U dvora římského krále Josefa přehled

29.07.2021

K ovacím předchozích komentátorů na tento román se bohužel nepřipojím. Je to příjemné historické čtení v pomalém tempu, docela mě bavilo, ale nakonec žádný zázrak.
Začátek se svatbou na Nelahozevsi se mi moc líbil, pěkně vystihuje ducha doby, ukazuje uvěřitelně postoj a nevinnost slečny ze šlechtické společnosti vstupující do manželství. Časem mi ale začalo lézt na nervy, že se hlavní hrdinka chová jako úplná blbka, a to nejenom ve vztahu k novomanželovi, ale i ve všech krizích. A není v tom sama. Konání jejích a Fabianových protivníků místy postrádá logiku nebo zůstává nedovysvětlené. Samotné vyřešení záhady je důvtipné a líbilo se mi. Název bych volila jiný, u dvora (a to Leopoldova, nikoliv Josefova) se postavy pohybují stěží pár kapitol.
Kniha trochu trpí syndromem druhého dílu (nevěděla jsem původně, že jde o pokračování) - teď nevím, zda se shánět po předchozím, protože v tomto autorka vyspoilovala jeho zápletku a děj. Nevyvarovala se ani některých chyb historických (např. v roce 1693 by ve skutečnosti dům v Kozí ulici a celá židovská čtvrť byly úplné novostavby, celá tato část Starého Města čtyři roky předtím kompletně lehla popelem) i jiných (nelahozevský kovář změní jméno, což je způsobeno tím, že většina sloužících, správců, ranhojičů apod. se v knize jmenuje Vojtěch/Vojtěcha nebo Jakub/Jakob a autorka tím sama sebe zmátla). To by se dalo odpustit, kniha ovšem obsahuje i poměrně dost chyb pravopisných, včetně velmi hrubých - např. y/i ve shodě přísudku s podmětem a přídavných jménech, což je horší. Obálka je krásná, lákavá, všechna čest.