Terva přečtené 1720

Tajemná řeč stromů 2021, Gill Davies
5 z 5

Jedna legenda vypráví o tom, jak byl baobab zasazen do země Bohem, ale šel pořád dál, a tak jej Bůh vytrhl a znovu jej zasadil kořeny vzhůru, aby mu zabránil v pohybu. Obyčejná procházka lesem nás může naplnit pocitem spokojenosti. Od této knížky jsem tedy očekával něco jiného. Obsah je takový neosobní. Paní spisovatelka skoro všechno opsala z jiných publikací, internetu a knih. Velká část obsahu je vlastně takový herbář. Na jedné straně je nakreslený strom a pod ním nějaká básnička nebo moudrý citát nějaké osobnosti, na druhé stránce jsou stručné informace, historie, životnost, výška a něco ze spiritismu. Asi v půlce vás to pravděpodobně začne nudit. Je to prostě moc stromů a moc informací a mozek už to pak nebere. Asi to napadlo i paní spisovatelku, protože ke konci už jsou stromy třeba tři na jedné dvojstraně. Asi pro urychlení. Malá ochutnávka: Výzkumy prokázaly, že více stromů a zalesněných krajin činí lidi šťastnějšími a redukuje jejich stres, zkracuje délku léčby v nemocnicích, zvyšuje cenu nemovitostí, snižuje zločinnost a zlepšuje naše životní vyhlídky, a to všechno díky stromům v krajině. Nakonec jsem zjistil, že nejvíc dobrých a zajímavých informací jsem získal ze dvou předmluv. Tu jednu má na svědomí Nick Atkinson a tu druhou napsal Tony Kirkham. Dále je pak zajímavá poslední čtvrtina této publikace. Mysticismus stromů, strom v knihách, divadle, hudbě nebo filmu. Je tu například uvedena Vrba Mlátička z Harryho Pottera, stromy z filmu Záhada Blair Witch (neptejte se proč zrovna tento horor) a nebo lesy z Disneye. (Sněhurka nebo Bambi taky horory) Tady všude nám do děje zasahují stromy. Na konci najdete i pár informací o houbách, které jsou někdy nedílnou součástí stromů. Jen mě tak trochu rozesmutnělo, že se tu paní spisovatelka zapomněla zmínit o současném nejpopulárnějším komiksovém i filmovém stromu. Já jsem Groot!!!!! Citát: Podle norských legend byli první muž a žena stvořeni z jasanu a olše. Co je však v této knize opravdu nejzajímavější, je znalost léčení. Spousta stromů by nám mohla pomáhat v léčbách různých nemocí. Stačí to jen vyzkoušet. Jenže spousta stromů už je nenávratně pryč. Dozvíte se, že i několik druhů je na vyhynutí a jsou v bezprostředním ohrožení. Díky formě herbáře si pak někdy později můžete vyhledat ten který konkrétní strom u kterého stojíte a načerpat opravdu jen ty informace, které potřebuje. Jen pro zajímavost strom zvaný Kapok by vlastně ve střední Evropě neměl šanci přežít a přesto ve středních Čechách jeden roste. Najdete ho nedaleko Prahy ve městě Sadská. Kousek od stejnojmenného jezera. Celkem příjemné počtení, když víte, co důležitého si z knížky máte vzít. Citát: Stromy jsou políři života; až budou pokáceny poslední z nich, zřítí se na nás obloha.... celý text

Vůz z Thálie 1997, Jean-Pierre Garen (p)
4 z 5

Jestli jsou všechny ženy na této planetě stejné, tak to nevydržím déle než měsíc. Třicátá kniha v sérii Mark Stone, kapitán pro dohled na primitivními planetami, se asi někde v minulosti zapomněla. Respektive, pan spisovatel Jean-Pierre Garen jí opomenul vyndat ze šuplíku, nebo mu někam zapadla a našel jí až později. Zde se totiž Mark Stone poprvé setkává s šedými toxickými kameny Lapis oniris. Píšu to proto, že už v předešlých příbězích o nich věděl. Tak že tohle je nějaký prequel nebo co. Ale to nevadí, už jsem si na přeskakování a doplňování informací zvykl. Malá ochutnávka: Na náměstí před katedrálou se tyčilo popraviště, dřevěné pódium, zespoda podepřené dvoumetrovými kůly. K němu byl přistaven žebřík, po kterém se lezlo nahoru. Uprostřed pódia stál vysoký kůl a vedle něho statný muž, celý v červeném, s kápí přes hlavu. Stál tam s rukama zkříženýma na prsou. Kat už čekal na svou oběť. Co k tomuto příběhu dodám, je fakt, že se tu opět sice všechno opakuje, ale opět to má svůj glanc i řád. Věřte třeba tomu, že Mark Stone přistane na planetě ( v tomto případě je to planeta Hark) a v podstatě celou výpravu prom*dá. Sexu je tu požehnaně. Dokonce za jeden sexuální akt dostane zaplaceno formou zeleného smaragdu, o kterém mimo jiné byla řeč už snad ve druhé nebo třetí knize této série. A jako delikatesu k tomu všemu dostane . . . hádejte PAŠTIKU. Celogalaktické žrádlo pro všechny planety. Tak že jo, opět jsem se bavil, akorát jsem dostal při tom chuť na fuck a játrovku. Citát: Tentokrát jsem vám vybral opravdu odpočinkovou misi.... celý text

Hrobař 5 a 6 2022, Xavier Dorison
3 z 5

Nebudeš nenáviděti pouště, že v ní vody není. Leč báti se jí budeš. To budeť dobrý začátek. (Evangelium zdravého rozumu podle Jonase) I když si myslí, že přišel o všechno, zbyla vlastně ještě řada věcí, které může ztratit . . . Na další dva díly Hrobaře jsem se těšil. První dva svazky jsou perfektní a já doufal, že ne jinak to bude i s tímto dílem. Tak že další dva sešity se jmenují Bílý indián a Salvaje. Po předchozích událostech je Jonas opět odkázán jen sám na sebe. Tak jsem byl zvědav, kam ho cesta zavede. Ono přeci jenom, když vám do života kvákají dvě ženy, nestojí to za moc. Naštěstí už je Jonas zase sám a má spoustu prostoru. Malá ochutnávka: Jonas Crow je potulný funebrák hledaný pro řadu vražd, kterých se měl údajně dopustit na konci občanské války, v dobách, kdy se ještě jmenoval Strikland. Od těch těžkých dob se toulá po Západě a jeho jediným přítelem je ochočený sup jménem Jed. Několik měsíců měl Jonas naději, že svou samotu ukončí díky společnosti dvou žen, Číňanky Lin a Angličanky Rose. Ta první se mohla stát jeho přítelkyní, ta druhá ženou, na kterou celý život čekal. Obě ho však opustily a jemu zase zbyly jen potulky a mrtvoly. Bílý indián je prvním, respektive pátým sešitem v tomto dobrodružství. Jenže . . . abych napsal pravdu, trochu mi to od začátku zavánělo nelogikou. Například Jonas odmítne vykopat mrtvolu z hrobu, ale zároveň na nej zaútočí nějaký indián, aby tu mrtvolu nevykopával. Ale, přeci, Jonas už jasně řekl, že to neudělá. Tak proč ten útok? A už v situacích před touto scénou to silně haprovalo. Navíc je tady strašně moc mluvení, moc keců. Bílý indián je zatím nejhorším příběhem v této sérii. Citát: Společné hroby nedělám nikdy. Ani sešit šestý Salvaje, mě nepřesvědčilo, že bych se měl nějak radovat ze smrti. Táhne se to ve stylu Bílý indián moc řečí, málo akce a celek je divný. Opravdu jsem od Hrobaře očekával rytmus prvních čtyřech sešitů, ale tohle mě prostě nebralo. Tak že jsem se vlastně u posledního dvojsešitu kochal jen kresbou. Ta se velmi povedla. Co se týče scénáře, poslední dva díly v této sérii mě moc neoslovily. Tak že tři šerifské hvězdy. Citát: Nesáhneš na nebožtíka, co už patří funebrákovi, nebo o koule přijdeš.... celý text

Všechny pernské Weyry 2010, Anne McCaffrey
4 z 5

Lidský živočišný druh měl tvrdošíjnou snahu přežít i tam, kde by jiné podlehly. Tohle je trochu jiný pohled na život obyvatel Pernu. Jedná se totiž už o přechod z fantasy do čistého, nebo skoro čistého, sci-fi. Díky objevům na Jižní polokouli se lidé v jednom odhaleném objektu dostanou k umělé inteligenci. IU co si říká Aivas. Ta vlastně začne díky dobrým radám přetvářet kompletně život všech obyvatel Weyrů a planety Pern. Tak že prvních cca 200 stran jsou docela dlouhé technické pasáže. Aivas radí všem držebníkům, weyrům i drakenům, kterak zlepšit a inovovat svoji práci. Díky těmto novinkám by se mohla velká část příběhu zdát trochu nudnější. Malá ochutnávka: Harfenický tovaryš Tagetarl s úzkostným výrazem v obličeji kráčel z Aivasova komplexu k Robintonovu stolu v předsálí: Aivas by rád mluvil s tebou a Sebellem, až se vám to bude hodit, oznámil harfeníkovi. Cože? Copak zase vymyslel? Zeptal se Robinton, když si všiml neklidu mladého tovaryše. Chce, aby Síň harfenického cechu postavila tiskařský lis. Avšak jsou zde i odpůrci této novelizace a tak se na přestřel dostávají i teroristické útoky, únos a nátlak. Díky čemuž se děj příběhu celkem vyhrocuje a získává tím i více napětí. Některé záškodníky je potřeba umravnit a tak se zde i poprvé setkáváme s faktem, že i na Pernu je něco jako trestanecký tábor. Hlubinné doly, kam jsou dopravováni ti, jenž dostanou nějaký trest jsou součástí života na Pernu. Tento fakt nikdy v předcházejících příbězích nebyl zmíněn. Mohu snad i zmínit a nespoilerovat, že se zde už cestuje do vesmíru. To zvládá Jason a jeho bílý drak Ruth. Citát: To, že se člověk bojí, je moudré: zbystřuje to smysl pro vlastní bezpečnost. Protože jsem už celou ságu několikrát četl, vynechal jsem pár příběhů, které se vklínily mezi Bílého draka a tuto knihu. Tak že jsem sám sebe neposlechl, aby se četlo podle zrodu určitých knih. Tak že prosím nečtěte po Bílém drakovi tuto knihu, a radě pro plynulý přechod si přečtěte ty dva nebo tři příběhy, které jsou mezi. Možná by někomu takový rychlý přechod mohl vadit. Chce to prostě pro ty, co čtou poprvé, číst všechno pěkně popořadě. Jinak je tohle velmi dobrý příběh a až na tu přehršel technických novinek je to velmi čtivé. Citát: Tomu, kdo důsledně poslouchá rozkazy jsem ochoten věřit.... celý text

Pevnost bílých mravenců / Ďáblův prsten / Železo přichází z hvězd 2015, Ludvík Souček
5 z 5

Člověk je zkrátka dodatečně vždycky chytřejší. (Pevnost bílých mravenců) Když jsem si chtěl pořídit Pevnost bílých mravenců od pana Součka, zjistil jsem, že těch knih je několik. Jedna obsahuje jen dvě povídky (Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců), druhá obsahuje tři povídky, kde tou třetí je Železo přichází z hvězd. To také vyšlo v antologii stejného názvu do které přispělo i několik českých spisovatelů. Nakonec jsem si pořídil nejen tuto zelenou knihu, kde jsou tři povídky, tak i tu fialovou, kde jsou jen dva příběhy. Ďáblův prsten dokonce vlastním knižně, kde u společnosti Ivo Železný vyšla s jinými dvěma povídkami v modré barvě. Tak že je to pěkně zamotané. Malá ochutnávka: Došel k několika závěrům. Nespí ovšem mluvící kočka (nemluvě o ťapkání) je absurdita a jako taková nemůže existovat. Vidí ji však docela zřetelně a slyšel jí taky. Čili jeho vnímání je pokřivené a nespolehlivé. Má halucinace. Hejzlar měl pravdu, měl být s tou železnou věcí opatrnější. Kostka působí zřejmě nejen na filodendrony (otáčejí se za kostkou a ne za sluncem Terva) a jiné reprezentanty flóry, ale taky na mozek. Rozumíte, prosím? Řekla zdvořile kočka . . . (Železo přichází z hvězd) A protože jsem komentáře k povídkám Pevnost bílých mravenců a Ďáblův prsten již napsal dříve a k povídce Železo přichází z hvězd napíšu teď, tak vlastně už ani není co říct. Možná jen shrnutí faktů. Nejlepší povídka z této trilogie je pro mě Ďáblův prsten. Mám rád cestování časem a když mi do toho přihodíte i nějaké ty mimozemšťany, jsem nadšený. Třetí místo zabírá Pevnost bílých mravenců. Je sice také plná záhad, ale není tak napínavá. Železo přichází z hvězd je povídka nedokončená a tak tím také trpí. Leč má spousty možných pokračování a protože mám velkou fantazii, tuším další nekalé stíny. Povídce dávám plný počet Hetešovo železných motýlků přicházejících z hvězd. Citát. Musíme vyprávět světu, že nejsme ve vesmíru sami a že se chvíle velkého setkání každým dnem blíží. (Ďáblův prsten) V této knize je pak také doslov, který napsal Luboš Y. Koláček, s názvem Ukrývá tajemství „Železa . . .“ i příčinu Součkovy smrti? Ludvík Souček psal tento příběh někdy v roce 1969 a 1983 (druhý pokus o dopsání?), ale z podivných důvodů své ženě Dagmar řekl, že ho to prostě přestalo bavit. Těžko říci zda černá kostka, která má podivné vlastnosti opravdu existuje a že byla pro naší civilizaci nebezpečná a nebo to pana spisovatele opravdu přestalo bavit. To už nikdy nezjistíme. Avšak povídka Železo přichází z hvězd měla perfektní a šokující potenciál. I tak celkově je tento svazek tři povídek na plný počet hodnocení. ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Nějak moc rychle si zvykáš na zázraky. (Železo přichází z hvězd) Komentáře k povídkám si můžete přečíst zde: https://www.databazeknih.cz/povidky/zelezo-prichazi-z-hvezd-2654 (Vlastně už jen jednu povídku, protože díky super změnám na DK, už se části díla neobjevují.)... celý text

Pes: člen rodiny 2020, Kate Kitchenham
4 z 5

Je normální, že na cestě k cíli budete dělat chyby. Důležité je, abyste se z nich poučili. Tahle knížka se mi do rukou dostala skoro až náhodou. Mé dítě si jí koupilo, ale protože se kniha nevešla do batohu, zůstala u mě doma asi týden. Tak jsem se rozhodl, že se do ní podívám. Psy moc nemusím, jsem spíš přes rybičky a papoušky. Ale zvítězila zvědavost. Je dobré vědět jak se o dalšího domácího mazlíčka starat, kdyby na to náhodou došlo. V této knize není nic výjimečného, než už vlastně znám z chovu ryb a papoušků. Stavy, jako rozumějí nám, vzájemná domestikace, rodinná struktura nebo bezpečnostní faktor to je u veškerého chovaného zvířectva vlastně stejné. Jde jen o to, kolik nohou chované zvíře má. Vím, je to trochu zjednodušené, ale kdo zná, ten ví o čem píšu. Malá ochutnávka: Pes musí vědět, že lovit se nesmí, ale na druhou stranu je třeba mu dopřát, aby učinil radost svým instinktům. Potřebuje tedy místo a prostor. Proto je tak důležité, aby tedy i při procházkách ve volné přírodě věděl, že honit cyklisty a při každém zašustění zmizet v lese je zakázáno. Pocit štěstí a radost ze života nemusíte mít jenom ze svého psa, ale třeba i kočky nebo krysy. Tak že v této knize je zásadní kapitola ta o tom, kdo ke komu se hodí. Rozmanití psi patří každý do různých rodin nebo různým páníčků. Při této kapitole jsem si vzpomněl na jedno rčení, že se po delší době začne páníček podobat svému psu. Tak že boxer bude mít za chvilku tlustou paničku a u chrta je možnost obrovského zhubnutí :-) Charakteristiku různých plemen najdete hned na začátku a po jejím důkladném přečtení a po velkém rozmýšlení se do toho můžete vrhnout. Citát: Váš pes se musí naučit rozeznat vás a zbytek rodiny od všech ostatních lidí. Kniha je prošpikována spoustou rad, informací potřebných pomůcek, rad k výcviku, rad k jídlu a nebo povinností vůči tomuto čtyřnohému členu rodiny. Ano, povinnost je u páníčka dost důležitá, protože starat se o psa je základem dobré pohody. Nestačí mu dát jen nažrat, je v tom o mnoho víc. Spousty rad najdete v této knize. Najdete tu i velké množství celkem příjemných a někdy i naučných fotografií. Tak že, přečíst a hurá k chovatelům, a najít si svého spřízněného pejska. HAF, HAF!! Citát: U štěněte z dobrého chovu můžete (v závislosti na plemeni) počítat s cenou cca od 10 do 20 000 Kč, někdy i více.... celý text

Dlouhý John Silver 3 a 4 2018, Xavier Dorison
4 z 5

My ti ty kydy už nežerem, Dlouhej Johne. Jsou stejně ubohý a kulhavý jako ty. Ačkoli mě první dva sešity moc do noty nepadly, přeci jenom jsem se rozhodl přečíst si i ty dva zbývající. Moc pirátů a moře jsem si v jedničce neužil, a tak jsem dal šanci tvůrcům tohoto dobrodružství, aby to napravili. První sešit v tomto svazku nese název Smaragdový labyrint. Začátek byl dobrej. Konečně nějaké zážitky na moři. Ale to, že Neptun v čele s Johnem Silverem dosáhl svého vytouženého cíle ještě neznamená, že mají vyhráno. Tohle je vlastně opět začátek. Pojetí labyrintu bylo originální. To musím uznat. Plus krásná kresba a konečně jsem si mohl začít dobrodružství užívat. První příběh perfektní. Citát: Jako bychom neopouštěli jen pevninu nebo oceán, ale samotný svět. POZOR, TATO ČÁST OBSAHUJE SPOILER! Druhý sešit se jmenuje Guyanacapac. Po událostech a neblahému konci prvního sešitu jsem se doslova třásl na pokračování. Jenže hned na začátku jsem nabral podivné tušení. Tady něco nehraje a to hodně. Námořníci a John Silver jdou vodou, brázdou, kterou zanechal za sebou jim ukradený Neptun. A tady jsem to nechápal. Ta loď už při třinácti sázích (sáh) měla problém plout dál. Námořníci se báli uvíznutí na mělčině. (V angloamerické měrné soustavě patří sáh (fathom) dnes k nautickým jednotkám a má délku 1,8288 metru a užívá resp. užíval se zejména při stanovení hloubky dna, délky kotevního lana a řetězu nebo délky šňůry velrybářské harpuny (standardně až 150 sáhů). Hloubka tedy činí cca 22 metrů. Loď už s tím má problém. Jenže oni jdou za tou lidí ve vodě, která jim sahá po kolena!!!! Hmmm. KONEC SPOILERU! Citát: Vidím asi třicet mrtvol. My jsme jen čtyři . . . Pořád si myslíte, jaké máme skvělé šance? Člověka zabít můžete, ale legendu nezastaví nic. Oba sešity byly perfektní. Až na pár malých a jednu velkou nelogičnost jsem se úžasně bavil. Symbolicky jsem při čtení tohoto příběhu poslouchal Německou power metalovou skupinu Running Wild a jejich studiová alba Under Jolly Roger (1987) a Port Royal (1988). Ta námořní témata se doslova k tomuto komiksu hodí. Za 80%. Citát: . . . já jsem na ráj moc nevěřil, ale teď se mi výra vrací.... celý text

Nebo je obojím? 2022, Mark Waid
5 z 5

Byl velký. Silný a mohutný jak buldozer z pekla. A byl zelený. Rozumíte? Obálka mě dostala. Je fakt perfektní. A tak jsem neodolal a komiks si koupil. Po prolistování musím uznat, že kresba i barvy jsou fakt hustý. Samá zelená, kam se podíváš. I když se tvůrci v tomto svazku střídají, je kresba stálicí na nočním nebi nebo spíš nočním zábleskem zelené barvy. Obzvláště chutné jsou celostránkové kresby. Je vidět, že si tvůrci na tom nechali hodně záležet. Citát: Bruce Banner umřít může. Jenže je tu ještě ten druhý. Obsahově to také není špatné. Naopak je to velmi dobré. Bruce Banner cestuje od nikam do nikam. Ale snaží se v tom daném městě, kde se právě nachází, pomáhat. Tu najde vraha, tady zase nebezpečné záření, tady zachrání nemocnici a možná sám sebe. Ale to už bude zase jiný příběh. Uprostřed a na samém konci si ještě můžete užít alternativní obálky. Příjemná jednoHulka. Citát: Jak mám vědět, že se nepřestanu měnit?... celý text

Ve světle nebo ve stínu 2017, Lawrence Block
4 z 5

Zamilovala se do svého obrazu, který jsem pro ni namaloval. (Soir bleu) V tomto svazku mimo jiné také najdete osmnáct obrazů Edwarda Hoppera. Dále je zde sedmnáct povídek od sedmnácti autorů. Povídky jsou inspirovány právě obrazy Edwarda Hoppera (1882 - 1967) Musím přiznat, že až teprve po pořízení této knihy jsem zjistil, že nějaký malíř s tímto jménem existuje. Jeho skici, (pardon, prý nemá /neměl/ rád, když o jeho obrazech říkají lidé skici), tak tedy jeho díla nejsou špatná. Akorát nevím, zda díky povídkám na tato díla nekoukám jinak, než kdybych k nim nečetl ty příběhy. Navíc je docela škoda, že fotografie obrazů nejsou situovány horizontálně na celou stránku. Citát: Lidí tvrdí, že fandí hrdinovi, ale nejlíp si pamatují padouchy. (Stephen King: Hudební salonek) V předmluvě nám Lawrence Block, který stvořil tuto sbírku povídek, (a taky jednou povídkou přispěl) tak nějak vnucuje, ať příběhy nečteme popořadě, ale na přeskáčku. Mě se to zdálo trochu přitažené za vlasy a jeho pobídkou jsem se neinspiroval. Prostě jsem četl pěkně postaru, stránku po stránce. Není to nic proti ničemu. Bohužel má to jeden negativní dopad. Povídky, respektive, jejich kvalita postupně klesá. Tedy, abych byl přesnější, kvalita obsahu se mi líbila čím dál míň. Jiní čtenáři možná budou mít jiný názor, ale u mě to tak je. Sestupná kvalita od 100% až po 10%. Výjimku tvoří patnáctá povídka nazvaná Noční okna, kterou jsem hodnotil 100% a hned poté nasleduje příběh Žena na slunci, které jsem dal 10%. Ale takový je úděl antologií jako takových, že jo? Citát: Podle mě jsou lidé divní, když se nad tím zamyslíte, protože veškerá legrace většinou souvisí s tím, že se někdo ztrapní nebo zraní, všimli jste si? (Promítač) Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle sečtených hodnocení všech sedmnácti povídek, bych měl dáti tři hvězdy, jak vidíte v celkovém hodnocení, není tomu tak. Je to jednoduché. Osobně se mi líbí nejen výběr spisovatelů, ale i zajímavý tah, otisknout všechny obrazy o kterých tu jsou příběhy. A protože zde na DK znamenají tři hvězdy šedesát procent, zdá se mi to málo a proto dávám o stupeň výše, tedy 80%. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Po citátu následuje seznam obrazů, které se mi osobně moc líbí. Vím, že jich není moc, ale ostatní mě neuhranuly. Citát: Ceremoniál přípravy byl téměř stejně důležitý jako inhalace posvátného kouře. (Postarat se o přítele) Ráno na Cape Codu (1950) Úvodní obraz bez povídky. Hotelová hala (1943) Nádherná hra stínů. Pokoje u moře 1951. Jednoduchá, ale efektivní skica :-) Noční ptáci 1942 Ten bych bral na stěnu. Kostel v South Truro 1930 Jeden z mála obrazů bez lidí. Newyorské kino (1939) Krásný interiér kina. Noční okna (1928) Dohánějící k šílenství, nádherný, mučení. Tak jo, ještě jeden citát: Jaký podle vás (ten obraz) vypráví příběh? (Noční ptáci) Komentáře k povídkám a spousty důležitých (fakt nekecám) informací k příběhům najdete zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-svetle-nebo-ve-stinu-331341 Citát: Svět je čím dál strašidelnější. (Promítač)... celý text

Hrobař 3 a 4 2019, Xavier Dorison
4 z 5

Vaše operace bude dlouhá. A po pravdě řečeno, když mě potěšíte nějakým tím řevem, nebudu proti. Opět dvě dávky v jednom svazku. Od Crwe už snad ani nic jiného neočekáváme. V tomto případě je to Hrobař příběh třetí Lidožrout ze Sutter Campu a čtyřka se nazývá Hippokratův stín. Tvůrci zůstávají stejní, jako v prvních dvou sešitech a tak se z této stránky nemáme čeho obávat. Komu se líbil první svazek, je určitě natěšen (jako já) na svazek druhý. Hned v prvním, respektive, třetím příběhu Hrobaře, jsem zahlceni Jonasovo hláškama o mrtvolách (Nemůžu mrtvolu vašeho papínka opravit, protože je napůl rozpuštěná, když umřel ve vlastních sračkách.) Litujeme stav slečny Rose (Pohled na zesnulého nedoporučuji, neboť čas vykonal svoje a tělo se k tomu nehodí) a nezdolnost číňanky Lin. (Co čtyři nohy, dvě nohy, nebo se plazí, ty můžeš jíst) Tak že tady je všechno v pořádku. Citát: Na Hippokrata vám seru! Dost brutální příběh, řekl bych. Lidožrout Jeronimus Quint je celkem zvrácený. Ale na druhou stranu, údajně léčí nemocné. Slečna Rose trpí jeho vinou a čtenář i pozorovatel v jednom, netuší, jak to všechno dopadne. Jisté cesty tu jsou, ale ani jedna není lákavá. Jenže jak správně definovat zlo. Rose by o tom mohla vyprávět. Její rozhodnutí v tomto příběhu bylo velmi překvapivé. Posunulo děj tak trochu do jiných dimenzí. A, bohužel, díky tomu také trpí příběh samotný. Ve druhém sešitě není žádný humor a z hrobaře se stal lovec lidí. Celkově je Hippokratův stín horší než předcházející sešit. Citát. Proč si myslíte, že to dopadne špatně? Jsem přece lékař, ne?... celý text

Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě 2010, Oldřich Rajsigl
5 z 5

Bez začátku není konce a bez konce je to pořád na začátku. Díky knize Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012 jsem se dostal až k tomuto snáři. Původní výtisk je uložen v Pelhřimovském muzeu. Tohle je opravdu velký snář. Má přes 1 300 stran. Začíná certifikáty za unikátnost, následuje předmluva, návod, jak se orientovat ve snáři a pak trochu věštění, které jsem již četl ve zmíněné knize o roku 3006. Konec světa je tu opravdu přesný. Nastane v roce 3006 24. 4. ve 14 hodin a 14 minut. Tak že do té doby máte možnost využívat tento snář ke spokojenějšímu životu. Ještě je čas. Před každým abecedním písmenem (seznamem) slov je pokaždé vložen nějaký citát pana Oldřicha Rajsigla. Takže u každého najdete nějaké moudro doslovně od A až po Ž. Všechny tyto citáty jsem vepsal panu spisovateli do jeho profilu v sekci: Citáty. Malá ochutnávka: JAGUÁR - zvíře: dostane se vám od někoho účinné podpory, nebo dovíte se zprávu rychlostí blesku. Také, něco, někdo vás zastihne nepřipravené, v nedbalkách, napadne vás ze zálohy. Vaše vozidlo: někdo si koupí drahou nemovitost nebo drahou věc (i vaši), a později ji lacino prodá. Též, někomu nebude v něčem rovno, takové udělá hovno, takový zmetek vyrobí. Něčí, nějaké vozidlo: koupíte nějakou drahou nemovitost, nebo drahou věc, a později ji lacino prodáte. Také, nebude vám v něčem rovno, takové uděláte hovno, takový zmetek vyrobíte. Nejobsáhlejší, jasnovidný, zábavný a filozofický snář na světě je napsán opravdu zábavně. Nakolik budou vaše předpovědi fungovat to asi záleží jen na vás. Našel jsem tam například u několika hesel doporučení, které zní: Dnes si vsaďte, mohlo by to i vyjít :-) Obsahuje i prvky humoru. Co však jsem ve snáři nenašel jsou některé mé snové situace. Například jsem ve slovníku hesel nenašel slova Vetřelec, samooperace a slepé střevo. Nenašel jsem tam víc slov, ale tyto tři jsem udal jako malý příklad. Je mi však jasné, že při důkladnějším hledání bych tato hesla někde v této knize určitě našel. Najdete tady totiž přes 7 000 hesel a jejich jasnovidné předpovědi. Myslím, že s touto knihou si budu užívat své sny opravdu hodně dlouho. Přinejmenším až do roku 3006. Citát: WC je jediné místo, kde můžete na věc svobodně a pořádně zatlačit.... celý text

Nanits Chronicles 2021, Michael Petrus
3 z 5

Pro většinu lidí je jediným smyslem života přežít za každou cenu. Já vám pořádně nevím. Na komiks jsem se docela těšil, ale po přečtení mám podivné pocity. Nějak jsem asi plně nedokázal pochopit, co nám tvůrci chtěli říct. Ale pojďme od počátku. Po prolistování musím uznat, že kresby jsou celkem povedené. Příjemné. Jak ty od Briana Terrera tak i ty od ostatních tvůrců. Celkem se na kresbě podílelo pět tvůrců. V kresbách vlastně není skoro žádný rozdíl, tak máte stále pocit, že kreslí jedna a tatáž osoba. Barvy jsou tlumené a spíše táhnuté do tmavých odstínů. Převážně barvil Ondřej Hrdina. Po této stránce je to dobré. Citát: Kdyby ti šla práce jako kecání, už by to bylo hotový. Scénář, to už je horší. Když jsem byl v půlce této knihy, zjistil jsem, že jsem vlastně nic nezjistil. Příběh se posunul jen kousek, ale nikdo nic nevysvětlil. Stále se mluví o technologii Nantis (nanoroboti), ale nikdo pořádně nevysvětlí, proč je tak pro člověka důležité, ho mít v těle. Tak že jsem tak nějak jen mechanicky četl, a čekal, co přinese další stránka, další kapitola . . . nebo se snad podstatné dozvím až v epilogu? Bylo to nejasné. Ale alespoň jsem se kochal kresbou, protože spousta dialogů nemá to správné grády. Většinou jsou to jen tlachy o ničem. Neměl jsem z tohodle pořádný očekávaný požitek. Navíc je v tom strašně sprostých slov, což by mě tak nevadilo, ale někdy jsou použita úplně zbytečně až nesmyslně. (Asi na popud mistra K.) Kdepak, jen za 50% Citát: Nesnáším střelbu do zad, ale když to jinak nejde. . .... celý text

Ďáblův prsten 1992, Ludvík Souček
5 z 5

Ať jste pitomí jak jste pitomí, jako že jste pitomí jak tága, určitě poznáte, kudy do toho elektrika leze. (Kursk 7/6/43/1207) Vždycky, když se v poslední době dávám do čtení Součkovo příběhů, narážím na jednu zajímavost. Jeho povídky jsou různě vydávány s jinými povídkami a všechno je to tak zamotané, že se mi nakonec doma sešlo čtyři nebo pět (sám v tom mám tajemno) knih a v každé se některé příběhy opakují. V této sbírce povídek tak mimo příběhu Ďáblův prsten, najdete i povídku Kursk 7/6/43/1207 a příběh nazvaný Killi. Kursk 7/6/43/1207 je další zajímavou povídkou o cestování časem a Kili je mrazivým dokumentem o globálním oteplení naší planety. Malá ochutnávka: Napadlo mě podívat se dolů, k nohám. V mihotavém světle hvězd jsem spíše uhádl, než viděl, že asi krok přede mnou stojí v písku malé zvíře, veliké sotva jako kočka nebo psík, a dívá se na mne zelenými kukadly, světélkujícími v temnotě. (Ďáblův prsten) Možná bych se trochu vrátil k povídce Ďáblův prsten trochu z jiného pohledu. Protože obal této modré knížečky je tímto příběhem inspirovaný. Bohužel nakladatelství Ivo Železný čtenáře nějak neinformovalo, kdo jej nakreslil. Je na něm balon, hodinky, francouzská vlajka a smolař tohoto příběhu vojín Francois Maret. Ostatní se dočtete v mém komentáři k těmto třem povídkám a to zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dabluv-prsten-14113 Citát: Boty pro dědečka, tátu i vnuka, šaty k neroztrhání, nábytek na věčnost. . .(Kili)... celý text

Galaktická spravedlnost 1997, Jean-Pierre Garen (p)
5 z 5

Utábořil se v salonu a cílevědomě mi likviduje zásoby whisky. Kdyby si ji aspoň neředil vodou! Takový nevkus! Ačkoliv se jedná o dvacátý devátý příběh v sérii Mark Stone: kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, zase mě pan spisovatel Jean-Piere Garen, dokázal překvapit. Tohle je totiž úplně něco jiného, než na co je sériový fanoušek a čtenář těchto příběhů, zvyklej. Jedná se totiž o příběh, který je noirovou detektivkou a navíc je vyprávěn v ICH formě. Jako bonus bych vyzvedl fakt, že hlavním hrdinou, který nám příběh vypráví, není Mark Stone, nýbrž agent a Markův kolega, Randal Gardner. Malá ochutnávka: Události se dávají rozhodně do pohybu. Nevím, jestli mi šestnáct hodin bude stačit, abych zachránil aspoň sám sebe. Ještě se třesu rozčilením a popálená noha se mi připomíná. Dobelhám se k pokladně, pod níž mám lékárničku. Bota to vydržela, ale vycházková kombinéza ne. Popáleniny třetího stupně by byly sranda, kdybych mohl do špitálu . . . Jsem nadmíru spokojený s touto změnou. A dokážu plně ocenit snahu, dát zase svým čtenářům něco jiného, co jej vytrhne od daného stereotipu, ač se nám ten stereotip stále líbí. Tak že teď si odpočinem od klasiky a dostáváme něco jiného. Ale i to něco jiného je perfektní a příběh jsem si hodně užíval. Škoda, že byl opět tak krátký. Citát: Jen žádnou paniku.... celý text

Černý diamant 2018, James Palmiotti
4 z 5

Slyšel jste? Mám syna. Dám mu jméno Jonah. (Než nastala nová 52!) První příběh v sérii All Star Western se mi celkem líbil, u druhého už to bylo jen tak tak. I tak jsem se, sice s obavami, pustil do třetího svazku. Nic jsem od Černého diamantu neočekával, mohl mě jen překvapit. A opravdu mě první mini povídka překvapila a uspokojila mou zvědavost. Dozvíte se v ní totiž vše, co byste měli vědět o muži jenž si říká Jonah Hex. Jak se narodil, jak žil, co dělal, než byl zjizvený a kam ho to všechno dovedlo. Ano, první, leč krátká povídka mě něco dala. Dokonce jsem byl ochoten tolerovat podivnou kresbu Moritata. Citát: Nenechám se sežrat něčím pruhovaným! (Podivný případ Dr. Arkhama a pana Hexe) Musím přiznat, že Dr. Jekyll/Hyde přinesli do příběhu jisté oživení. Díky nim se dokonce rozpovídal i Hex. Jeho suché hlášky a Hydeův humor perfektně oživí tento soubor povídek. A Dr. Arkham nám také ukáže své temné jádro. Musím přiznat, a rád to přiznávám, že tento svazek se velmi povedl. Byl jsem nadmíru spokojen a nadšen. I když poslední pátý příběh, nazvaný Je to blázinec mi zas tak moc nesedl. I když v tom byl alkohol, Whiskey konkrétně, stejně se tam Hex nechoval, jak jsem zvyklej. No a po pěti povídkách ze života Jonaha Hexe v Gothanmu následuje jedna menší povídka. Je o indiánech. V jejich čele je Tomahawk. Je to krutý, je v tom moc politiky a krve. Navíc je to divně nakreslený. Tak že tentokrát se povídka mimo sérii Jonaha Hexe, moc nepovedla. Citát: Jedinej dobrej indián je mrtvej indián. (Tomahawk)... celý text

Dlouhý John Silver 1 a 2 2018, Xavier Dorison
3 z 5

Kdo chce pomoc od ďábla, jde ho žádat osobně. Ad vitam et ultra.* Tento příběh začíná ve vzdáleném světě, ve světě, který jako by opustil i bůh . . . Pirátská témata mě vždycky lákala. Dlouhý John Silver vůbec nevypadá špatně. Myslím tím kresbu, kterou má na svědomí Mathieu Lauffray. Mám pocit, že jsem s tímto barvířem a koloristou ještě neměl tu čest. Alespoň si na nic nevzpomínám. Po prolistování musím uznat, že kresba je velmi pěkná. Okna jsou sice klasická, ale jejich uspořádání má logiku. Navíc barvy jsou střídmé, příjemné a jen v extrémních situacích jsou barevně silnější. Nádherná je například poslední celostránková kresba prvního sešitu. Citát: Zvědavcům je potřeba vypíchnout oči a žvanilům vyříznout jazyk. Tento svazek obsahuje dva sešity. První s názvem Lady Vivian Hastingsová a ten druhý nese název Neptun. A musím přiznat, že jsem se nějak nemohl zpočátku chytit. První sešit mě skoro vůbec nebavil. Moc mluvení, žádná akce. Jenže když jsem chvilku počkal, začalo se to rozjíždět. První perly naznačeného dobrodružství začaly, když se lady Hastingsová setká s Johnem Silverem. Tady začne bujet ďábelský plán. Oba jsou totiž tak trochu podvodníci a lháři, a já si myslel, že jejich zajímavá spolupráce nabere na obrátkách. Nesplnilo to však mé očekávání. Citát: Vzpoura znamená, že už nikdy neuvidíme svoje děti a ženy. Tohle vážně chcete? Už jen podivné zrekvírování lodi, kdy bylo nutné vytvořit jakýsi oslí můstek, aby mohl děj dále pokračovat, ve mně vyvolalo jisté obavy. Následný přeskok asi pětadvaceti dní na moři nás čtenáře zavede rovnou na pokraj vzpoury. Absence jakéhokoliv napětí a důvodů, které vedou k vyhrocené situaci, činí tento příběh jaksi bez špetky napětí. Příběh, respektive scénář, je protkám spoustou divných nelogických situací. Vůbec jsem si to neužíval. Tak že krom povedené kresby je to jen půlka dobrého příběhu. Citát: Beze mě nebude ani poklad, ani návrat domů. * - Do smrti a ještě dál... celý text

Nonstop 1989, Brian Wilson Aldiss
5 z 5

. . . a loď se ztratila a člověk se ztratil a ztracení samo se ztratilo. Prostor pro tvé ego . . . Brian Wilson Aldis se narodil v roce 1925. Sci-fi příběh Nonstop vyšel v roce 1958! Proč to zdůrazňuji? Protože mám pocit, že tohle je nadčasový dílo. Už v těch letech, kdy jsme se ještě ani nedostali na Měsíc, napsal někdo příběh o vícegenerační obrovské kosmické lodi, která putuje vesmírem. A navíc, putuje tak dlouho, že už i obyvatelé tohoto kosmického světa, dávno zapomněli proč a kam vlastně letí. Ve své podstatě se část lidí propadla někam do doby kamenné. Jenže to není všechno. Dokonce se tu objevuje příruční atomová pila s kruhovým řezacím polem. Malá ochutnávka: Je to nejnapínavější pohádka, jaká může být, protože je o nás všech i o tom, jak žijeme. Svět je báječné místo. Tvoří ho mnoho a mnoho vrstev stejných palub, jako je tahle, které nikde nekončí, protože jsou zavřené v kruhu. Můžeš jít pořád dál a dál a na konec světa nikdy nedojdeš. Všechny ty vrstvy jsou plné záhadných míst, dobrých i zlých, a všechny chodby, které k nim vedou jsou zarostlé ponikem. (ponik rostlina) Zatím, co čas na letícím tělese plyne, dostává čtenář stále nové, a dá se říci, i šokující informace. Tohle hrůzostrašné utrpení dokonce vyžaduje i nějaké ty oběti. Všechna ta odhalení vám pracují v mozku a ten si pomalu uvědomuje, jak to vlastně celé vzniklo a kam to pravděpodobně všechno povede. Napětí je stupňující a vše to nabírá celkem vysoké obrátky. Poslední třetina této knihy je prostě strhující. Všechno to šílenství, masakr, rabování a hledání - nepřítomnost přitažlivosti nikomu nevadila - . . . no prostě měl jsem z toho husí kůži. Citát: Nesmíš si pořád myslet, že jsem hlupák, jen proto, že jsem se narodil v tvý farnosti, otče. Nonstop jsem ještě nikdy nečetl. Je to ostuda. Mám doma Aldisovo trilogii Helikonie, (Jaro, Léto, Zima) kterou jsem četl tak před patnácti lety a nic moc si z ní nepamatuju, ale na Nonstop jsem narazil až teď. A jsem tomu rád, protože tohle se mi z hlavy jen tak nevymaže. Je to geniální dílo, které si časem jistě rád přečtu znovu. Jediné, co by se příběhu dalo vyčíst je jeho konec. Je vlastně tak trochu tajemný. Jakoby pan spisovatel chtěl, aby si každý čtenář samostatně konec domyslel. Je to jen na vás. Citát: Nikdo nechce ráj, jen možnost vybrat si, kde bude trpět.... celý text

Pevnost bílých mravenců 1972, Ludvík Souček
5 z 5

Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné, ale jenom mrtví nestárnou. Francois za sto let nezestárl - bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval . . . (Ďáblův prsten) Tato knížka obsahuje povídky Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců. Tak že jsou příběhy situovány obráceně než v zelené knize od společnosti Akcent. On je stejně tak trochu v Součkovo příbězích zmatek. Je v tom jisté tajemno, když několik knih má společné povídky, a jen jsou doplněny jinými příběhy a nebo jsou ty konkrétní povídky jen vydány v opačném pořadí. Má to pak na čtenáři jakýsi mrazivý efekt. Tak že, když už tu knihu mám v ruce, proč si znovu nepřečíst to, co už jsem několikrát četl, že jo? Oni ostatně jsou obě povídky perfektní a tak není čas řešit, kdo je kdo a dát znovu dvě dávky. Malá ochutnávka: Opatrně, jako by pečlivě hledal cestu mezi požáry v ulicích, zčásti už změněných v trosky, přicházel do města obrovský bílý mravenec, velký jako vzducholoď, jako nádražní hala, jako katedrála. Otočil se na místě a věž kostela, zasažená jeho tučným tělem, se zřítila, jako by pod ní vybuchla nálož. Nesmírná bílá hlava bez očí, zato však s obrovskými kusadly a tykadly, rýsujícími se na obloze proti sírovému přísvitu v mracích, se kývala a kolébala nad nejvyššími střechami jak obludný a neforemný balón. (Pevnost bílých mravenců)... celý text

Pevnost bílých mravenců 2002, Ludvík Souček
5 z 5

Khanův hněv 1993, Vonda N. McIntyre
5 z 5

To je opravdu vhodný postoj pro doktora, jsem připravený někomu ustřelit hlavu. Film jsem kdysi dávno viděl, ale nějak si nevybavuji, že by byl tak krvavý a brutální. To, co Khan provedl s osádkou kosmické lodi Reliant a s lidma z laboratoře bylo dost nechutné. Khan chce získat mocný nástroj stvoření, nazvaný Genesis, ale chce jej využít k ničení. A jde doslova přes mrtvoly. Velmi kruté, napínavé a akční. Čtenář se ještě nestačil vzpamatovat z prvních dvou třech kapitol tohoto příběhu a hned začne další masakr. Citát: Pene Sulu! Pane Sulu! Bože, Spocku, je mrtvý! Ale aby jste si nemysleli, že to je jen o smrti. V příběhu najdete i lásku a hodně lásky. Dokonce si můžete přečíst zajímavou básničku. Jmenuje se Lov Žraplaza (Přeložila Carola Biedenmannová). Možná někomu něco dá, tedy pokud víte, co nebo kdo je to Žraplaz. Avšak, opět mi v příběhu schází humor. Nějaký tom sice je, ale na Star Trek je ho jako šafránu. Jinak další perfektní dobrodružství. Citát: Romulandské pivo? Kostro, to je přece zakázaný!... celý text