Silvie_sl
přečtené 5
Moriarty
2015,
Anthony Horowitz
Musím říct, že tady mě pan Horowitz naprosto dostal, knížka se četla naprosto sama, kongeniální zápletky, popisy, děj je velmi živý, prostě musíte číst dál a dál jinak to nejde:) Hrozně líto mi ale bylo na konci Athelneyho, který byl tak snaživý, v podstatě nevědomky odkryl všechny svoje karty a dovedl Moriartyho i přímo do své rodiny. Nikdy nezapomenu na tu koncovou scénku ve fiakru a už se těším, až si přečtu něco dalšího od Horowitze, v komentářích je velká spousta inspirace, děkuji!;)... celý text
Vraždy s monogramem
2014,
Sophie Hannah
Knížku jsem četla už minulý rok v angličtině a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapená. Sophie Hannah sice nikdy nebude Agathou Christie, ale knížka měla švih, četla se skvěle a přečetla jsem ji v podstatě za 2 dny, kdy jsem byla nemocná. Musím pochválit zápletku, to, jak ubíhal děj, detaily, propracovanost. Za mě plný počet.... celý text
Zátiší s kousky chleba
2015,
Anna Quindlen
Pro mě i přes všechny negativní komentáře 5P. Myslím, že knížka je velmi citlivě napsaná a každý si v něm může najít něco svého. Nezáživná určitě není a reflektuje spoustu aktuálních témat. Nemyslím, že jde pouze o příběh 60-leté téměř zapomenuté fotografky, člověk v knížce může najít nejen Rebečino bilancování s minulostí, ale taktéž změnu priorit v životě a pro to člověku nemusí být 60. Každá změna je v podstatě pro člověka něčím novým a pro některé z nás také těžkým, ať je vám 60 nebo 25, otázka je, jak jste schopni tyto změny vnímat, přijmout a něco s nimi udělat. Hrozně se mi proto líbí zvrat v Rebečině myšlení, jejíž hlava nejdřív naprosto nepřipouští vztah mezi ní a Batesem kvůli věkovému rozdílu atp, což pak absolutně mizí.Retrospekce do rodinných vztahů zase hezky vykresluje vztah k matce.V knížce lze najít také spoustu příběhů, Rebečin, jejího muže, jejich rodičů, syna Bena, historii bochánků kavárny v městečku a příběh její majitelky, klauna, který má tendenci "dávat lidi dohromady", Polly Batesové a spousty dalších.... Kapitola, kdy Rebečin dům zapadne sněhem a ona tak přijde na spoustu myšlenek, je taktéž výborná. Protože jsem vyrostla na vesnici a k přírodě mám neustále velmi vřelý vztah, i když nyní bydlím ve velkoměstě, oceňuji právě tyto pasáže, protože jsou mi blízké. Soubor fotografií křížů pak odhalí příběh Polly až na kost, nejdřív jsem nechápala, proč je Jim odstraňoval, nakonec byl jejich příběh ještě silnější, než jsem čekala, který ani mecenáši ani bohatí představitelé této společenské vrstvy neznali... Také pocit Rebeky, když se Jim nevrátil se slíbenými lasagněmi a toto časové vakuum mezi jejich dalším setkáním je moc pěkným obrazem toho, co si někdy my lidé myslíme, že je tak a tak, pak jsme naštvaní na ty druhé nebo smutní a ono to může být někdy úplně jinak, než si myslíme. Příběh Rebečiných rodičů mi zase reflektuje aktuální stav stárnutí populace a také fakt, že se o tyto lidi pak musí někdo postarat. Z vlastní zkušenosti vím, jak je toto těžké a jak jakékoli rozhodnutí často velmi naruší vztahy v rodině, které pak už nejdou vzít zpátky. Takže pro mě je Rebečin příběh nejen bilancováním s vlastním životem, ale taktéž příběhem o opravdovém přátelství, lásce a spoustě dalších jemně vykreslených nuancí. Záleží na tom, kdy si k této knížce každý najde svou cestu. Zkuste si ji přečíst někdy jindy, za půl roku, za rok, jindy, pokud vás to k ní teď netáhne a považujete ji za nudnou, ona to totiž taky není žádná detektivka, stojí ale určitě za to.... celý text