Zaklínání světla přehled

07.07.2024

Americká spisovateľka V. E. Schwab čitateľa tretí raz berie na výlet do paralelných Londýnov. Druhý diel Stretnutie tieňov zafungoval ako mostík. Aktéri sa spamätávali z toho, čo sa stalo a opatrne pokračovali vo svojich životoch. Od prvej strany tretej knihy je však jasné, že ich žiadny zaslúžený pokoj ešte nečaká. Udalosti nasledujú v rýchlom slede za sebou. Srdcervúce straty, dychberúce naháňačky, ale aj vyostrené boje spôsobia, že dej veľmi rýchlo napreduje.

Tempo je vyslovene vražedné. Je jasné, že stačí málo, aby prišla neodvrátiteľná katastrofa. Aj keď po úvodnej tretine všetko predsa len spomalí, atmosféra je napätá. Pretože všetkým dochádza čas. Čitateľovu pozornosť opäť napomáha udržať aj časté striedanie rozprávačov. Z Bieleho Londýna do Sivého a naspäť do Červeného. Svoj priestor dostávajú hrdinovia, ale aj možní zloduchovia. Navyše sa bližšie predstavia aj tí, ktorí doteraz skôr postávali bokom so zvyškom komparzu.

Schwab sa teda aj v tejto časti zameriava hlavne na postavy. Preskúmava ich silné aj slabé stránky a predstavuje ich motivácie, takže nikto nie je len zlý alebo len dobrý. Uprostred toho všetkého stoja Kell, Lila, Rhy a s nimi Alucard a ďalší. Účasť niektorých na hlavných udalostiach je pritom prekvapivá. No práve vďaka tomu ešte väčšmi vyniknú všetky tie charakterové premeny. V porovnaní s prvým dielom Tmavší odtieň mágie niektorí zažili obrat doslova o stoosemdesiat stupňov. Avšak vďaka pozornosti, ktorú autorka venovala detailom a opisom, sú tieto zmeny uveriteľné.

Podobne ako v predchádzajúcich dieloch, aj v tomto je silná dobrodružná linka. Aktéri sa musia spojiť a vybrať sa na ďalekú cestu, aby niečo dosiahli. Aj táto ich snaha je zatienená problémami a úkladmi, čo len pomáha gradovať napätie. Pretože v tom istom čase sledujeme boje na viacerých frontoch.

Schwab je voči svojim hrdinom vyslovene neúprosná. Skúša ich odhodlanie a nebojí sa ani zabíjať. Navyše dokáže viackrát prekvapiť. Celkové smerovanie deja je pomerne nepredvídateľné, keďže do pozície záchrancu posúva viacerých. Veľkolepé finále je teda nečakané, dramatické a má svoju cenu. Je totiž nielen výsledkom bojov, ale aj neľahkých rozhodnutí s nie vždy príjemnými následkami. Napriek istej horko-sladkej príchuti má však čitateľ v závere pocit, že jeho trpezlivosť bola odmenená.

Román Zaklínanie svetla je výborným zakončením dobre rozvrhnutej trilógie. Autorka strávila veľa času budovaním prostredia, ale hlavne aj charakterov postáv. V záverečnom diele dokázala vyvážiť akčné časti s tými pomalšími, opisnými. Vďaka svojej obratnosti navyše skvele gradovala napätie a až do posledných chvíľ nebolo jasné, ako to všetko dopadne. Napriek tomu stále platí, že trilógiu ocenia skôr tí trpezlivejší.

26.01.2024

Z třetí návštěvy do světa různých Londýnů jsem lehce rozpačitá a vím, že to mohlo být lepší. Což mě mrzí a hlodá to ve mě, i když jsem si čtení užívala od začátku, až do samotného konce. Zvlášť, když jsem si svět oblíbila a zdál se mi v prvním díle zajímavý i po druhém přečtení.

V knize se neustále něco dělo a mělo to úplně jiný drive oproti druhému dílu. Což je plus, ale také mínus, neboť finále nechalo pár nedořešených otázek, a myslím, že celkem důležitých otázek, přičemž víte, že stačilo vynechat pár zbytečných událostí a autorka se mohla věnovat něčemu, co má pro jisté postavy větší význam.

Snaží se, zde o politiku, která po celé dva díly byla pro mě spíše v pozadí a ve finále pro mě tato linka nefungovala, byla naprosto zbytečná a minulost dvou hlavních postav je úplně opomenuta. U Kella byl alespoň menší náznak ( i tak jsem chtěla vědět více ), ale Lila neměla, ani to.

Komu se, zde věnuje nejvíce je Holland. Jeho minulost a linka byla zajímavá, a i když tragické postavy jako on mám ráda, tak z nějakého důvodu si mě nezískal, ani tak
Pro mě nejlepší postava byla Kell, ale to jen jen má osobní preference.
Lila byla stále stejné tvrdohlavá a měla jsem pocit, že v jistých věcech se nepoučila, přesto pro mě byla snesitelná.
No a Rhy .. prostě tam byl V konečné bitvě proti Osaronovi moc nepomohl a spíše přidělal starosti jedním pro mě zcela nepochopitelným rozhodnutím, ale budiž roztomilému princi odpuštěno.

Osaron jako záporná postava nebyl špatný. Jeho motivy pro to, aby byl zlý, nebyly kdoví jak hluboké a neskrýval se za nimi žádný příběh, jenž by jej hnal vpřed, ale pro příběh to stačilo. Rozhodně jsou lepší záporné postavy, ale i horší.
A finále. Od celé série jsem čekala spíše oddechové čtení, takže s koncem a jednotlivými osudy hrdinů jsem problém neměla. Úplná pohádka to nebyla a smrt si pro někoho přišla, ovšem tohle tu nechci kvůli spoilerům více rozebírat a každý ať si to přečte sám.
Ačkoliv se to podle recenze nemusí zdát, převažují u mě pozitivní pocity a neměla bych problém si celou sérii přečíst znovu, i přes konečnou hořkost a lehké zklamání. Mohlo to být lepší. Jsou tam mezery, ale pro mě je spíše důležité, jestli jsem se během příběhu bavila a zda jsem se musela do čtení nutit nebo ne. Zde jsem se těšila, až vezmu knihu do ruky a přenesu se do jiného světa.