části Různé byly naprostá lahůdka a Divadelní a Literární nebyly nic pro mne.
Neruda se zamýšlí mj nad lidovými zvyky, náboženstvím, nadváhou a zavedením metrické míry, ale dozvíme se také například, že hříšný peníz za krmení těla vycházel na 12 zlatých a 60 krejcarů měsíčně.
"Mám v bytu svém skvělou sbírku předmětů, které mě vesměs scházejí, pošlu ti seznam"