Weezing Weezing přečtené 134

☰ menu

Noc nožů

Noc nožů 2009, Ian Cameron Esslemont
5 z 5

Asi nejde obecně soudit podle jedné relativně krátké knihy, ale zde mi Esslemontův styl seděl víc než Eriksononův. Po krátkém představení postav nastává akční řežba až do konce. Kniha je prokládána flashbacky o Dassemově smrti u města YGhatan a právě ty patří k mým oblíbeným scénám z knihy. Přijde mi, že Esslemont popisuje akční scény přehledněji než SE a tak je možné si je více užít. Jsou zde dvě POV postavy (nováček co chce odejít z ostrova a starý veterán vyhýbající se své minulosti). Obě mě bavily a objeví se zde i pár starých známých plus některé zajímavé nové postavy.... celý text


Prach snů

Prach snů 2011, Steven Erikson (p)
2 z 5

Erickson si stále jede to svoje. To znamená, že i věci, co mi na jeho stylu psaní vadí, zůstávají: - pomalý začátek - Velkou část knihy zahrnuje popis pochodu nějaké armády. - Jsou tam postavy, které jsou poprvé v knize představeny, do velkých detailů je popsána jejich minulost a pak vzápětí zemřou, bez nějakého většího vlivu na děj. - Postavy začnou při sebemenší možnosti "filozofickou" rozpravu/monolog na náhodné téma. Bohužel se přidávají další neduhy (často souvisí s tím, že tato kniha je jen úvodem k desáté): - Střet na konci působí uspěchaně a uměle. Jako by byl přidán, jen aby byla na konci nějaká bitva. - Z vtipných a zajímavých momentů v knize 5 ohledně Tehola se staly hloupé a nucené rádoby komické vstupy. I obecně humor už Eriksonovi moc nejde, i když se snaží. - Bezvýznamný posun v ději oproti předchozím dílům.... celý text


Vichr smrti

Vichr smrti 2009, Steven Erikson (p)
2 z 5

Tohle tedy bylo celkem podprůměrné. Jsou tam vlastně 2 části. 700 stránek popisu klábosení/filozofování postav, zatímco někam jdou. Na konci 200 stránek je potom vyvrcholení, které mě zklamalo. Všechny důležité zvraty víte, že se stanou dopředu. Oulanská dějová linka vede od nikud nikam a nemyslím si, že nějak ještě může pokračovat. Třaská linka asi ještě bude pokračovat, ale moc zajímavá není.. možná by to bylo lepší posunout do nějaké příští knihy. Boj mezi kancléřem a králem-zaklínačem také je irelevantní, protože od první třetiny/poloviny víte, kdo bude ovládat Lederas na konci knihy (nebudu rozvádět pro ty co ještě nečetli). Abych to shrnul, tak je tam 700 stránek, které připravují vyvrcholení, ale to je tak slabé, že to rozhodně nevyváží, že jste museli číst stovky stránek nudného klábosení. Po minulé dobré knize zklamání.... celý text


Půlnoční vlny

Půlnoční vlny 2007, Steven Erikson (p)
5 z 5

Pozitivní je, že děj už se tolik nevleče jako v minulých knihách. Postavy nejsou špatné, ale obecně se mi líbily méně než ty v předchozích dílech. Trull je fajn. Tehol a Bugg ze začátku vtipní, poté stále méně a méně protože to začíná být trochu ohrané. Dost by mě zajímalo jak se dali dohromady. Šurk mi ze začátku přišla jako dobrý nápad, ke konci to už sklouzávalo ke klišé. Plus za Konývku. Kalený meč ok. Seren Pedac nudná, nezajímavá. Brys a Kuru Quan měli celkem zajímavé kapitoly. Co se mi nelíbilo bylo království Leder. Ne kvůli tomu čím bylo nebo co dělalo, ale jak ho Erickson pojal. Na každé druhé stránce je nějaký monolog o tom jak je styl života Letheru zkažený a hnusný. A to nejenom od jejich nepřátel, ale ode všech, včetně vysoce postavených ledeřanů jako Brys a Kuru Quan. Tato jednostranost mě dosti zarazila, protože v této sérii je často nahlíženo na problém z více stran a úhlů pohledu a skoro nic není čenobílé. Ani Pannionské dominium nevyvolávalo u postav MoI (Vzpomínky ledu) takový odpor jako Lederas v této knize, což je přinejmenším divné. Přišlo mi, že prostě Erikson je vytvořil jako strawmen argument proti kapitalismu (vyhnat všechno ad absurdum a pak to kritizovat), bez nějakého dalšího účelu či myšlenky.... celý text


Dům mrtvých

Dům mrtvých 2003, Steven Erikson (p)
4 z 5

Celkově mě to bavilo, nové postavy byly tak půl napůl jestli se mi líbily nebo ne. Prostředek knihy se celkem táhne a nic moc se neděje. Závěr je krásně syrový, ale bohužel mi přišlo, že se vlastně toho moc nestalo a že události knihy neměli moc velký význam na svět v porovnání například s minulým dílem. Dějová linka Kalouse má sice zajímavé momenty, ale je přehnaně filozofická, ikdyž k tomu moc nebyl důvod. Také si nemůžu pomoct, ale neustále je zachraňuje nějaká deus ex machina (což v této sérii platí obecně, ale tady mi to přišlo už trochu moc). Dějové linky iicarium + mappo a felisín + heborik se mi líbily. Postava Iskarala Pusta se mi líbila ještě více než Kruppe v minulém díle. Kapitoly o Kalamovi byly relativně dobré, ale dlouhou dobu to trpělo na to, že cestoval sám.... celý text


Za stíny

Za stíny 2011, Brent Weeks
3 z 5

Ne že bych čekal nějaké zázraky po minulých dílech, ale ty nebyly ani vyloženě špatné a tak jsem většinu chyb přešel, protože mi přišlo, že se autor postupně zlepšuje a třetí díl by třeba mohl být i kvalitní. Omyl. Většinu knihy vypadalo nadějně, že se schyluje k epickému vyvrcholeníí, ale dostali jsme trapný závěr, plný klišé nejhoršího druhu. Nechci spoilovat, ale až se k tomu dočtete, tak se celkem nasmějete (případně si ukroutíte hlavu). Jsou spisovatelé, kteří umí téma o které se autor snažil, podat, aniž by to vyznělo tak strašně hloupě a levně, ale Weeks není jedním z nich. Je to škoda, protože svět který Weeks vytvořil je zajímavý a uměl bych si v něm představit i více knih (lépe napsaných samozřejmě). Také některé vedlejší postavy byly fajn. Tohle + za dobrou první polovinu 3 hvězdičky.... celý text


Rudá země

Rudá země 2013, Joe Abercrombie
5 z 5

Asi nejlepší kniha od Abercrombieho co jsem četl. Líbilo se mi vše od zajímavých postav (Temple, Sty, Jehně..), k prostředí a dobrému balancu realističnosti/příběhovosti, kde nezachází do přílišných extrémů. Další věcí co se mi líbilo, byl sarkastický styl vyprávění, který sice už autor používal i dříve u některých postav (Glotka, Gorst), ale zde mi to více sedlo.... celý text


Bouře přichází

Bouře přichází 2016, Robert Jordan (p)
5 z 5

První čtvrtina knihy mě moc nezaujala. Přišla mi moc seznamovací, jako kdyby jsme postavy nikdy předtím neviděli nebo uplynulo 10 let od vydání předchozího dílu. Ale potom to byla celkem jízda, která to bohatě vynahradila. Děj se zaměřuje převážně na Randa a Egwain. Rand se snaží vypořádat se Seanchany a Egwain sjednotit Bílou věž. Kromě toho ale dojde k řadě dalších důležitých událostí, které posunují svět blíže poslední bitvě. Jinak co se týče stylu psaní, tak kromě rychlejšího střídání perspektiv (skoro každá kapitola znamená novou), které je vidět na první pohled, bych řekl, že Sanderson je mnohem víc orientován na děj oproti Jordanově popisnosti světa a postav. Možná je to ale jen tím, že už se blíží konec a není čas na žádné odbočky a Jordan by to napsal podobně. Dále mi také přišlo, že Mat je psán jinak. Sanderson ho má jako spíš prvoplánově komickou figurku.... celý text


Cesta stínů

Cesta stínů 2010, Brent Weeks
4 z 5

Není to špatné, ale není to ani nic vyjímečného nebo originálního. Prostě klasika o chudém hochovi co se stane supermanem. Hlavní hrdina je generický protagonista č. 8378. Vedlejší postavy už jsou vesměs zajímavější a celkově knihu lehce vyzdvihují z průměru. Tempo děje je opravdu rychlé, což je na jednu stranu dobře, že se není čas nudit. Na druhou stranu, ale autor nevysvětlí prakticky nic o světě ve kterém se příběh odehrává a řekl bych, že i jednolivé scény jsou trochu zkratkovitě popsané. Časté jsou časové skoky, které pokryjí asi 10 let Azothova života.... celý text