Rosshalda přehled
Hermann Hesse
Rosshalda je román výnimočného autora – nositeľa Nobelovej ceny za literatúru – ktorý dosiaľ v slovenskom preklade ešte nevyšiel. Rosshalda je vlastne názov panského domu a súčasne dejisko hlbokej manželskej krízy maliara Johanna Veragutha a pianistky Adele. Spája ich už iba láska k mladšiemu synovi Pierrovi... Hesse v sčasti autobiografickom románe z roku 1914 stvárňuje konflikty vlastného životného príbehu, no rozvíja i svoje pochybnosti o manželstve, najmä ak ho uzatvárajú umelecké dvojice. Manželstvo totiž pokladal za konvenčnú meštiacku inštitúciu... Kniha v brilantnom preklade Mariána Hatalu vychádza v edícii TERRA.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rosshalda. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (9)
Mám ráda německé spisovatele a H. Hesseho obzvlášť. Krásný, citlivý příběh o lásce i nelásce.
Je to tak trochu zastřeně a zasněné, jako kdyby malíř Johann Veraguth – Hessův hrdina – svůj obraz lehce lazuroval modrošedými tóny typickými pro krajiny nahlížené perspektivou. A je to styl, který jsem zatím stačil u Hesse rozpoznat, ačkoliv je to jeho třetí kniha, kterou jsem zatím stačil přečíst (po Demianovi a Siddhárthovi).
Ale pokud zůstanu u té alegorie vztahující se k malíři Veraguthovi podstatné je, že obraz, jenž vymaloval Herman Hesse v knize „Panský dům“, sám o sobě je velmi ponurý a tragický a ona lazura pocity z něho spíše umocňuje.
Dva citliví lidé – umělci – dospějí k úvrati svého společného života, aby se každý vydal vlastní cestou. A v rozjitřené době přijdou o dítě. To je uvedeno v anotaci, takže neprozrazuji nic, co by čtenář nezjistil, aniž knihu otevře. Možná, že se nakladatel ani nedopustil velkého prohřešku prozrazením zápletky, protože (ač je velmi důležitá) to podstatné čtenář nachází v textu samotném.
Je to otevřená „zpověď“ stárnoucího muže, jenž opakovaně ztrácí smysl života, aby se ho pokusil najít radikální změnou prostředí a životního stylu. Navíc ho autor opouští v okamžiku, kdy – obrazně řečeno – do nového života právě vykračuje. Takže se happyend z podstaty nemůže konat.
Hesse, a je nutno zdůraznit i výborný český překlad, pečlivě volil slova, aby vyjádřil tichou zachmuřenost, zádumčivost a vytrácející se naději. Je to psychologické, ale efekt je dosažen jemným stylem, nikoliv hrubým jazykem.
Veraguth mi byl velmi blízký a měl jsem pocit, že mi Hesse promlouvá do srdce.
V mé knihovně se mi ještě nějaký Hesse nabízí a vypadá to, že neskoční jen u těch domácích knih.
Panský dům je určitě hoden přečtení. U citlivějších čtenářů je však třeba dbát na případnou kontraindikaci…
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rosshalda v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 70x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 17x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Stepní vlk |
2003 | Siddhártha |
2008 | Demian |
2005 | Narcis a Goldmund |
2012 | Hra se skleněnými perlami |
(SPOILER) Anotace u knih čtu obvykle až po jejich přečtení, ale že se jedná o autobiografii, je v této knize patrno od začátku. Je zřejmé, že pro Hesseho to byla jakási autoterapie – snaha vyrovnat se s nevydařeným prvním manželstvím a faktickou ztrátou jednoho syna a odcizením druhého. Je to vlastně hlavně kniha na téma týkající se řady velkých tvůrčích osobností – ať už v umění, vědě, medicíně či v jiných oborech, jak skloubit jejich tvůrčí činnost s osobním životem a vztahy k blízkým; nezřídka, jako právě Hessův hrdina v tomto románu, dají přednost své práci před rodinou a jinými vztahy. Je ostatně otázka, bez kolika velkých děl, objevů a vynálezů by se lidstvo muselo obejít, kdyby tomuto specifickému typu sobectví (vůči nejbližším) takové osobnosti nepodlehly. Hessův poměrně jednoduchý a přitom čistý styl mi sedí, takže i přes velmi smutný příběh to bylo příjemné čtení.