Příliš hlučná samota přehled

Příliš hlučná samota
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529885/bmid_prilis-hlucna-samota-662ad45a9cd9b.jpg 4 1093 1093

Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příliš hlučná samota. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (141)

KnihovniceVěra
08.07.2024 5 z 5

Brilantní Hrabalovo dílo, zatím nejlepší, co jsem od něj četla, vychází z vlastní autorovy zkušenosti z práce ve sběrně starého papíru ve Spálené ulici.
V rámci doslovu lze najít i odstavec s autorovým stručným vysvětlením, proč dílo přepsal potřetí, než byl s výsledkem spokojen. Podle mě došel k nejlepší esenci myšlenek a pocitů, které chtěl vyjádřit z pozice člověka ze spodiny společnosti, které okořenil typickou ironií. Dotýká se filozofie, Boha, zkušeností z komunizmu, lásek, nepřizpůsobivosti starého člověka ...a přitom je to čtivé, místy hnusně šokující, místy zábavné.
Zajímavá je i závěrečná báseň Adagio lamentoso sestavená jako koláž z výstřižků z novin a reklamních letáků, citátů a slov autora.

jana-cisarova
29.06.2024 3 z 5

Kniha je představena jako skvost Hrabalova vyprávěčského umění, jeho perlivou češtinou. Dílo bylo napsáno v roce 1976, nejdříve vyšlo v cizojazyčných vydáních, a teprve po třinácti letech u nás.
Hlavní hrdinou je samotářský hloubavec Haňťa, který pracoval 35 let ve sběrně starého papíru. Svou práci miloval a věřil, že si své „balíky“ vezme i domů, až půjde do důchodu. Při své práci nacházel spousty cenných a zajímavých knih, které si bral domů a četl je, než musely být zničeny.
Musím přiznat, že tento styl vyprávění není mým oblíbeným literárním žánrem. Není však na škodu zkusit se někdy ponořit i do něčeho jiného.


sasekr
29.06.2024

Čte se to snadno a vlastně těžce. Maličká knížka, ale lehko mi z ní není. Vlastní děj snad ani není důležitý - to, čím nutí k zamyšlení, by bylo možno umístit do jakýchkoli kulis. I když právě ta nechutnost některých scén jí dodává kontrast, který na čtenáře naléhá a provokuje. Mimo to vidím, že trochu klasického vzdělání mi je třeba.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Bouřlivá doba, Mysli na mě a další knižní novinky (32. týden)

07.08.2022


Citáty z knihy (1)

Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky.


Kniha Příliš hlučná samota v seznamech

v Právě čtených17x
v Přečtených1 691x
ve Čtenářské výzvě196x
v Doporučených112x
v Knihotéce308x
v Chystám se číst333x
v Chci si koupit59x
v dalších seznamech6x