Snoopi
přečtené 555
Slovník mezinárodních slov (internacionalismů) interlingue-český
1995,
Jan Amos Kajš
Publikace řazená mezi jazykové slovníky, s tematikou cizích slov. Moc mě baví probírat se slovníky. Symbolicky se prohrabovat materiálem, který šikovně nasbírali a uspořádali jiní... hladit něžně stránky a nechat je opatrně proklouzávat mezi prsty... naslouchat jejich šustění a občas se pozastavit nad nějakým zajímavým výrazem, jenž mi padne do oka, nebo si nějaké heslo sama zvolit, dobrodružně po něm pátrat a dychtivě očekávat, co se o něm dozvím... Slovníky prostě miluju. V knihovně je mi jich někdy líto, zvláště těch jazykových: mrzí mne, že na ně sedá prach, že zůstávají zapomenuté kdesi ve skladu... Mnohé si opravdu nezaslouží hrát tu pofidérní roli "závaží" pro zatěžkávací zkoušky stability regálů - nesou v sobě tolik informací, tolik vědění a znalostí, jen v nich umět hledat... A tak je občas zvědavě vytahuji na světlo boží: nemůžu si pomoci, je to silnější než já. Téměř nábožně otvírám jejich stránky a dopřávám si vlastní exkurzi do jejich zvláštního světa. Pouštějí mne tam rádi, vždyť hesla znám a přístup není kódovaný - zvlášť když vím, co hledám. Potřebuji věřit tomu, že jedině slovníky tištěné jsou ty pravé, přestože mnohé z nich již mají své digitalizované databáze... Potřebuji přímo fyzicky zažívat ten zvláštní pocit "hmatatelné existence", když je držím v ruce, tu radost, když se jich mohu dotýkat, to vnitřní propojení s myšlenkami jejich tvůrců... Potřebuji vnímat jejich vůni, a zvláště ty nové pro mne mají neskutečné kouzlo - věřím, že takových krásných bláznů, "čichačů", kterým k extázi stačí vůně nové knihy, je daleko více než závisláků na toluenu :-) Těším se ze svobody, kterou mi nabízejí: nemusím je nutně číst od strany 1 až do konce, od A do Z, nečekám od nich napínavé příběhy a děj - záleží jenom na mé vůli, jak hluboko do jejich nitra nahlédnu a co si z něj odnesu. Žádná čtečka ani počítač mi takový zážitek neposkytne, a může se do nich vejít třeba písemnictví celého světa: není nad "fyzickou přítomnost" knih, které jsou teď, tady - a pro mne. Vždycky mne potěší, když objevím slovník něčím netradiční, zvláštní nebo unikátní. Tento mě skutečně zaskočil - nejen svým malým rozsahem, ale i dojmem, jakým působí: jako by ho sepsali na stroji v podivném samizdatu z dob minulého století. Jenže rok vydání mluví jasně. Čekala jsem, že v něm naleznu spíše takový "slovníček" abecedně řazených celosvětově používaných výrazů, ale objevila jsem něco úplně jiného: základy nového umělého jazyka. Skládá se ze dvou částí: obsahuje základní gramatiku jazyka zvaného "interlingua" a abecedně řazený překladový slovník z tohoto jazyka do češtiny. Ze struktury hesel jsem vyrozuměla, že jde o umělý jazyk, o němž jsem dosud neměla ani ponětí: za ten nejznámější jsem prostě považovala esperanto. Ano, jde skutečně o umělý mezinárodní jazyk, volně založený na románských jazycích, zejména latině, publikovaný v roce 1951 Mezinárodní asociací pro pomocný jazyk. Z úvodní části se dozvíme, že "Interlingue" je zkratkovité slovo, složené ze slov "international" a lingue - tedy "mezinárodní jazyk. Čerpá převážně z latiny, italštiny, ale sem tam se vloudí i výraz, pocházející ze španělštiny. Obdivuji nesmírnou píli tvůrců tohoto jazyka, ale myslím si, že esperanto prostě vede, to hraje prim, a nejen v českých zemích... Respon/der - odpovídati Reseniment - nenávist, hněv Régul - pravidlo Temp/e - počasí Segment - úsek, úseč Puré - kaše Puella - dívka... celý text
Slovník zkratek
1994,
kolektiv autorů
Může se zdát, že vzhledem k vydání /rok 1994/ se jedná o publikaci zastaralou, ale není to pravda. Přestože se svět v mnohém změnil a komunikace hodně zrychlila, najdeme zde zkratky, zkratková slova, kódy, značky a symboly, které se mnohdy užívají dodnes. Kniha dobře poslouží pro rychlou orientaci v jejich množství a dotýká se různých oblastí lidské činnosti - jsou zde zastoupeny četné mezinárodní organizace a instituce, politické strany, společenské organizace a spolky, církve, kulturní instituce, profesní organizace, státní správa, tiskové informační agentury, doprava, celní kódy, měnové jednotky, chemické značky, fyzikální jednotky, ekonomie a financování, kosmonautika, meteorologie, vojenství, lékařství a farmacie, hudba, jazykověda, akademické tituly, výběrové odborné zkratky ostatních vědních oborů i obecně užívané jazykové zkratky z češtiny, latiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny. Kniha zároveň tak trochu "konzervuje" minulost, objevíme zde i zkratky z dob minulých. Záměrem autorů bylo dešifrovat je tak, aniž by knihu nijak zatěžovali uváděním informací encyklopedického charakteru. Trochu problém měli s abecedním řazením, zvláště když u některých se někdy tečka vyskytuje a jindy ne - výrazy tedy seřadili podle skutečného výskytu a jejich psaní podřídili naší normě abecedního řazení, jehož zásady si můžeme přečíst v přehledně uspořádané úvodní části. Hodí se do rukou všem, kteří se občas setkají s nějakými "nerozluštitelnými" zkratkami a nevědí si s nimi rady. Možná by se dalo uvažovat i o jisté "aktualizované verzi" slovníku. MLD - Moldava, Moldavsko mld. - miliarda politruk - politický instruktor ŘSPDL - řízená střela s plochou dráhou letu... celý text
Slovník jazykovědné terminologie
2001,
Přemysl Hauser
Slovník jsem si půjčila jako doplněk k učivu: hrábla jsem po něm automaticky, aniž bych si všimla, že je určený spíše žákům 2. st. základních škol či studentům víceletých gymnázií. Osobně mi tedy nic nového nepřinesl, ale pro mladší studenty jej mohu doporučit. Hesla od "abecedy" po "životopis" jsou přehledně řazená, s využitím majuskulí a různých typů písma. Publikace nám z pohodlí domova nabídne speciální "výlet" do světa jazykovědných pojmů, aniž bychom se museli bát, že se v něm ztratíme :-) Spolehlivě mapuje terén, poukazuje na nejdůležitější styčné body v krajině lingvistiky a nejen mladým badatelům nabídne dostatek prostoru, aby se v této oblasti mohli zorientovat a možná i zabydlet. Hodí se do rukou i pedagogům, kteří z něj mohou čerpat inspiraci pro svůj výklad.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2002,
Stephen King
Tuto knihu napsal S. King evidentně pro své fanoušky: aby je potěšil, aby jim nějak zpříjemnil, vyvážil a možná i vysvětlil ten zážitek jakéhosi děsivého "temna", jehož se ve svých knihách tak často až fyzicky dotýká. Ale hlavně ji napsal kvůli sobě, aby ulevil svému svědomí a zároveň i odhalil svou vnitřní "temnotu", s níž se potýká. A hlavně aby se to dobře prodávalo, neboť jeho jméno bylo již v době vydání značkou, která vydělává, a on prostě ví, jak to má zařídit. Již ten název je matoucí: v knihovnách je kniha řazena mezi literární vědu, přestože tam vlastně nepatří: většinou jde o zápisky ryze memoárového charakteru, které se ovšem poněkud zvrtnou a najednou se ubírají cestou ke zcela jinému žánru: tvůrčímu psaní. A jakmile spisovatel odkryje své karty, začne sem otevřeně vkládat daleko více "poučených" rad a mouder o tom, jak správně psát, hlavně dialogy... jak "lepit a skládat" součástky textu tak, aby vůbec držel pohromadě... to vše bohatě prokládané jeho osobními zkušenostmi, a své výlevy ještě zaštítí celou řádkou slavných jmen... Tak tohle teda NE. Už jen ta opovážlivost, s níž hodnotí /a kritizuje/ díla slavných autorů, jimž nesahá ani po kotníky. Tváří se, že vstupuje na pole literární vědy, ovšem celý text je pouze o jednom jediném - o jeho osobě. Podává nám o sobě obraz, jaký chce, abychom si o něm udělali. Taková šikovná manipulace čtenářovou myslí - vždyť v tom je profesionál. Jeho knihy jsem četla v době dospívání, v určité fázi mého života patřily k mému "čtenářskému vývinu" stejně tak, jako dobrodružné romány a Mayovky předtím kralovaly mému dětství. Časem mi ovšem přestaly stačit, můj čtenářský zájem se přesunul zase někam jinam. Někdo u jeho knih zůstává, musí je číst opakovaně a zároveň sleduje jeho další produkci /vždyť se jedná o velmi plodného autora, navíc se světovým renomé/, někdo z nich vyrůstá jako ze střevíců, které mu jsou náhle malé, a obojí je zcela přirozené. Neupírám mu bohatou fantazii, tvůrčí potenciál s talentem od Boha, ale větší dávka skromnosti by mu rozhodně neuškodila. Tato kniha je navíc koncipovaná pro americké reálie, kvůli čemuž nám spousta souvislostí zbytečně uniká, bohužel se v ní objevují i odkazy na téměř neznámé spisovatele. Nečetla jsem ji celou - nechtěla jsem "zabíjet čas" tak zbytečně dlouhým textem, který mne nijak neoslnil, natož aby mne nějak obohatil. Spíš se jednalo jen o jakési "listování", hledání toho, co mne zaujme - občas se zadařilo, většinou však ne. Vybrala jsem si ji kvůli letošní ČV, bylo to trochu "násilné", neboť díla Kinga a Austenové mě zcela míjejí.... celý text
Zálesácký rok
1988,
neznámý - neuveden
Příručka, která mě provázela dětstvím. Pochází už z dob tuhé normalizace: zřejmě měla z kolektivního povědomí vytěsnit jakékoli zmínky o skautingu jako nežádoucím hnutí. Ovšem autoři knihy si myšlenky této organizace zcela přivlastnili: sice je "zabavili a znárodnili ve svůj prospěch", ale ve skutečnosti se jich drželi jako klíště, a kniha tak v tomto provedení vegetovala několik desetiletí. Objevila se u mne v čase, kdy se měnil svět a skauting zase získával na popularitě. Během divokých 90. let si další existenci zajistila tím, že opět šikovně "převlékla kabátek": stačilo jen změnit oslovení, z pionýra udělat zálesáka a o nové čtenáře rozhodně neměla nouzi. Když velkoryse pominu její minulost, myslím, že se skvěle hodí i do dnešní rychlé, digitální doby. Rozhodně patří do rukou dětem, které mají zájem o přírodu a které jsou už znuděné zíráním do blikajících obrazovek chytrých přístrojů: na rozdíl od nich totiž nabízí zážitky reálné. Každého "greenhorna" promění v dobrého zálesáka, čímž není míněn jen člověk, který "bydlí za lesem". Ten opravdový se v přírodě umí pohybovat, chce ji aktivně poznávat a žít s ní v neformálním paktu "vzájemné hospodářské pomoci", kdy bude respektovat její pravidla a ona se mu za to tisíckrát odvděčí. Jde o příručku rámcovou - tematicky se dělí na čtyři části dle ročních dob, začíná podzimem. Každou kapitolku uvádí krátká předmluva, v níž jsou lákavě načrtnuty možnosti, které se v daném období zálesákům nabízejí. A není nijak na škodu, že v sobě zahrnují i lehce edukační podtext. Už od začátku vybízí čtenáře k založení menší skupinky pozorovatelů, jejichž cílem budou poznávací výlety do přírody. Seznámí nás s jednoduchými radami, jak se v takovém prostředí chovat: dozvíme se zajímavé informace o lesní fauně a flóře - druhy hub, rostlin, stromů a ptáků... čím je důležitá "KáPéZetka", jaké všemožné uzly se dají uvázat, jak vůbec poskytovat první pomoc... a nabízí i podněty k mnoha hrám: Morseovu abecedu, pochodové značky, obrázkové písmo a návod na vytváření šifrovaných zpráv... Velmi si cením kapitolky o mapách, tedy jak se v nich vyznat a vůbec se orientovat v prostoru, abychom se nikde neztratili, a najdeme zde i náročnější dovednosti, které se již váží k bivakování pod širákem, kdy nám nemusí zrovna přát počasí. Ačkoli se může zdát, že je to příručka "prehistorická", myslím, že aktuální bude pořád: aspoň doufám, že se stále budou objevovat zvídavé děti, které tato "lesní moudrost" uchvátí stejně tak, jako uchvátila nás. Sice jsme nevyužili všechen její potenciál, ale naší malé partě dětí byla zdrojem neocenitelných informací. Podle ní jsme se často řídili a odměnou nám bylo nesčetné množství zážitků, včetně pozorování divoké zvěře. Líbí se mi, že děti nenásilnou formou vede k samostatnosti, vlastnímu uvažování a pocitu zodpovědnosti, tentokrát již zbavená všech nálepek jakékoli ideologie: příroda je skutečně přírodou a zálesák jakýkoli člověk, který se k ní umí správně chovat. Určitě bych ji doporučila i skautským vedoucím či obecně lidem, kteří pracují s dětmi a přemýšlejí o smysluplném trávení jejich času. Samozřejmě jí směle konkurují daleko moderněji pojaté příručky, např. hned několik knih "Kurzů přežití" od Amara Ibrahima, ale zdají se mi poněkud obecné a příliš povšechné. Pro hlubší ponor do problematiky doporučuji "Obrazový průvodce: Přežití v přírodě" od Weldona Owena - a pro starší čtenáře, zvláště mužům, kompaktní a ucelenou publikaci "SAS - Příručka, jak přežít" od Johna Wisemana. Ale co se týče mne - na Zálesácký rok ve spojení se "Dvěma divochy" od E. T. Setona nedám dopustit :-)... celý text
