Terva přečtené 1720

Všechny pernské Weyry 2010, Anne McCaffrey

Lidský živočišný druh měl tvrdošíjnou snahu přežít i tam, kde by jiné podlehly. Tohle je trochu jiný pohled na život obyvatel Pernu. Jedná se totiž už o přechod z fantasy do čistého, nebo skoro čistého, sci-fi. Díky objevům na Jižní polokouli se lidé v jednom odhaleném objektu dostanou k umělé inteligenci. IU co si říká Aivas. Ta vlastně začne díky dobrým radám přetvářet kompletně život všech obyvatel Weyrů a planety Pern. Tak že prvních cca 200 stran jsou docela dlouhé technické pasáže. Aivas radí všem držebníkům, weyrům i drakenům, kterak zlepšit a inovovat svoji práci. Díky těmto novinkám by se mohla velká část příběhu zdát trochu nudnější. Malá ochutnávka: Harfenický tovaryš Tagetarl s úzkostným výrazem v obličeji kráčel z Aivasova komplexu k Robintonovu stolu v předsálí: Aivas by rád mluvil s tebou a Sebellem, až se vám to bude hodit, oznámil harfeníkovi. Cože? Copak zase vymyslel? Zeptal se Robinton, když si všiml neklidu mladého tovaryše. Chce, aby Síň harfenického cechu postavila tiskařský lis. Avšak jsou zde i odpůrci této novelizace a tak se na přestřel dostávají i teroristické útoky, únos a nátlak. Díky čemuž se děj příběhu celkem vyhrocuje a získává tím i více napětí. Některé záškodníky je potřeba umravnit a tak se zde i poprvé setkáváme s faktem, že i na Pernu je něco jako trestanecký tábor. Hlubinné doly, kam jsou dopravováni ti, jenž dostanou nějaký trest jsou součástí života na Pernu. Tento fakt nikdy v předcházejících příbězích nebyl zmíněn. Mohu snad i zmínit a nespoilerovat, že se zde už cestuje do vesmíru. To zvládá Jason a jeho bílý drak Ruth. Citát: To, že se člověk bojí, je moudré: zbystřuje to smysl pro vlastní bezpečnost. Protože jsem už celou ságu několikrát četl, vynechal jsem pár příběhů, které se vklínily mezi Bílého draka a tuto knihu. Tak že jsem sám sebe neposlechl, aby se četlo podle zrodu určitých knih. Tak že prosím nečtěte po Bílém drakovi tuto knihu, a radě pro plynulý přechod si přečtěte ty dva nebo tři příběhy, které jsou mezi. Možná by někomu takový rychlý přechod mohl vadit. Chce to prostě pro ty, co čtou poprvé, číst všechno pěkně popořadě. Jinak je tohle velmi dobrý příběh a až na tu přehršel technických novinek je to velmi čtivé. Citát: Tomu, kdo důsledně poslouchá rozkazy jsem ochoten věřit.... celý text

Padající Archanděl 2020, Vladimír Šlechta

Nastává nová éra, staré křivdy budou pomstěny a my vstoupíme do nového a očištěného světa. Zatím, co první kniha v této sérii (Tajemná historie Bornnu) byla jakýmsi přepisem počítačový hry, a druhý příběh (Kletba) celkem slušnou noirovou jízdou, je třetí příběh zase o něco jinačí. S příchodem Oggerda se kniha Padající Archanděl stala možná víc politickou vizí než něčím jiným. Pomalý rozjezd, trochu moc větvení příběhů a v podstatě nezáživné tlumené akce, jsem byl trochu z obsahu zklamán. Kniha, respektive příběh v ní, je spíše mezičlánkem událostí - spojnicí mezi Kletbou a Ostrovem. Malá ochutnávka: Hledáme Paula Norrise. Na toho jsme se tě už vyptávali. V Karanténě by měl žít jeho mladší brácha Peter. Možná i jejich fotřík a další příbuzní. S těma se potřebujeme zkontaktovat. Zkus se nějak dopídit toho Petera Norrise. Ti magoři v Karanténě se jmenujou jinak, řekl Heinrich. Říkají si Červ, Párač, Tchoř, Honič a tak podobně. Jestli se tam někdo jmenoval Peter Norris, tak ho uvařili v kotli, maso sežrali, kosti roztloukli na prášek, z prášku upekli placky a ty taky sežrali. Gouvernet Raymond Fink, přezdívaný Gowery tu má opět hlavní slovo a příběh nám vypráví. Ale jak jsem se již zmínil, nemá to správnou šťávu. Ovšem vyjednávání a detektivní práci tu moc nevyužije. Párkrát jsem se zasmál. Zejména situaci, kdy někdo tvrdí, že dřívější telefony měli v sobě zabudovaný fotoaparát. Těžko tomu uvěřit, že jo. Ve své podstatě je tohle zatím nejslabší článek Posledního velkoměsta. A já pevně věřím, že Ostrov a posléze zatím ještě nevydaná Bílá jako sůl budou rozhodně lepší. Citát: Vážně? Teď už mě nezavřou, když u mě najdou počítač?... celý text

Universal War One 1 a 2 2022, Denis Bajram

Obávám se, že nám to všichni milovníci Saturnových prstenců dají pěkně sežrat. Purgatory – posádka, která má mnohá tajemství. Jenže, když se stane průser, je potřeba jejich tajemství odhalit. A pak je teprve začnete vnímat. Zaslouží si odpuštění, nebo patří před soudní tribunál? Dobrá, tak že partu tu máme. Možná si jí mnozí o oblíbí. V tom nevidím žádný problém. Trochu horší mi připadá scénář. Všechno to dění kolem nějaké stěny u Saturnu mi připadá lehce zmatené. Pár hrdinů, nějaký ten posera – pohoda. Ale zatím nebylo vůbec vysvětleno, vo co jako go. V prvním díle nazvané Geneze se toho moc nedozvíte. Je to vlastně takové seznamování s hlavníma hrdinama. Tedy, pokud je za hrdiny přijmete. Citát: Strach je normální věc, nebezpečná je až zbabělost. Druhý sešit je zcela podobný prvnímu. Plody poznání pro čtenáře nepřinesou plody poznání, ale jen chaos. Něco jako; jeden za všechny, všichni za jednoho, a hrrr na ně, my jim to ukážem. Ale skutek utek. Nějak mi dost dlouho trvalo se zorientovat. Od kresby také nečekejte nějaký skvost. Je to obyčejná, skoro až nevýrazná tvorba, která ve vás nevzbudí nějaké umělecké nadšení. Ovšem posádka eskadry Purgatory vypadá na partu fakt tvrďáků a tak jsem jim moc a moc fandil. Citát: Další, kdo zpochybní některé z mých rozhodnutí, skončí na úklidu hajzlů, i kdyby to byl generál!... celý text

Čarodějova nevěsta 18 2023, Kore Yamazaki

Kdo jsi? Já jsem Čise. A ty jsi . . .. . . Philomela. Tak první střípek už máme. Však mi tě postupně dáme dohromady. Ačkoliv nás pan Pavlovský přesvědčil, že bude vydávat komiksy rychleji, na manga si musíme prostě klasicky déle počkat. A tak jsem se zase po delší době dočkal pokračování mé oblíbené postavy. Číse je nezaměnitelná, svérázná a někdy má dokonalá řešení. Kdo má načteno, tomu je snad už dávno jasné, že její řešení prostě dokážou překvapit. Ani v tomto příběhu tomu není jinak. Philomela by vám mohla vyprávět. Citát. Za to můžeš ty, protože se od nás nechceš nechat sežrat! Hned na úvod mě překvapila první celostránková kresba. Je povedená a svým způsobem docela pohledná až magická. Více méně v tomto svazku žádné jiné výraznější kresby nejsou. Tedy až na úvodní stránky k jednotlivým kapitolám. Například je hezká ta u kapitoly 87. Jen si vzít barvičky a vymalovat si to. Tak že další povedený příběh. A navíc to má temný konec. Bohyně Morrigan je docela kočka. Tak že snad bude brzy další kniha. Citát: Proč jsem se musel narodit zrovna do týhle rodiny?... celý text

Carnage 2023, Donny Cates

Moji zuřivost přehluší výkřik dítěte a po něm se ozve hlas, kterej jsem už nikdy neměl slyšet . . . Tento příběh je stejně tak zmatený, jako chaos v hlavě Eddyo Brocka. Vždycky nevíte na čem jste. Zmatek střídá realita, realitu zase zmatek. A čtenář pak už ani netuší, čemu že to má vůbec věřit. Když se na scéně objevuje Sleeper, tak už mi to připadalo přehnaný. Kam to jako chtějí tvůrci z klasickým Venomem ještě dotáhnout? Kolik odnoží tohoto mimozemského symbionta nakonec bude? Protože mě už teď se zdá, že jich je až moc. Citát: Mohl jsem si vybrat. A šel jsem zpátky do temnoty. Tak že po chaotickém čtení musím uznat, že kresby v tomto svazku se povedly. Všichni tři tvůrci (Donny Cates, Jesus Aburtov a Rain Beredo) se činí a ikdyž je opět díky Carnagemu použito hektolitrů červené barvy, vyjde z toho nakonec příjemná kresba. Například jsou nádherné úvodní listy k samostatným sešitům, alternativní obálky a i některé celostránkové kresby v jednotlivých příbězích. Jako celek na mě tento svazek zatím působí lépe než ty tři předchozí. Citát: Na to, že seš chytrej, seš docela dost blbej!... celý text

Deník tramvajačky 2023, Karolina Hubková
odpad!

Krásný důkaz toho, co všechno se může vydávat za knihu. Paní řidička jde očividně (a vůbec to nezastírá) po žebříčku stále výš a výš. A to od prvního manžela až po ředitele. Kde se jí však pos®alo první manželství, to nám nějak deníček neřekl. Ale naopak nám řekl, že pan řiditel nabídl paní řidičce, zda s ním nechce sdílet cupé, tedy jezdit novou historickou chlastací tramvají T3 Coupé. A od této chvíle už to všechno smrdí jen samochválou. To, jak paní v úvozovkách, řidička, pomlouvá své kolegy a vinní je z toho, že jsou alkoholici, rozvedení a utíkají od nich ženy – je zářným příkladem toho, jak jimi opovrhuje. (vlastně taková sorta lidí existuje v každém zaměstnání) Kdežto ředitele, toho má ráda. Nakolik ho má ráda, to nám deníček tají. Možná má doma ještě jeden tajný deníček, ale ten přeci nevydá. Ono stačí už jen to, jak si stěžuje na internet, a že lidé jí jen pomlouvají a tvrdí o ní, že je (doplň si Milku) Je to vlastně smutný příběh, který nám o životě tramvajáků vůbec nic neřekne. Tedy vlastně řekne, ale jen to, co chce paní řidička. A tak zcela jistě vznikne mylná představa o tom, kterak mají tramvajáci krásný a veselý zaměstnání a že na každého jenom mávaj, dostávaj dárky a všichni je vlastně milujou. A strašně mě rozesmála ta pasáž s Národním divadlem. Tohle by mě fakt jako tupouna ani nenapadlo, že divadlo vyhořelo.... celý text

Ryby a rybolov v našich vodách 2010, kolektiv autorů

Generační ryba - pohlavně dospělá, zdravá, geneticky kvalitní a dostatečně silná ryba vhodná k dalšímu rozmnožování. Už se tak pomaličku připravuji na důchod. Volný čas, který tak nastane bych rád věnoval rybám. A tak jsem si pořídil knihu o základech života ryb, jejich území a způsoby jejich odchytu. Tato kniha je trochu starší, už z roku 2010, ale dostal jsem na ní doporučení. Prý podle ní získám informace, které opravdu k rybám a jejich chytání potřebuju. A to je důležité, hlavně u člověka, který nerozezná Kapra obecného od Karase obecného. Mám spíš v merku akvarijní ryby, a volná příroda, to je pro mě absolutně neznámé území. Citát. Úhoři putují z našich vod za rozmnožováním až k americkým břehům Atlantského oceánu. Musím uznat, že v této knize je spousta informací. A také jsou tyto informace podpořeny podrobnými popisky a hlavně je tu spousta fotografií, kdy i ten nejméně zkušený rybář pozná, co že to vlastně na tom vlasci má. Položená, plavená, přívlačí nebo muškaření, to vše je tu krásně a podrobně popsáno. Přidáno je i něco o ekologii a kuchyni. Ano, jsou i tací rybáři, který si své úlovky nosí domů a zpracovávají si je k večeři po dlouhém dni stráveném u vody. Jídelní lístek je tu velmi obsáhlej. Obsah knihy by dal hodně informací, ale vím, že se mám ještě co učit. Citát: Sen mnoha rybářů je rybolov na mongolských řekách.... celý text

UCC Dolores 1 a 2 2023, Didier Tarquin

Sirota vychovaná církví Nových průkopníků je vždy zralá čelit vnějšímu světu! Postarej se o Dolores. Vůbec jsem netušil, co se stane, když jeptiška zdědí kosmickou loď. Tak trochu jsem se obával, aby nezačala hledat Boha. Ale jinak to zní jako vtip, že jo? (Jeptiška zdědí kosmickou loď . . . ) A hned, jak jsem Mony zahlídnul, na první stránce (Mony je ta jeptiška), tak jsem si říkal; Ta svatozář nad hlavou, to bude průser! A když jsem uzřel její zelený voči a zrzavý vlasy, už mě Mona měla. A když jsem uzřel Dolores, už mě Dolores měla. Zní vám to jako božské ikony? Tak to vám zní velice správně. Protože já se právě dvakrát zamiloval. Halelujááá!!!! Malá ochutnávka. Vykroč do temnot a beze strachu v mžiku, najdeš stopu Nových průkopníků. Ukaž světu pravdu čirou, požehnej jej svojí vírou. Od vzniku až do zániku, stopou Nových průkopníků . . . (Tohle prostě nezvládnu!) Á já si naopak říkal, že tohle prostě zvládnu. Nadšení hned od první stránky. A navíc jsem se hluboce zasmál. Když Mona se svou Dolores a svým novým pilotem, opouští planetu Neo-Gay. Je v orbitu této planety šrotiště a v něm je kousek trupu U.S.S. Enterprise NCC-1701. Fakt Boží! Kresba (Lye Tarquinová) je perfektní. Nejsou tu žádné extrémní barvy, jen zrzavé Moniny vlasy. Kresba je celkově moc povedená. Scénář (Didier Tarquin) je také slušný. Žádné chození okolo, rovnou začne akce. A ke konci dokonce zažijeme čistou vesmírnou bitvu. Pro mě zatím nejlepší Modrá crew. Myslím, že dvojka UCC Dolores to však překoná. Citát: Charitu? S bitevní lodí! HAHAHA!!... celý text

Tři vlny dobrovolníků a Nová Země 2020, Dolores Cannon

Následně Dolores volá Podvědomí a žádá o odpovědi na klientovy otázky a o uzdravení. Při čtení obsahu této knihy jsem měl rozporuplné myšlenky. Vnímal jsem tak nějak, co nám chce paní Dolores Cannon zdělit, ale na druhou stranu jsem nechápal, proč nám to chce zdělit. A hlavně, proč pokládá svým „pacientům“ zavádějící otázky. Respektive, proč otázkou vyžaduje určitou odpověď. Ona má někoho v hypnotickém stavu a klade mu otázky, na které se snad ani jinak než kladně nedá odpovědět. Ptáte se proč píšu „pacientům“? Všichni, kteří jsou v této knize a jsou s nimi vedeny hypnotické rozhovory se za paní Dolores přišli léčit. Ona jej zhypnotizuje, klade otázky a pak požádá někoho v pozadí, (třetího pozorovatele) aby danou osobu vyléčil. Všechno to působí strašně uměle. Tak že paní Dolores Cannonová neléčí, je jen zprostředkovatel léčby. Citát: Stále více lidí si začíná uvědomovat, že jejich obyčejný život, ve kterém se dřou, není ten důvod, proč přišli na Zemi. Navíc, nikde není řečeno, jak osoby dostává do transu. Zda používá Aztécké zlato na řetízku, metronom na stole nebo nějakou jinou metodu. Ani slovo. Jen, že zavede pacienta na nějaký obláček a už je hotovo. Ale i v tom veškerém zmatku jsem si liboval. Vlastně mě začalo spíš zajímat to, co paní spisovatelka nepovažuje za důležité. Krásným příkladem je rozhovor s Richardem. (strany 65 - 74) Vše nezákladní (tedy co paní Dolores moc nezajímá), co nám Richard řekl mě stavělo chlupy na celém těle do pozoru. Pyramida se svítícím objektem na vrcholu je zářným příkladem. Ano, mimozešťany se to tady jen hemží. Malá ochutnávka: Země je škola, kde navštěvujeme jednotlivé lekce, ale není to jen škola. Žili jste na jiných planetách a v jiných dimenzích. Dělali jste mnoho, mnoho věcí, které si ani neumíte představit. Mnozí lidé, se kterými jsem pracovala v posledních pár letech, se v regresi přenesli do období, kdy byli světelnými bytostmi žijícími ve stavu blaženosti. Neměli žádný důvod přijít do hustoty a negativity Země. Dobrovolně přišli do této doby pomoct lidskému druhu a Zemi. Jenže to paní spisovatelku moc nezajímá. Ona má v merku jen duše. A to i mimozemské, které přiletěli na naší planetu pomáhat lidstvu. Mimozešťané mají totiž něco jako my máme Evropskou unii. Oni mají Vesmírné dohlížitele. Jenže, například když prý nám dali atomovou energii a lidstvo ji využilo k ničení, začala se VU (Vesmírná Unie) lidstva bát. Pak už jsem v tom měl čím dál tím větší zmatek. První, druhá a třetí vlna duší, které přilétli nám pomoc si vlastně nepamatují, proč přiletěli. Ale je jim neustále řečeno, ať dělají svojí práci. Jak to maj dělat, když to nevědí? Inu, i tak by to prý mělo fungovat. Ačkoliv jsou tu mimozemšťani, výjevy z cizích planet a další zajímavé věci, nedoporučuji tuto knihu lidem, kteří nevědí, do čeho jdou. Je tu strašně moc rozhovorů, které vám vlastně řeknou jen jedno. Jsem duše, která sem přiletěla pomáhat vytvořit Novou Zemi. Citát: Ve skutečnosti žijeme všechny minulé, současné a budoucí životy naráz.... celý text

Orbital 5 a 6 2022, Sylvain Runberg

Protože nejsme členové IDO, jednání se nás netýká. Nemůže se nám nic stát. Jsem jen svědci a tak to zůstane. Třetí svazek dvou příběhů Orbital se nám dějově přenáší z Prahy a Kuala Lumpuru do New Yorku. Tak že hurá přes velkou louži. Příběhy se jmenují: Spravedlnost (sešit č.5) a Odboj (sešit č.6) Příběhy opět poukazují na to, že rasová válka není jen mezi lidmi, ale také i mezi mimozemšťany. Je zde opět hodně politiky, jednání, teroristických činů a moc mluvení. Tak že vlastně nejnapínavější částí prvního, respektive pátého sešitu je pokus o záchranu skoro mrtvého agenta Calese Swanyho. Ten je po předcházejících událostech na pokraji smrti. Snažej se na je ozdravení použít mimolidskou technovědu a výsledek je tak nejasný. Citát: Vidíte! Je tam! Já vám to říkal! . . . Jenže nás masakruje! Na druhou stranu se zde rodí nová a velmi zajímavá přátelství. Ve všem má prsty Angus. Ano, Angus, ta živá létající kosmická loď je i jistým druhem mimozemšťana. A upřímně, všechno dění kolem tohoto tvora se mi strašně líbí. Díky němu dávám vždy příběhům o jednu hvězdu víc. A navíc, agentka Mézoké Izzua je zde velmi akční a její jednání na konci příběhu Spravedlnost mě velmi potěšila. Dobrá akce tleskám! Druhý příběh v tomto svazku Odboj začíná opět lehce politicky. To, že je konfederace prožraná rivalitou, kariérními plány, mocenskými gambity, zbabělostí vůdců a následným násilím, to je snad už každému jasné. Proto vás ani nepřekvapí název posledního dobrodružství Název ODBOJ mluví sám za sebe. Citát: Vy jste se rozhodli před problémy utéct, já se rozhodla jim čelit. Kresba opět jednoduchá až účelová. Ani jsem tu nenašel žádný obrázek, který by se mě vysloveně líbil, tak jak tomu bylo v předešlém svazku. Obsahově je to strašně moc politiky. Ale to už bylo řečeno. Přidejte si i nerozhodnost, sem tam zmatek a nevědomost. Zbytečné boje, žádné objevování. Když si to shrnu, dal jsem jedničce 50%, dvojce 65% a trojka se díky akci agentce Mézoké vyšplhala až na politických 70%. Což značí, že zůstanu u čtyř hvězd. Celkově však mě celá série zklamala. A navíc celkem otevřený konec tomu taky dal docela ránu . . . Citát: Vždycky jsem si myslel, že lidstvo je nejkrásnější, když bojuje . . .... celý text

Gladiátor z Venusie 1997, Jean-Pierre Garen (p)

To nejsmutnější na mých výpravách je, že musím opouštět lidi, kteří mi darovali své přátelství a se kterými jsem sdílel radost i smutek. Strašně mě to baví. Víte, když jste přesvědčeni, že už vás spisovatel nemůže překvapit, žasnete nad tím, jak to zase dokázal! Jean-Pierre Garen opět zabodoval. Sice se tu opakují některé věci a činy, ale čtenář (i já) má pocit, že něco je jinak. Říkám si, sakra, je to již třicátá druhá (32) kniha ze života Marka Stonea, tak co je tady jinak? Víte, co je jinak? Všechno! Sice tu je sekretářka generála Knova, Peggy, ale ještě se neusmívá (a Mark jí nepozval na večeři), Ray, osobní robot Marka Stonea je divný, není tu Neptun II., ale jen Neptun a to nemluvím o Else Svenssonové, Markovo dlouholeté partnerce. Jako bonus zde poznáme Johna Estebana, majitele továrny na jídelní automaty. Ty automaty na které si Mark neustále stěžuje (bude stěžovat), že jídlo v nich se skoro nedá jíst. Malá ochutnávka: Kapitán Mark Stone vešel do gigantické budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami. Byl to statný mladý muž v polovině třicítky, energických rysů, s krátce ostříhanými hnědýni vlasy. Hned se k němu přisunul bezpečnostní robot oviod s mnoha chapadly, jež se velice snadno mohla změnit ve smrtící zbraně a Stone mu do otvoru zasunul identikartu. Pokračujte; pravil robot. . . Ne, nebojte, vše se dá vysvětlit, není to konec. Je to vlastně začátek. Tuhle knihu bych klidně zařadil pod číslem 1 (jedna) v této sérii. Tady se totiž teprve formuje celá ta osnova kolem Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami. Zde potká Elsu, zde se mu naskytne možnost mít dokonalého robota se kterým bude sdílet přátelství, tady ani nemá svou osobní loď Neptuna II. Tohle jsem si tedy užíval plnými doušky. Dokonce tu zjistíte i zajímavou (a možná pro někoho i krutou) informaci o tom, jak a za jakých okolností se Mark setkal s Elsou. Perfektní. Doporučuji všem magorům do této série. Citát: Primitivní planeta není park oddechu a kultury.... celý text

Orbital 3 a 4 2019, Serge Pellé

Ekologické nebezpečí nepozemského původu by mohlo mít špatný vliv na obřad Usmíření. V cyklu Orbital jsou zde další dva sešity. Mají názvy: Nomádi a Zkáza. Z prvních dvou sešitů jsem byl celkem zklamán. A tak jsem s nadějí otevřel tento svazek. Hned první komiksové okno mě zaujalo. Sajrajt z chycených ryb v síti je opravdu unikátní kresba. Proč to píšu? Protože potom následují kresby (Serge Pellé), které jsou fádní, nepřesvědčivé a jednotvárné. Barvy jsou tlumené, v šedivých odstínech, a vlastně každé okno je dost podobné tomu předchozímu. Tak že žádné změny oproti prvnímu svazku jsem ani neočekával. U těchto příběhů se tedy musíme spíš zaměřit na obsah než na grafickou podobu. Malá ochutnávka: PLUKOVNÍK ULRICH: Á, Cales Swany:Já to věděl, že uniforma IDO ti dobře sekne! CALES SWANY: Můj milý Hektore, ve skutečnosti bych si jí bez tebe nikdy neoblékl! PLUKOVNÍK ULRICH: Mézoké, dovolte, abych se i přes svých šest křížků uklonil před takovou elegancí. MÉZOKÉ IZZUA: Jsem o pár desítek let starší než vy, takže bych se asi měla uklánět spíš já, plukovníku Ulrichu. Nomádi (Raphakunové), údajní kanibalové, jsou mi sympatičtí. Jejich praktiky by se mohly zdát podivné a někomu i nechutné, ale taková je jejich víra. Tak proč jim jejich bohy zazlívat. Hvězdných božstev je bezpočet, stejně jako bohatství, která nám nabízejí. Oni něco berou, ale něco zase dají. A to, že lidé nesnesou něco, co nechápou, jim ještě nedává právo Rapakhuny odsuzovat! Ano, opět je tu více politiky než akce. Moc mluvení. Ale naštěstí se pořád o něčem rokuje a tak si čtenář užívá změny, druhy chování a výsledky rady. Zasmál jsem se , když se na scéně objevil Lukáš Veselý. Fakt suprácky nakreslená postava. A spolu s gravitační tramvají linky 13 na Dejvické je to to nejlepší v příběhu Nomádi. (strana 28) Citát: Baštu tu mají dobrou, ale je tu pekelná nuda! Zkáza je vlastně pokračováním Nomádů. Kdo, nebo co zabíjí pozemské ryby se zatím nepřišlo. Pro místní rybáře je to naprostá zkáza. Jenže ani IDO v čele se Swanym tomu moc nepřidalo. Politické zamlžování vede jen k dalším nedorozuměním. A to jsou právě ty části příběhů, které se mi nelíbí. Ta politika mě prostě nudí. A tak jsem začal vyhledávat obrázky, které se mi v příběhu nadstandardně líbí. V části nazvané Zkáza jsem jich pár našel. Komiksových oken, která za to stojí, je jako šafránu, ale i tak jsem musel v jednotvárné kresbě, alespoň něco málo ke své radosti najít. Nebudu psát na jakých stránkách jsou, pokud máte zájem, najděte si svá. Já musel, protože ta politika . . . Citát: Celej den můžeš pít na náš účet. V baru je to dohodnutý. Strašně dlouho jsem čekal, kdo že vlastně má tu zkázu na svědomí. Autoři to neskutečně prodlužovali. Někdy až moc. Pak mě zde překvapil Angus (ano ta živá kosmická loď). On měl strach, a to už je co říct. Kosmická loď, co se bojí, to je takový tvůrčí unikát. Tady jsem jim musel zatleskat. A navíc, to, co se začne dít v půlce druhého sešitu je fakt masakr. Měl jsem chlupy vztyčené po celém těle. Mám však pocit, že ten, kdo hledal zajímavé a čisté sci-fi, ten tady nepochodí. Tak že raději nebudu doporučovat a nechám to na čtenářích samotných. Máme přeci tu demokracii, tak se rozhodněte sami. Citát: Ať tu zkázu způsobilo cokoliv, je to teď ve městě a může se to šířit. . .... celý text

Johnny Cash: I See a Darkness 2016, Reinhard Kleist

Cože? Johnny Cash? V naší base? „Bude hrát tady v jídelně.“ „To je, co?“ Ani píseň ani člověk nejsou v bezpečí. Tato komiksová životní pouť legendárního countryového zpěváka Johnnyho Cashe se mi do ruky dostala skoro až náhodou. Získal jsem jí za jednu korunu za nákup většího počtu knih v jednom knihkupectví. A protože jsou tu v poslední době dost háklivý na reklamu, neprozradím u jakého. Ovšem prodávají „dobré knihy“. Toliko z životní cesty této knihy a teď k životní divoké cestě zpěváka, který to opravdu neměl tak jednoduché. Grafický román je nakreslený černobíle, což dost vystihuje i některé vážnější situace, respektive dramata, které se v příběhu odehrávají. V podstatě je to jednoduchá kresba. Žádné pozadí, soustředí se jen na důležitý děj a výtvarně má jednoduchá čtvercová a obdélníková okna. Citát: V Renu jsem zastřelil chlápka, jen abych ho viděl umírat. V úvodním psaném textu se, mimo jiné, také dozvíte, že tvůrci dost odsuzují film Jamese Mangolda z roku 2005 o mládí tohoto zpěváka. Prý v něm není dost pravdy. Měl ho raději natočit Quentin Tarantino, velký fanoušek Johnnyho Cashe. To se však nestalo. Kdo viděl film, může posuzovat z pohledu komiksové knihy, kdo film neviděl, možná se zde doví více pravdy než z plátna. Ale musím ještě upozornit, že v tomto úvodu, který napsal Franc Dobler, německý spisovatel, publicista, dýdžej a vydavatel, je té pravdu opravdu hodně. Je zde spousta zajímavých informací. Na dva listy toho bylo řečeno až až. Tak dost už bylo řečí, dám se do psaní o této knize. Malá ochutnávka: Znáš Boba Johnstona, mýho novýho producenta z Columbie? Plánujeme něco, co tady ještě nebylo: Živý album z jedné z nejhorších věznic Ameriky. Koncert přímo z pekla, před nejhoršími chlápky týhle země. Ostřejší publikum neexistuje. Tak co? Jdeš do toho? Od otevření až po samotný konec je to jedna velká jízda. Strhující, dramatické, plné myšlenek, hudby, lásky, zatracení a návratů. Zpočátku plné dřiny na bavlníkových polích, ale už tenkrát se zpěvem. Bez nekonečnejch bavlníkovejch plantáží by country hudba byla nemyslitelná. A hlavně je důležité cestovat, přesouvat se za lepším, lákavějším. A to Johnny Cash všechno splňuje. Jeho život byla jedna velká pestrá mozaika. Asi nejdramatičtější byly léta 1957 1967 ve druhé kapitole. Ale to je jen můj názor. Protože i další léta mají nějakou tu krutou pravdu. Faktem však je, že celý ten příběh spěje k jednomu zásadnímu cíli a tím je živí koncert z Folsonské věznice 13. ledna 1968. Citát: Nikdy to nikam nedotáhneš, když budeš mít v hlavě jenom hudbu. Musím přiznat, že country jsem v mládí dost poslouchal. Teprve později jsem přešel na rock“n“roll a koncem osmé třídy už nenávratně zmetalověl. Dnešní country mi nic neříká. Ale i tak jsem si životní pouť nejlepšího zpěváka tohoto žánru užíval. Doslova jsem se stal součástí příběhu. Ono totiž to jeho řádění je skoro stejné, co prováděli tenkrát metalové skupiny. Sex, drogy, chlast a hudba nejhorší a zároveň nejlepší kombinace, jak se stát hvězdou a miláčkem publika. Johna Cash to dokázal a stal se nesmazatelnou legendou countryové hudby. PS Jediné, co bych vytknul překladatelce Aleně Pokorné, je to, že nepřeložila texty samotné určitě by se tím nic nezkazilo a navodilo by to ještě správnější atmosféru tohoto díla. Citát: Měli byste vědět, že tenhle koncert se nahrává na album, co vyjde u Columbie. Nechci tady teda slyšet žádný „kurva“ ani „prdel“, ani nic podobnýho.... celý text

Život po smrti - reinkarnace 2023, Hartwig Hausdorf

Po celý život shromažďujeme cenné vědění a to všechno jen proto, abychom po čase, který nám je vyměřen, shnili v bedně nebo jako hromádka popela skončili v urně? Už snad tisíckrát jsem slyšel rčení: Karma je svině! S něčím podobným nás zde seznamuje i pan Hartwig Hausdorf. Ani snad nevím, proč jsem se pustil zrovna do této knihy. Od pana spisovatele mám rád jeho astroarcheologické příběhy, ale Reinkarnace? To jsem měl poprvé. Mám totiž k reinkarnaci vyhraněné názory. Například já osobně bych se ani nechtěl znova narodit a všechno si pamatovat. Taky co si jako pamatovat? Nejsem malíř, hudební skladatel, spisovatel, známej starej bílej herec ani masový vrah tak proč bych měl lpět nad tím, abych se zase vrátil? Nikomu by to neprospělo. Citát: Zlá karma má za následek potrestání formou reinkarnace do podoby příslušníka nižší kasty nebo nečistého opovrhovaného zvířete. Přeprogramovat na budoucí život by mohly i nehody a hendikepy. Na to jsou tady jiní. V knize se dost probírá život i smrt a znovuzrození Johan Sebastiana Bacha a zabývá se snad nejvíce reinkarnovanou osobností a tím je Dalajláma. Tady je všechno v pořádku. Pokud si to ten člověk zaslouží, tak ať se klidně vrátí. Já bych to třeba přál několika lidem, které obdivuju. Ale to je zas jiný příběh. Zpět k této knize. Je v ní spousta rádoby reinkarnací, ale bohužel vše z dávných časů. Dost příběhů je starých jak Metuzalém. Tato kniha mi nedala skoro nic. Je to pro mě průměr. Vím, že je to obrovská otázka, co se s námi děje po smrti, představuje to stálou hádanku. Žije snad naše duše dál? Já bych se spíš ptal Kdo si to zaslouží? Citát: Jedno můžeme říci s jistotou. Přinejmenším pár prvních hodin po smrti, kdy můžeme člověka ještě přivést zpátky k životu, duch a duše či vědomí ještě nějakým způsobem přetrvávají. V současnosti už té reinkarnace moc není. A ani se nedivím. Znáte snad v současnosti někoho extrémně významného, kdo by si zasloužil reinkarnaci? Já snad jen H. R. Gigera. Tato kniha se převážně zaobírá obyčejnými lidmi, kteří se nezasloužili k nějakému významnému posunu lidstva. Ale tvrdí se zde, že se snad každá duše vrátí. V Indii se třeba vrací jako zvířata nebo méně cenné osoby. Ti dobří se vrací v jiných tělech a pamatují si svůj předcházející život. Tak jo, příkladů je tu hodně. Já, když už bych se tedy musel vrátit, bych chtěl být papouškem. Nebo žlutočerným Hetešákem. ( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Ministerstvo zdravotnictví EU varuje Život vede nevyhnutně ke smrti.... celý text

Země smíchu 1993, Jonathan Carroll

Může být úžasná, může být chytrá, může být sexy a vy přesto víte, že ji nemáte rádi. Jak jí mám vysvětlit, co to znamená posedlost? Když je to dobrá kniha, dobrý příběh, jste zvědaví, jaké dobrodružství na vás a hlavní hrdiny, v tomto světě čeká. Co vás čeká na další stránce, kapitole. Ale když je ta kniha nezáživná, mizerná, je to jako byste se brodili bahnem a ne a ne se dostat na břeh, na konec. U mě to působilo stejně. Na počátku jsem klidně plul po vlnách podivna. Hlavního hrdinu jsem jasně chápal. Sám mám něco podobného s mistrem Kingem. Šel jsem přes mrtvoly, abych za nehorázné částky získal všechny jeho knihy které kdy vydal. A pokud bych věděl ještě o nějaké, kterou nemám, vydal bych se na cestu k jejímu získání. Malá ochutnávka: Na vrcholcích křížů byly další kříže. Na celkem padesáti různých místech krvácel Ježíš Kristus a na každém místě trpěl v poněkud jiné agónii. Místnost byla cítit po přepáleném oleji z ryb a kečupu. Jediná pohovka, na které jsem seděl, smrděla jako mokrý pes dohromady s cigaretami. Když se pak hlavní hrdina Tom Abbey vydává po stopách svého nejoblíbenějšího spisovatele, protože se rozhodl napsat jeho životopis, začne děj lehce pokulhávat. Dokonce pochopíte, že i název knihy Země Smíchu je trochu podivný. Doprovází ji smrt. Začnou divné přeskoky v ději, odbočky a další nesrovnalosti. A to už jsem se hustě brodil bahnem a ne a ne se dostat na břeh, konec. S velkým přesvědčením jsem to nakonec dal. Ale musím napsat, že ani na konci jsem se nezasmál. Z příběhu tak nějak vytušíte pointu ještě dřív, než by jste očekávali. Teprve po dočtení posledního listu vám dojde, že jste to vlastně očekávali. Pro mne je to jen průměr. Citát: Baví mě prohledávat knihovnu a hledat informace o člověku, kterého miluji.... celý text

Zlatý standard 2022, Jimmy Palmiotti (p)

Nechci, aby se v kasinu mého muže prolila krev. (Hlídka na prahu smrti) Komentář musím začít záporně. Hned na první stránce v epilogu před příběhem Hlídka na prahu smrti a částečně i v tomto příběhu je grafický moment, který páře oči. Představte si hnědou, tmavě hnědou kresbu a slova vypravěče jsou světle hnědé v bílosvětlehnědé komiksové bublině. Všechno je v hnědým a je docela problém to číst, protože vám u toho slzej oči, jak se to snažíte rozluštit. Tenhle vzor mají na svědomí pánové Moritat (kresba) a Mike Atiyen (barvy). Tak jsem je za to moc nepochválil. A upřímně, trochu mi na příběhy v tomto svazku vzali chuť. Citát: Žerty stranou doktore jsme ve vážném nebezpečí. (Ztracené zlaté město) Celkově jsem zklamán. Musím se přiznat, že od All Star Western a Jonaha Hexe jsem opravdu očekával WESTERN. Jenže ono je tu čím dál víc superhrdinů v pláštích, který z westernu dělaj sci-fi plný nadpřirozených cirkusáckých momentů. Jonah Hex sice střílí ze svých šestiranných koltů, ale rozhodně ne proti klasickým westernovým postavám. Když to zrekapituluji, tak asi nejlepším příběhem v tomto svazku je . . . vlastně celé je to průměr. Nakonec je to nejlepší až na konci, kdy jsem si přečetl nápis KONEC. . . PROZATÍM. Citát: Cestujeme skrz prostor a čas! (A kam pojedeme teď?)... celý text

Orbital 1 a 2 2018, Serge Pellé

Trochu déle mi trvalo, než jsem se do příběhu dostal. Zpočátku to bylo moc nadupané vším možným a pak z toho vyšla hlavní dvojice příběhu. Spousta věcí už se jakoby stala a čtenář teprve po delším čtení získá všechny potřebné informace. Skoro není vidět všechny ty mimozemské i pozemské postavy a čtenáři se formuje jen ta základní dvojice. Tu naopak bezpečně poznáte i z větší vzdálenosti. Agenti se jmenují Swany a Izzuu. Swany je pozemšťan, Izzuu je mimozemšťanka z planety Sandžar. Oba agenti pak dostávají svůj první úkol. Kresba je příjemná na pohled, barvy jsou tlumené a jednoduché. Ale svým způsobem je všechno až moc jednoduše nakreslené. Žádné výrazné kresby, byť jen malá okna tu nejsou. Snad až ta poslední celostránková kresba Anguse. Ptáte se, co nebo kdo je to Angus? Myslím, že to nebude spoiler, když prozradím, že to je živá kosmická loď. Ovšem obsahově je tu hodně politiky, terorismu a neshod mezi rasami. A největší průser je, že jsem z těchto dvou sešitů vybral jen jeden citát!!! Dialogy jsou totiž tak jednoduché, že z nich nic rozumného ani vybrat nešlo. Jsem tak trošku zklamaný a doufám, že další svazek už mi půjde líp. Citát: Rozumně uvažující člověk? To je vzácnost.... celý text

Operace Bakchus 1997, Jean-Pierre Garen (p)

Ať mě vezme čert, jestli sem pustím někoho, kdo si se mnou nedá panáka skotské nebo vodky. Tento příběh se mi zdá úplně mimo zajetou formaci. Pár opakování tu najdeme, ale chybí dost zásadních věcí. Například tu není sekretářka generála Knova Peggy. Není tu o ní ani zmínka. Jakoby vůbec neexistovala. Místo ní jsou tu dvě sekretářky, které věrný čtenář vůbec nezná. Dále zde ani jednou není zmíněna Elsa Swensonová, dlouholetá partnerka kapitána Stonea. Také jako by vůbec neexistovala. Těžko spekulovat, co tím chtěl pan spisovatel Jean-Pierre Garen říci. Možná je to Mark Stone z jiné dimenze. Malá ochutnávka: Jakmile obrazovka zhasla, Mark se otočil k Rayovi. Slyšel jsi rozkazy. Změň kurz. Už se stalo. Mám takový pocit, že se na dovolenou hned tak nedostanu, povzdychl si Mark. Mně to moc nevadí. Létám s tebou rád. Na to Mark nic neřekl, jen si natáhl nohy a zavřel oči. Ale když se blíže podívám na tento příběh musím konstatovat, že je opět povedený. Možná bych mu vytknul slabší napětí a kupodivu i méně sexu. Naopak je tu jako hlavní chod opět vesmírné jídlo ve formě paštiky. A jako hlavní dramatická vložka je tu skoro až šílené chování robota Raye. Tady opravdu surově dokazuje, kterak je oddaný Marku Stoneovi. Jde doslova a do písmeně přes mrtvoly. Jeden z těch slabších příběhů, kdy jsem nepocítil žádné napětí ani jsem neměl pocit, že by hlavním hrdinům šlo opravdu o život. Možná by tak akorát mohli přijít o játra, V tomto příběhu se hodně chlastá. Tak že průměr. Citát: Dávej pozor na krále a nevěř nikomu, kdo si s tebou nechce připít na zdraví.... celý text

Nonstop knihkupectví pana Penumbry 2013, Robin Sloan

Nonstop knihkupectví. Hledáme výpomoc.. Noční směny. Specifické požadavky. Zaměstnanecké výhody. Knihkupectví navštívil arogantní debil . . . Podle anotace jsem si říkal, že tohle možná bude větší bomba než Potter. A musím se paní Rowlingové omluvit, protože je to lepší než Potter. A proč je to lepší než Harry Potter? Protože jsem Harryho Pottera nikdy nečetl. Viděl jsem jen filmové zpracování. A pan Penumbra nikdy zfilmovaný nebyl. Zatím. V této knize najdete spousty popkulturních odkazů. Například na knihy Douglase Adamse, na již zmíněného Harryho Pottera a mám pocit, že kolem prošel i Vetřelec. Ale to všechno je jen taková třešinka na dortu. Jen takový doplněk k hlavnímu příběhu. Malá ochutnávka: Ztrácím se ve stínu regálů a málem jsem spad z žebříku. Jsem přesně v půli cesty nahoru. Hluboko pode mnou je podlaha knihkupectví, povrch planety, kterou jsem nechal pod sebou. Vysoko nade mnou se tyčí vrcholy regálů, tady nahoře je pěkná tma knížky jsou napěchované jedna vedle druhé a vůbec sem nepustí světlo. Asi je tu i řidší vzduch. Myslím, že jsem zahlédl netopýra . . . Příběh je vlastně příběhem sám o sobě. Hledání kódu, hledání nesmrtelnosti, hledání Harryho . . . ne tak Harry se nám tam zase nějak připletl, už o něm nebude řeč . . . hledání existence. Jenže všechno se hroutí použitím počítačové technologie a firmy Google. Ta rozcupuje všechno a všechno jde do kopru. Pět set let práce a jen několik minut trvá zničení. Tma, nic není horší, než, že nic není. Abych přiznal barvu (není to černá) nějak jsem ten princip kódu nepochopil. Ale podstatou je fakt, že jsem se neskonale bavil a kód netrpělivě hledal s hlavním hrdinou. Citát: Předměstská mysl nemůže porozumět nevyzpytatelné spletitosti newyorských chodníků. Z příběhu jsem si odnesl spousta mouder. POZOR ZAČÍNÁ SPOTTER - S některými se vám teď svěřím. Tak čtěte pozorně, ať víte, do čeho jdete. Neexistuje žádná nesmrtelnost, která by nebyla založená na přátelství a poctivé práci. (zní to jako komunismus, já vím), Všechna tajemství na světě, která stojí za to poznat, se skrývají přímo na očích. Vylézt na žebřík vysoký jako tři patra trvá jednačtyřicet vteřin. Není snadné představit si rok 3012, ale to neznamená, že byste se o to neměli pokusit. . . správná kniha přesně ve správnou chvíli. KONEC SPOILERU - Plný počet Hetešovo zelených knižních motýlků. ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Jemná práce, tak stará a nemoderní, že se už brzy dostane znovu do módy.... celý text

Nespoutaný 2022, Cullen Bunn

Něco jste strčili do klece, šťourali se v tom, dokud jste to neporouchali. A pak jste překvapení, když se to naštve a pokouše vás to. (Ve´nam č.1) Obálka mě docela odrazovala od čtení. Ale již jsem si pořídil všechny Venomy a tak jsem se pustil i do této třetí komiksové knihy. Agresivní červený Venom na přebalu však nevěstí nic dobrého. Co se týče scénářů první část má na svědomí Donny Cates, následuje Ryan Stegman a poslední část napsal Cullen Bunn. S kresbama se to má tak, že první příběh se mi po výtvarné stránce moc nelíbil. Kresba je chudá na barvy a je nepřehledná až chaotická. Třetí a čtvrtý příběh jsou také jen průměrem. Citát: Propast není smrt. Propast není konec. (Zrození Carnage č.1) Líbil se mi jen druhý příběh Zrození Carnage č.1. Tomu jsem dal plný počet. Jinak ostatní tři příběhy mě moc nebavily. Jako celek to je průměr. Avšak věřím, že ten kdo má Venoma v oblibě bude s tímto svazkem spokojen. Příběhy v tomto svazku se jmenují Ve´nam č.1, Zrození Carnage č.1, Venom Nespoutaný č.1 a Pohřeb žehem č.1. Všechno to jsou první díly rozjíždějících se sérií. Komentáře k příběhům najdete v sekci Části díla u této knihy. Citát: Bůh přichází. (Venom Nespoutaný č.1)... celý text