Pankrác Budecius, kantor přehled
Antonín Sova
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463916/bmid_pankrac-budecius-kantor-MFS-463916.png
3
37
37
Pankrác Budecius, kantor je novelou Antonína Sovy poprvé vydanou v roce 1916. Rozsahem neveliké dílko, z něhož dýchá láska k rodnému jihočeskému kraji a k prostému venkovskému životu vychází zrovna v době, kdy Evropou zmítá 1. sv. válka a sám Sova je stižený osamělostí a nemocí, která ho bude pronásledovat až do konce života. Sova v knize líčí "quasi legendu" (jak sám ironicky poznamenává) o vesnickém učiteli a muzikantovi, kterého stíhá jedna rána osudu za druhou. Nejprve ztrácí manželku, poté práci, domov a lásku syna. Dospívá moudrosti stáří, aby zjistil, že na nápravu některých věcí není stále pozdě. Novela odhaluje příležitostného epika Antonína Sovu na dvou zcela protichůdných pólech jeho tvorby. Knihu lze vnímat jako líčení o složité iniciaci k životní moudrosti a na straně druhé jako ironický komentář k lidské povaze, v níž je přetvářka a dvojjakost esenciální vlastností. Vznikla coby produkt krátké konjunkce autora s novoklasicismem, uměleckým stylem vyznačujícím se kompozičním citem, snahou o precizní vyjádření a rozumovost.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pankrác Budecius, kantor. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (7)
(SPOILER)
Kniha byla psaná starým jazykem a to je to co se mi hlavně líbilo. Pohrabala jsem se mamce v knihovničce a objevila skryté poklady.
A bylo to takový milý. Z dřívější doby, obráceno k Bohu. O muzikantovi, který učil a hrál na pohřbech, svatbách, v hospodě,... K první ženě se nechoval hezky, poté umřela a on měl výčitky svědomí. Nakonec si vzal druhou ženu, která byla zase metr na něj a zakazovala mu muzicírování. A tak když přišlo období moru, utekl z vesnice a byl potulný hráč a učitel. Na sklonku života znovu vyhledal svého syna, který už měl ženu a ten ho přesvědčil, aby se vrátil zpět do své vesnice. S manželkou se usmířil a umřel pokojně doma.
Není to žádná pecka, někoho by to asi ani nebavilo číst. Já zjišťuji, že postupně přicházím na chuť i starším knihám. Dnešní autor už tu dobu nikdy nemůže tak vystihnout.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pankrác Budecius, kantor v seznamech
| v Přečtených | 55x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
česká literatura venkov učitelé, učitelky vesnice venkovské povídky novely český venkov fiktivní životopisy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 2010 |  Z mého kraje |
| 2011 | Květy intimních nálad |
| 1959 | Ještě jednou se vrátíme... |
| 1954 | Domove líbezný |
Myslela jsem, že když nejsem schopná soustavně číst Sovovu poesii, snad by mi sedla alespoň jeho próza. A příběh o životě smyšleného jihočeského muzikanta z konce 18. století vypadal lákavě.
Ale nesedla, a navíc mi dělá problém rozklíčovat proč. Mám pocit (možná úplně mylný), že se „Pankrác Budecius“ snaží být velikánským románem, jenže na 84 stránkách kapesního formátu. Na tak malém prostoru působí divně, když se prudce překlápějí vypravěčovy nálady. Příběh je chvíli sentimentální (Budecius jako dědic evangelických tradic), pak humoristický (druhé manželství), vzápětí má být srdceryvně tragický (ztráta syna), načež se vrací k sentimentalitě (putování stárnoucího hrdiny po jižních Čechách) atd. Konec asi vyplývá z nálad a potřeb starého ochrnutého Sovy, což lidsky chápu, ale literárně vzato to neomlouvá jeho, ehm, cukrkandlovitost.
Na druhou stranu se mi líbí, že knížka ukazuje, jak se dějiny odvíjejí v různých překrývajících se vrstvách. Teoreticky se děj odehrává v osvícenství; v závěru se ostatně setkáváme s hudební smetánkou mozartovské Prahy. Na venkově ale ještě panuje baroko, k němuž náleží i sám Budecius se svými sklony k mystice, pokáním za smrt první ženy a životním dílem. Navíc v Budeciově osobnosti (a jeho knihovničce) ještě doznívá tradice humanismu a předbělohorského nekatolictví. — Druhý klad: hrdina není černobílý charakter. A třetí klad: místy překrásné, opravdu básnické věty: „... Byl Budecius sdílný jako překypělý potok v pozdním podzimu. ...“