Witchann
přečtené 574
Dcera vlčic
2019,
Jenny Nowak (p)
Uznávám, našly by se výhrady, jenže já neměla nikdy nutkání je v knížkách Jenny Nowak hledat. A Dcera vlčic na mém fanouškovském přístupu nic nezměnila. Specifický styl psaní i vyprávění – ten jsem si zamilovala už před mnoha lety na počátku transylvánské ságy. Podání upírů – mnohdy krutí a arogantní nemrtví, kteří však i přes vlastní domnělou nedotknutelnost bojují s až příliš lidskými slabostmi a emocemi – v porovnání s podobnými ságami obsahující ukňourané dietáře pro mne balzám na duši. A ženské postavy, které umí bojovat za to, co je jim drahé, jako lvice. Nebo spíš v tomto konkrétním případě jako vlčice… Eleanor jsem si zamilovala, stejně jako Arka a o Raxhaalovi se snad ani nemusím zmiňovat. Závěr jsem musela chvíli rozdýchávat, ale to se mi stává u děl paní Nowak často. Čtenářský zážitek to byl krásný i děsivý, emotivní a vkusně zasazený do skutečných historických reálií.... celý text
