Čarovná hora přehled

26.03.2024

Román se mi líbil a oceňuji jej pěti hvězdami. Bohužel některé diskuse jsem už nedokázala přesně pochopit. Napřed jsem se k pasážím vracela, vyhledávala, co znamenají některé výrazy, ale usoudila jsem, že v mém věku až tak podrobně to sama pochopit nemusím a raději to probereme s dcerou.
I přes tento můj problém jsem si četbu užila.

03.02.2024

(SPOILER) Tuhle knížku jsem si ambiciózně půjčila v knihovně někdy v 16 letech a pak jsem na ni měsíc koukala na poličce, až jsem usoudila, že na ni nemám čas. Teď konečně jsem si řekla, že 800 stran přemítání nad plynutím času a života asi zvládnu. A asi zvládla, vlastně jsem čekala, že to bude těžší čtení, že to bude víc drhnout. Ale on je Hans vlastně docela veselej chlapík, někdy to bylo vážně vtipný. Třeba když už byl v sanatoriu asi rok a přijel za ním jeho strýček s tím, že ho postrádají ve firmě, a tak vůbec zvědavě se šel podívat, proč že mu tam na tom kopci zůstávají příbuzní a nikdo se nevrací dolů. A Hans, zcela už očarovaný místním nicneděláním, dny krájenými do tří hlavních jídel a tří odpočinků mezi nimi, začal strýce hned ponoukat, aby si v sanatoriu taky poležel. Tak strýc zdráhavě zkusí mezi touhle podivnou společností, působící jako sekta lenochů s částečně vymyšlenými nemocemi, strávit jednu dvě noci, aby viděl. Pořád má ale příliš zdravou mysl a nějak se mu nezdá, že by tam měl zůstat ještě další noc, co by tam dělal? A Hans na něj pomrkává a říká, jen počkej, dneska to ještě nechápeš, ale za chvíli pochopíš, co tady na tom všichni máme, a už nikdy nebudeš chtít dolů do nížin. Do bezčasí na kouzelném vrchu občas vtrhnou takovéhle ozvěny událostí z opravdového světa, občas přijde nějaký příbuzný či zprávy od něj, které se dožadují propuštění nějakého pacienta, jenž by se měl vrátit do života a začít snad nějak fungovat ve společnosti. Když se takhle musí vrátit Joachim, Hansův bratranec, za kterým původně přijel jen na návštěvu, Hansem to značně otřese. Jakýmsi zadostiučiněním je, že Joachim se po několika měsících vrací nahoru v ještě horším stavu. Dvěma spolupacienty, kteří Hanse názorově nejvíce ovlivňují, protože i na politické debaty se po večeři najde čas, jsou humanista a demokrat a na druhé straně radikální jezuita a cynický demagog. Kouzelný vrch jsem si v některých jeho částech poměrně zamilovala, působil na mě možná podobně hypnoticky jako na Hanse, kterému se stal pravým domovem. Uvažuju, že se pokusím do své jarní dovolené dostat zastávku v Davosu a projít si cestu Thomase Manna, která obsahuje několik zastavení k téhle knize a k vidění by mělo být i samotné bývalé sanatorium. Ještě popřemýšlím, jestli mi to za 2,8kilometrovou procházku stojí, ale asi jo.