PerfectionistKa PerfectionistKa přečtené 192

☰ menu

Můžeš říct: Miluju tě

Můžeš říct: Miluju tě 2024, Nofreeusernames (p)
4 z 5

Do novely inspirované evermore jsem šla od začátku s tím, že téma vysokoškolské mystery detektivky jde mimo mě, proto jsem si ji přečetla jako první a nechci ji ani nějak hlouběji hodnotit, dle očekávání mi nesedla. Zbylé dvě oddechové romanťárničky byly o poznání lepší. Začnu s novelou od Oly, protože éra 1989 je moje srdeční záležitost a na to, jak jsem se těšila, jsem byla mírně zklamaná. Ten bezprostředně milý hezounek byl jako ten slibovaný bad boy? Tak takovou představivost nemám ani já :D Kromě toho to ale bylo fajn počtení, Matteo byl nejlepší charakter napříč celou knihou a chaty miluju a doufám, že je bude mít Ola všude, protože si od ní přečtu vše z romantiky, co kdy napíše. Největší překvapení přišlo v novele od Monči, protože jsem očekávala nic a dostala jsem zážitek. Není to příběh plný něčeho, co byste už někdy předtím nikde nečetli nebo neviděli, ale tak je to v pořádku. Já jsem zapřisáhlý zastánce šťastných konců a dokonce i všelijakých klišé, když jsou příjemně uchopena, a v téhle disneyovské verzi pohádky s hokejistou fakt byla, včetně fairy godmother v podobě prodavačky dresů (MILUJU). Jako celek mě to utvrdilo v tom, že nejsem fanda krátkých povídkových příběhů, protože tam je extrémně urychlený nejen celý děj, ale především ta romantická linka, která, ať už je sebelíp napsaná, je VŽDYCKY hrozně insta-love. Nejmíň tomu tak (pro mě) bylo v první novele, až mě mrzelo, že už byl konec. K té se vážně ráda ještě někdy vrátím a moc tleskám Monči (a Ole za její příspěvek s dresem, nechápu, jak to mohlo fungovat bez něj :D). Hvězdičky v mé mysli jdou s každou novelou dolů (5 - 3 - 1), ale za tu krásnou obálku, veškeré grafické vytunění (ten text zezadu? TOP!) a easter eggy se všemi geniálně propojenými bonusovými kapitolami (ačkoliv i tady mě nejvíc bavili Lucas s Maddie) bych tomu ráda trochu přidala.... celý text