Zaklínání světla přehled

Zaklínání světla https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414986/bmid_zaklinani-svetla-gsc-414986.jpg 4 120 120

Rovnováha mezi silami se konečně nahnula... Nejistá rovnováha mezi čtyřmi Londýny dosáhla svého bodu zlomu. Kdysi naplněné rudým temperamentem magie, temnota vrhá stín na Mareshské impérium a ponechává prostor jinému Londýnu k vzestupu. Kdo se rozpadne? Kell - kdysi považovaný za posledního žijícího Antari - se začíná chvět pod nátlakem konkurenčních loajalit. Po prožité tragédii, může Arnes přežít? Kdo povstane? Delilah Bardová, kdysi všední - ale nikdy obyčejná - zlodějka, která přežila a vzkvétala prostřednictvím magických zkoušek. Nyní se ale musí naučit kontrolovat svou magii, dříve, než ji pohltí. Mezitím zneuctěný kapitán Alucard Emery se svou lodí Noční věž shromažďuje svou posádku a pokouší se závodit proti času a získat nemožné. Kdo zvítězí? Dávný nepřítel se vrací, aby si nárokoval korunu, zatímco se padlý hrdina snaží zachránit rozpadající se svět.... celý text

Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: , Argo
Originální název:

A Conjuring of Light , 2017


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zaklínání světla. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (20)

Carolxc
26.01.2024 4 z 5

Z třetí návštěvy do světa různých Londýnů jsem lehce rozpačitá a vím, že to mohlo být lepší. Což mě mrzí a hlodá to ve mě, i když jsem si čtení užívala od začátku, až do samotného konce. Zvlášť, když jsem si svět oblíbila a zdál se mi v prvním díle zajímavý i po druhém přečtení.

V knize se neustále něco dělo a mělo to úplně jiný drive oproti druhému dílu. Což je plus, ale také mínus, neboť finále nechalo pár nedořešených otázek, a myslím, že celkem důležitých otázek, přičemž víte, že stačilo vynechat pár zbytečných událostí a autorka se mohla věnovat něčemu, co má pro jisté postavy větší význam.

Snaží se, zde o politiku, která po celé dva díly byla pro mě spíše v pozadí a ve finále pro mě tato linka nefungovala, byla naprosto zbytečná a minulost dvou hlavních postav je úplně opomenuta. U Kella byl alespoň menší náznak ( i tak jsem chtěla vědět více ), ale Lila neměla, ani to.

Komu se, zde věnuje nejvíce je Holland. Jeho minulost a linka byla zajímavá, a i když tragické postavy jako on mám ráda, tak z nějakého důvodu si mě nezískal, ani tak
Pro mě nejlepší postava byla Kell, ale to jen jen má osobní preference.
Lila byla stále stejné tvrdohlavá a měla jsem pocit, že v jistých věcech se nepoučila, přesto pro mě byla snesitelná.
No a Rhy .. prostě tam byl V konečné bitvě proti Osaronovi moc nepomohl a spíše přidělal starosti jedním pro mě zcela nepochopitelným rozhodnutím, ale budiž roztomilému princi odpuštěno.

Osaron jako záporná postava nebyl špatný. Jeho motivy pro to, aby byl zlý, nebyly kdoví jak hluboké a neskrýval se za nimi žádný příběh, jenž by jej hnal vpřed, ale pro příběh to stačilo. Rozhodně jsou lepší záporné postavy, ale i horší.
A finále. Od celé série jsem čekala spíše oddechové čtení, takže s koncem a jednotlivými osudy hrdinů jsem problém neměla. Úplná pohádka to nebyla a smrt si pro někoho přišla, ovšem tohle tu nechci kvůli spoilerům více rozebírat a každý ať si to přečte sám.
Ačkoliv se to podle recenze nemusí zdát, převažují u mě pozitivní pocity a neměla bych problém si celou sérii přečíst znovu, i přes konečnou hořkost a lehké zklamání. Mohlo to být lepší. Jsou tam mezery, ale pro mě je spíše důležité, jestli jsem se během příběhu bavila a zda jsem se musela do čtení nutit nebo ne. Zde jsem se těšila, až vezmu knihu do ruky a přenesu se do jiného světa.

Veju007
30.07.2023 3 z 5

Tak jozatím poslední díl série Tvář magie v rámci společného čtení u @kudrny_v_knihach pokořen.

Příběh navazuje bezprostředně na události konce druhého dílu. Na Červený Londýn se řítí apokalypsa v podobě Osarona, stínu temné magie, který si chce podmanit vše, co může. Naši hrdinové tak společně vyplouvají na vlnu posledního dobrodružství, které je ale nejsmrtelnější ze všech. Podaří se jim spojit síly a zvítězit?

Schwabová píše skvěle, o tom žádná. A je fascinující, ze dokáže napsat tolik rozdílných příběhů. Tady mi to prostě ale nějak drhne. Nejzajímavější z celé třetí knihy jsou úryvky Hollandových vzpomínek, které vás donutí totálně přehodnotit vztah k této postavě. Lila jeno něco míň na facku, než ve dvojce, ale pořád to prostě drhne
Co se mi naopak líbilo, bylo, ze byl příběh vyprávěn z vícero úhlů, mnohdy i na vteřiny přesně a bylo zajímavé, jak se každý v danou chvíli zrovna popasovával s nastalou situací.

Je to velmi výpravné fantasy, které mi svým způsobem více či méně v určitých chvílích připomíná Pána prstenů, ale mám na mysli spíš styl vyprávění celého příběhu. Bohužel jsem ale nejvíc nadšená byla z prvního dílu a tak musím hodnotit takto


Hels-is-unicorn
25.01.2023 4 z 5

(SPOILER) Tak já vám nevím. Jednoznačně mě bavil nejvíc druhý díl, tomuhle bych s chutí dala 3*, ale už jsem je dala i daleko horším knihám. Temnější tvář magie jsem četla až po Neviditelném životě Addie LaRue, který se ihned stal jednou ze srdcovek díky lyričnosti a pohádkovému nádechu. Překvapuje mě, jak autorka, která napsala v podstatě báseň v próze o rozsahu knihy, může být tak krvelačná :-D Což mi obvykle nevadí, jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jay Kristoff, který ve většině postav taky nenechá ani mililitr krve. Ale nevím, do tohohle příběhu mi to nějak nesedělo a řekla bych, že mottem tohohle dílu by klidně mohlo být "Pojďme postupně spáchat asistovanou sebevraždu".
Tenhle díl je vlastně tak trochu fantasy, tak trochu postapo s prototypní zombie apokalypsou. Magie se zase začala chovat, jak autorka zrovna potřebovala, bez jakéhokoliv řádu. Když si to tak vezmete, oni ti Antariové vlastně kromě cestování mezi světy nejsou až tak výjimeční, běžný mág totiž zvládá v podstatě totéž, jen třeba pouze s jedním živlem. Otázka živlů je mi taky záhadou, v prvních dvou dílech se jich autorka ještě jakž takž držela, ale v tomhle mi opravdu přišlo, že si každý dělal, co chtěl. Osaronovu magii jsem taky úplně nepochopila, občas se zdálo, že má nějaké hranice, občas ne. Proč Ojka byla v minulém díle moc slabá na to, aby ho přijala, ale v tomhle už ne? Jen kvůli tomu, že umřela?
Už u minulého dílu jsem vytýkala, že autorka měla problém s udržováním detailů, což se týká i tohoto dílu. Některé reálie si prostě jen tak změní a myslí, že si nikdo nevšimne... bohužel jsou čtenáři, kteří si všímají :-) Kisimyr přece s Alucardem nikdy souboj neměla, Holland se snažil být v prvním díle králem už před Daneovými, ale nakonec ne, nakonec byl s předchozím králem bff, a podobně. Ale budiž, jsou to detaily. Celkový příběh byl vlastně docela fajn, ale jen fajn, ne dechberoucí, úžasný, skvělý, nezapomenutelný.
Přijde mi, že postavy se vrátily k plochosti z prvního dílu, všichni opět byli černobílí, i když nějaké výjimky se našly. Bohužel spíš u vedlejších postav. Koho jsem absolutně nepochopila, jsou král s královnou. Královniny pasáže mě vyloženě krkly, protože to byla prostě jen vata, která nic nikam neposouvala a ještě byla navíc k uzoufání depresivní. Hádám, že je autorka přidala, aby čtenář litoval, když zemřela (což teda jako bylo dost blbý, co si budem, nechat se propíchnout skrz vlastního syna se jen tak někomu nepovede), ale musím říct, že mně se spíš ulevilo, protože to znamenalo, že je konečně konec s jejím příběhem. A král je důvod, proč bych knize dala výše zmíněné motto. Co si jako myslel, že dokáže? K čemu to bylo?
Ještě se musím vyjádřit i ke konci knihy, protože po pomaloučkém rozjezdu, na který si už člověk během série vlastně stihl zvyknout, přišel jak blesk z čistého nebe. A nechal spoustu nezodpovězených otázek, které si ale myslím, že vůbec nemusely být položeny, pokud se k nim autorka nechtěla vyjadřovat. Jak vlastně vznikne takový Antari? Kdo jsou Lila a Kell zač? Vždyť neznáme dětství ani jednoho z nich, ale vracelo se k němu tak často, že by jeden čekal, že se o něm třeba i něco dozvíme. Ale ne, na co taky, že. Proč se v tomhle díle vůbec nějak řešil Šedý Londýn a posedlost krále magií? Vždyť to vůbec nikam nevedlo. A může mi někdo krucinál říct, jak je možné, že Alucardův bratr přežil, když ho sám Alucard zabil? Chápala bych, že Osaron může oživovat mrtvé, ale neměli by po jeho pádu logicky zemřít?
Poslední zmínku musím věnovat českému vydání. Vadí mi, že se najednou začaly vymezovat flashbacky jiným fontem. Prvně jsem si myslela, že to snad je nějaká chyba. A úplně k tomu nevidím důvod, když v předchozích dílech to potřeba nebylo. Ale to může být i chyba originálu, nezjišťovala jsem to. Nicméně chci poděkovat a vyzdvihnout to, že Argo nešetří a platí si dobré korektory. Mám už úchylku v hledání chyb, protože to snad ani není možné, kolik je jich v dnešní době možné do knížek nasekat. Ale tady jsem jich napříč sérií našla opravdu minimálně a musím říct, že to výrazně ovlivnilo a zpříjemnilo můj čtenářský zážitek. Kéž by takových nakladatelství bylo víc :-)

všechny komentáře

Související novinky (1)

Knižní novinky (33. týden)

11.08.2019


Citáty z knihy (1)

Láska a ztráta jsou jako loď a moře. Když stoupá jedno, stoupá i druhé. Čím víc milujeme, tím víc můžeme ztratit. Jediný způsob, jak se vyhnout ztrátě, je vyhýbat se lásce. Svět by pak ovšem byl nesnesitelně smutný.


Kniha Zaklínání světla v seznamech

v Právě čtených3x
v Přečtených147x
ve Čtenářské výzvě11x
v Doporučených15x
v Knihotéce152x
v Chystám se číst98x
v Chci si koupit67x
v dalších seznamech1x