Wesley
přečtené 158
Jizva
2004,
China Miéville
Ještě lepší než Nádraží Perdido. Děj plyne poměrně konstatním tempem a Mievillovy tolik oblíbené popisy prostředí jsou rovnoměrně vloženy do děje narozdíl od Perdida, kde jsou dlouhé pasáže popisů a děj stojí na místě. Mieville opět přináší spoustu originálních nápadů a i když ne všechny se mi zamlouvají, tak musím ocenit jeho fantazii a taky originální styl psaní. Osobně se mi moc nelíbí ono typické propojení magie a vědy. Působí to na mě dojmem, že Mieville je vědou fascinován, ale zároveň ji nerozumí. Magie(thaumaturgie) často jenom doplňuje vědu a slouží autorovi jako berlička, která zajišťuje, respektive objasňuje fungování všech možných technických zařízení světa Bas-Lagu. Ještě poslední poznámka k Jizvě, která napadne úplně každýho...Kde sakra na Armadě brali pitnou vodu? Chápu, že ve fantasy nemusí být všechno vysvětleno, ale vzhledem k tomu, že Mieville rozebírá fungování plovoucího města do nejmenších detailů, tak úplné ignorování takhle zásadního problému mě hrozně iritovalo :-)... celý text
Enderova hra
2008,
Orson Scott Card
Pro mě největší knižní zklamání a nejpřeceňovanější kniha v rámci žánru. Chápu, že geniálně nadaní jedinci dokážou už v útlém věku dosáhnout v určitém oboru úrovně, která je pro většinu populace nedosažitelná, ale pořád jsou to děti a tomu odpovídá jejich chování, myšlení, sociální dovednosti, což není v knize skoro vůbec akcentováno. Popis světa budoucnosti je v Cardově podání velice povrchní a celkově mi tu chybělo více sci-fi prvků. 2/3 třetiny knihy jsou o tom, jak "děti" hrají lasergame v místnosti s nulovou gravitací, v čemž Ender exceluje, ale zároveň ho to obrovsky vyčerpává a jak se s tím vším vyrovnává. Jedinou vedlejší dějovou linkou je Petrova cesta k moci, tu však autor poměrně brzy utne, aby se k ní vrátil až na konci. Můj celkový dojem zachránila až závěrečná část knihy a zajímavá, i když trochu předvídatelná pointa.... celý text
