zuzka1973
přečtené 10
Les
2021,
Jan Hlubek
Obálka vypadá na oko děsivě, ale ten kukuč se mi vybavil pokaždé, když v knize "zazněl hlas ZLA": Poooojď, čšššlověčše... Obálka mi lehce připomněla moje období puberty, kdy jsem na prvních WHSkách čučela na horory typu Kořeny a pod. - vlastně též Slasher styl, jako tato kniha... Takže za mne: OK Formát a brožovaná vazba je ideální s sebou do batůžku či klidně kabelky - vejde se a nepronese se Doporučuji někam pod stan, nejlépe do lesa Já měla s sebou v batůžku... Poprvé jsem ji vytáhla v busu cestou k lékaři. Paní vedle mne pořád pokukovala a nevím proč se stáhla k oknu a po očku sem tam jukla znovu a znovu na obálku mé knihy. Jsem dobrák od kosti: natočila jsem nenápadně knihu tak, aby paní měla ten nejlepší výhled Podruhé jsem knihu vyndala v čekárně u lékaře... Vzhledem k tomu, že to bylo na Hematologii, měla tvář z obálky konkurenci v letácích a plakátech. Moje lékařka "upírka" se pokaždé ptá, co zas čtu nového... Tož jsem se jí pochlubila. Pravila: "no, tak doufám, že najdu dobrou žílu... jestli díky tomu nebudete dnes ten typ z toho rčení, že by se vás krve nedořezal..." Ale jo... dořezala, teda... dobodala... jehlou. Knihu jsem držela v ruce i při čekání na bus domů, řidiče znám, tak si dovolil zažertovat: "Jestli chceš jízdenku zdarma, tak to řekni rovnou... nemusíš na mne vytahovat bubáky..." Tak to k obálce - užily jsme si se "slečnou bubákovou" docela legraci A když jsem večer knihu dočítala už v teple domova, se sklenkou vínka a oblíbenou tvrdší muzikou ve sluchátkách, můj muž pravil: "Když to vidím, tak už chápu, proč k tobě kocour dneska nejde..." Teď k ději: Předmluva jasně naznačila, CO mohu očekávat, takže: ano, pro mne to byla taková příjemná "krvavá oddechovka" - je to takový ten styl, co se čte sám, není tam žádná záludnost, která by vám vrtala hlavou, vše máte dávkováno a servírováno tak, abyste mohli v klidu číst, seznámit se s osobami a čekat, kdy přijde první kapka krve... Pokud sledujete názvy kapitol, hlavně data, tak se nemůžete ztratit ani kdybyste chtěli... "Akční" scény mohly klidně být popsány víc do detailů, ale četla jsem v FB skupině, že autor napsal knihu za měsíc - v tom případě super, protože ta jistá přímočarost a místy lehká strohost tomu vůbec nevadí, ono by zde asi větší rozvedení nemuselo dělat dobrotu... Z postav jsem nejvíce fandila Vojtovi... tolik jsem mu přála, aby aspoň on... A nejvíc jsem si na něj vzpomněla, když jsem po dočtení vzala do ruky putovní kámen, nalezený v Plzni cestou na bus - není sice velikosti tenisového míčku (kdo četl - chápe), ani tvarem nesedí... ale tedy to pomalování... Z děje nic neprozradím - nesnáším spojlery a snažím se jim vyhýbat co jen to jde, ale asi mě dlouho budou strašit věty: "Ahoj, tati" a "Kdopak chytá v pavučině, kdo?" - Ona totiž na Šumavě opravdu je oblast zvaná Pavučina... a jelikož na Šumavu to máme přes humna a často tam jezdíme, asi budu od této chvíle na šumavské smrky s respektem... Kdo to na Šumavě zná, ten ví, že šumavský smrk vypadá kapku jinak, než obyčejný smrk: těžké záclony z jehličí spuštěné k zemi... Jo: měla jsem to jasně před očima, když jsem četla pasáže z lesa... Snad šumění v jejich větví budu vnímat i nadále jako krásný projev větru a ne jako "hlas ZLA" Konec jsem čekala podobný tomu, který v knize je použit, jen jsem nečekala na poslední chvíli ještě nové osazenstvo v seznamu postav Ale nevadí: ono to tak asi bylo lepší Knihu bych se nebála doporučit i těm, kdo se "bubákovitějších" hororů "bojí" - zvládnou to v pohodě podle mne i slabší nátury... Pro nás, co ujíždíme i na drsnějších formách hororů je to spíše oddechovka (já vím, opakuji se, ale někdy to tak prostě být musí) a pro nás, kdo jsme vyrostli na "slasherech" filmových (s nástupem VHS kazet, s tím, pro tu dobu typickým "dabingem, se jich tehdy vyrojilo jako máku), je to poměrně fajn forma zavzpomínání Tak snad jsem nic nezapomněla... ... celý text
Druhá šance
2021,
Adam Pýcha
Tak odkud začít... Třeba od obálky, to je beztak první věc, které se dotkne naše ruka i oko. Přebal je sice fajn, k ději se hodí, ale ta pravá pecka se skrývá pod ním: pevné desky potažené plátnem a na nich hra světel, tříštění světů... a kolem temnota... To sedí ke knize ještě víc, než barevný motiv na přebalu. Pak tu máme děj... příběh... Narovinu: nedá se to vyprávět... to se MUSÍ přečíst. A ne: jen tak... přečíst... Doporučuji od počátku vnímat detaily, jména... a ukládat si vše do paměti. Je to nejlepší způsob, jek udržet bez problémů krok s textem - přesně tedy s časovými i prostorovými "skoky". Než se pustím dál, zmíním na konci knihy uvedený playlist (kdo četl či bude číst, bude vědět, o co jde) - na mne "šitý" nebyl, ale na někoho jiného zase bude doslova jako ulitý - takže: super nápad, protože i když nevyužijete ten z knihy, nakopne vás to udělat si svůj... Já si do sluchátek potichu pouštěla svoje oblíbené hity v podobě Manowar, Metallica, Lordi... V některých pasážích to sedělo jako "pr*el na hrnec" Pokračuji dále: Zmínka o tom, že by kniha mohla být to pravé pro fanoušky S. Kinga, se ukázala jako oprávněná v momentě, kdy mi došlo, že díky mnohaleté četbě Kingových děl mi opravdu nedělalo problém udržet se v rozdělení děje i v orientaci se v tom všem, včetně osob... Navíc od počátku máte dost indicií (záchytných bodů) k tomu, abyste nemuseli stále obracet listy zpět, a přesto jste chápali návaznost a spojitost. Zdá se to chvílemi nemožné, ale když už "zpanikaříte", že jste se ztratili - naskočí ujištění, že vás nit příběhu vede správně. Kniha je opravdu moc pěkně propracovaná, jsem vlastně ráda, že jsem na ni narazila až po největší vlně její propagace a nejsem tak ovlivněná všemi těmi recenzemi "alá: novinka". Ale hodlám si je po vložení mojí recenze projít - ráda bych viděla, s kolika lidmi se shodnu a kdo jak Druhou šanci pochopil (či: uchopil? ). S postavami jsem problém neměla, ale paradoxně nejvíce mě dostal "medvěd"... Za prvé proto... no, kdo mě zná, ten chápe. A kdo nezná - nechť tápe Toto není důležité info pro recenzi. Důležité je: ta pasáž s "medvědem" je podle mne asi nejdojemnější z celé knihy. Opravdu vás zasáhne hloubkou myšlenky i okamžiku. Tato kniha je jedna z těch, kterou musíte buď přečíst na jeden zátah "a pak přemýšlet", nebo: dávkovat po částech "a pak přemýšlet". Pokud vás leká to "a přemýšlet" - tak vám... vám to dilema "koupit - nekoupit" vážně nezávidím Jednoznačně ale doporučuji udělat si na čtení klid a čas... A od počátku se snažit si některé věci zapamatovat. U této knihy totiž hraje paměť důležitou roli jak v ději, tak i u čtení Konec se mi moc líbil, v podobné zakončení jsem tajně doufala, v předpovědi mi nevyšel jen jeden detail, ale vlastně moje varianta by nebyla tak logická a asi by nepřinesla to, co přinesl konec v Adamově podání. perličky během četby: Čtu... čtu... čtu... Pak si nahlas ulevím: "Dane, ty si ale pěkná sviňa!" Vedle mne v polospánku můj muž: "Co sem zase udělal? Nech mě spát..." No, nějak mi nedošlo, že se jmenuje Daniel (čtenáři po přečtení pochopí) Mimochodem: to ale ten můj Daniel mi tu knihu pořídil k Valentýnu Pak tu byla moje neodbytná sugesce hlavního hrdinu Pětku číst coby Peťku Prostě: je to Peťka... mohl dopadnout hůř, mohla jsem to číst jako Prťka... No, ale zase by pak sedlo heslo dne: "Vydrž, Prťka, vydrž...!" A Pětka (Peťka, Prťka) vydržel A pak... Adame! Už si někdo všiml, že na obálce zmiňujete, že písmena "X" a "Q" na stránkách nenajdeme? A co Xavier Ale v pohodě, jen jsem se musela usmát Zajímalo mě, jakým stylem píše kluk o pouhé tři roky starší než můj syn - a píše skvěle! Je to přesně můj styl: žádná usínačka... Nápad s druhou šancí je zajímavý, zkoušela jsem si dát na papír pro a proti, kdyby mi ji někdo někdy v budoucnu nabídl... Bylo by hodně těžké odolat a nezkusit to, ale asi bych odolala pokušení. Přeci jen bych se bála, že na podruhé to "poondím" ještě víc Tak... snad jsem se nedopustila nějaké spojleru - to bych byla nerada, sama to nemám ráda.... celý text
Advokátem Petra Voka
2013,
Jindřich Sahulka
Konečně mám chvilku i já přidat svých pár slov k této knize... Jsem pyšná, že jsem směla nahlédnout "pod pokličku" příběhu ještě v době, kdy vznikal... Už tehdy mi něco říkalo, že to bude skvělá kniha. A nemýlila jsem se, po přečtení musím říct, že je přímo vynikající. Líbí se mi autorův plynulý styl, v němž se čtenář neztrácí, protože vše krásně a nenásilně logicky plyne s naprostou přirozeností... Konec je originální a oceňuji to, že až do poslední chvíle zůstává pointa v tajnosti, vše se čtenář dozví ve správně načasované chvíli. Děj je příjemně v humorném duchu odlehčován, ale zároveň to působí přirozeně, což je pro čtenáře veliké plus. Autorův styl se mi velice zamlouvá a pokud vyjdou i další díly, budu moc ráda... Ještě jedna věc mě mile překvapila - některá popisovaná místa znám a díky Jindřichově skvělému popisnému vyjadřování jsem při čtení měla v hlavě zcela jasný obraz té části děje. Za to veliký dík, tohle mám na knihách nejraději. Jindřichovi přeju do budoucna plno inspirace a na další díl se moc těším!... celý text