Čas žít, čas umírat přehled
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79331/cas-zit-cas-umirat-Q4I-79331.png
5
1621
1621
V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život: láska... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1986 , OdeonOriginální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben , 1954
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čas žít, čas umírat. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (159)
"Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek"
E. M. Remarque
Celý svět by měl povinně číst Remarqoa, ale né na základní škole!
Vždycky jsem měla za to, že ty nejlepší knihy od Remarqua jsem již četla, a že Vítěznému oblouku, Nebe nezná vyvolených, Třem kamarádům a samozřejmě ani tak masově známému románu Na západní frontě klid, již nemůže nic konkurovat.
Spletla jsem se. Čas žít, čas zemřít je dle mého názoru jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Důvodem není jen popis události, tak nekonečně tragické, že i po těch letech dokáže (i v lidech, kteří ji osobně nezažili) vyvolat vědomí bolestivé ztráty, ale hlavně kvůli tomu „dospělému“ v ní.
Již ne pohledu mladíka vychovaného ideály, ale muže, který si je vědom věčné otázky po svém místě ve světě a vině, která se s tím nepřímo pojí.
,,Vy se usmíváte,“ podivil se. ,,A jste tak klidný. Jak to, že nekřičíte?“
,,Křičím,“ řekl Graeber. ,,Jen to neslyšíte.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Když my bombardujeme nějaké město, je to strategická nutnost; když to dělají druzí, pak je to odporný zločin.“
„Každý člověk je pro někoho dobrým člověkem, a pro jiného pravým opakem.“
Kniha Čas žít, čas umírat v seznamech
| v Právě čtených | 27x |
| v Přečtených | 2 719x |
| ve Čtenářské výzvě | 187x |
| v Doporučených | 171x |
| v Knihotéce | 814x |
| v Chystám se číst | 454x |
| v Chci si koupit | 86x |
| v dalších seznamech | 8x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Obsah ťažko hodnotiť, to sa asi nedá, pokiaľ však ide o jazykový štýl, nemôžem čakať Proustov štýl v kombinácii s témou vojny, pravda, ale Hellerova Hlava XXII je geniálna jazda v spoločnosti takej témy, akou je vojna. Neviem, ale po Kovaříkových knihách mi toto príde ako slabé kafé oproti zápiskom seržanta Bourgogneho, tie mám pocit, že už neprekoná nič a hovoria za všetko. Tie zápisky by som dávala za povinné čítanie na stredných školách. Priamo z rukáva vojaka cesta z Ruska domov popisuje "človeka v dobe vojny", charaktery a nie je tam ani priestor na literárne ozdôbky. Remarque sa usiluje v knihe vyvolať v čitateľovi dojem bezmocného človeka so zvesenými plecami a s prosbou "odpusťte môjmu národu". Veď aj hlavný hrdina tvrdí, že toto im nikdy neodpustí svet.
Ale odpustil. A veľmi rýchlo. Irónia 20. storočia. Tvár Európy. Na odpustenie stačí dať ľuďom dobré jedlo, autá, nábytok a ďalší konzum. Soft power Nemecka vyšiel na jedničku a dnes fňukáme, óó, aké hrozné vecičky sa diali počas druhej svetovej vojny, poďme o tom robiť každoročné výstavky, íventy, wŕšopy, píšme články, pripomínajme si a ochkajme. Ó, hlaholia Poliaci, poďme speňažiť tie naše koncentráky... Ó, ako málo stačí ľuďom. Ešte prihoďme pár teplých slov o morálke, slobode, demokracii, prírode a právach pre homosexuálov, ktoré sa na nás rútia z USA, odmietajúca európsku bandu Queen len preto, že frontman bol inak orientovaný. Ó, tá sladkosť pokrytectva a tornádové prevracanie kabátov... božská civilizácia. Tak ako si povedal niekedy Lenin, teraz si môžu Nemci vravieť: "Es schwindelt!" Z tej "našej" Európy.