Dobrodružný Simplicius Simplicissimus přehled

29.01.2024

Autor nás uvádí do mnoharozměrného textu. Vedle poznání světa 17. století, Německa třicetileté války, pronikáme především do nitra člověka - křesťana, který je zajat jednou jedinou otázkou: Jak vyváznout z nástrah hříchu a dojít pokoje? Příběh románu ukazují neodolatelné puzení k hříchu (pýcha, marnivost, zahálka, lež, lakota, chtivost, smilstvo...) Jediným světlým bodem jsou pro něj novokřtěnci, které však pokládá za kacíře, i když jejich komunitní život obdivuje. Ideálem tak zůstává poustevnictví, i když hrdina ví, že všechny neřesti zůstávají stále při něm. Závěr na ostrově tak působí poněkud uměle - ale jak to měl vlastně jinak ukončit? Inspirace k promýšlení vlastního života a vlastní duchovní cesty.

12.01.2023

Velmi čtivé a poučné. V prvém bodě popisuji detailnější poznámku k dobové literatuře obecně. Ve druhém bodu rozvádím závěr, který autor sice popsal, ale neměl tušení, jak je smutný.
1. Celá kniha je složena z krátkých příběhů, které i když na sebe navazují, je možno číst samostatně. Je to dáno dobou - barokní literatura je takto psána velmi často. Neexistovalo elektrické světlo, svíčky byly drahé, takže při loučích (které brzo vyhořely) bylo večer žádoucí, aby dílčí příběh byl co nejkratší. (Denního světla se využívalo spíše k práci než ke čtení.)
2. Kapitán lodi, která zakotví u ostrova, kde Simplicius v závěru románu žije, nám sděluje, že náš protagonista je na ostrově spokojen a ostrov mu dává vše, co potřebuje. Bohužel v budoucnu to tak nebylo, jelikož lidé z dotyčné lodi mu na ten ostrov vypustili králíky, jestli se tam rozmnoží. V 17. století ještě nikdo netušil k jaké katastrofě to následně vedlo. Můžeme našemu hrdinovi jen zpětně přát, aby se tohoto zoufalého stavu zpustošení jeho malého ráje nedožil.