Darmata přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216051/bmid_darmata-Srr-216051.png 4 53 53

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák? V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak.

Literatura česká Poezie

Vydáno:

2013 ,
více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Darmata. Přihlašte se a napište ho.

Komentáře (10)

23.03.2024 3 z 5

matej.kulistak

Skoro u všech básní nacházím něco, kvůli čemu rozumím, že stály za napsání (silné téma, odvážný motiv, pádný "ústřední" verš, např. "Tenkost děti / z rozdělených rodin."). Ale často to úplně nestačí, jiné verše působí stylisticky neobratně ( např. skvěle načaté dvouverší "zdrsníme povrch pryže / necháme v prasklině pracovat chemický proces" na konci silně zaskřípe). Ale to už je hnidopištví. Daleko větší problém je, že básně jsou často jalové, potenciální kvality zůstaly nevytězené.
Zároveň jsou ve sbírce ale i skvělé kusy, v nichž funguje všechno (za mě jsou to po jednom čtení: prsa, řeknu ti, řeknu víc, dcera, palivo, henry, návrat). Výrazným prvkem sbírky je mimo to báseň, která se vrací jako refrén, vždy s jinou 2. strofou. Nepochopil jsem její funkci, nepřišla mi tak dobrá a měl jsem pocit, že první (vracející se) strofa se zbytkem básně prostě nesouvisí.
Celkově sbírka působí jako deníček pozorovatele. Co sleduje stojí za sledování, ale chybí tomu koncept, který by sbírce dal přidanou hodnotu (a skoro jako by to autor věděl a v poslední básni se za to omlouval).

14.01.2024 4 z 5

ellypusik

Určitě to nebyla nejlepší lyrika, co jsem kdy četla, ale Hruška obecně píše dobře. Bylo to čtivé, něžné. Vše co kvalitní poezie má mít!

24.02.2021 5 z 5

EvaMatylda

a to mám za to
že miluju poezii
že mi není dost
jak ten západ slunce
a ta námraza
ach Bože
to mi umrznou prsty
a to mám za to
že nenasytně
doluju
podhoubí slov
a to mám za to
že ponocuju
a ještě jednu a ještě jednu
až mi pálí víka
a pak vydoluju tudle
hubenou
Pravdu:

Mlčící
To je on.
Stává se to.
Mutismus,
říkají tomu studovaní lidé,
náhlá ztráta řeči.
Ze dne na den,
člověk přitáhne ruce k tělu,
ústa promění v linku,
už nevydá slovo,
vzlyk,
ani vzdech.
Místo smíchu jen výjimečně
němé cenění,
pláč bez slz.
Nemluví ani ze snu.
Postává při ostatních
celý podélný
jak úlek nebo hrozba.
Příčina neznámá.
Doktoři radí nenaléhat,
a tak ostatní
většinou jen přidají na síle,
rozhazují ruce
a mluví teď úporněji a víc,
i za něho.
napsal Petr Hruška:sb.DARMATA a napsal to i za mě Díky!