MrBaboon
přečtené 196
Královna ohně
2016,
Anthony Ryan
Píseň krve jsem začal číst zhruba před necelými dvěma lety. Kdybych tu teď chtěl hodnotit nějak podrobně celou sérii, tak bych si musel asi dost věcí vycucávat z prstů. Ale i tak musím říct, že se jedná o jednu z nejlepších a nejpropracovanějších fantasy, které jsem měl zatím možnost číst. Právě kvůli takové rozsáhlosti ale musím všem, kteří plánují si Stín krkavce přečíst, doporučit, aby sjeli všechny knihy naráz. S takovým množstvím postav, národů, názvů a kdovíčehovšehodalšího se s větší mezerou mezi jednotlivými knihami prostě ztratíte. To byl i můj případ. Mezi každou z knih jsem měl pauzu necelý rok. Ne, že bych čekal na vydání, knihy byly už dávno venku, ale měl jsem prostě "lepší" věci na čtení. Tedy po každém rozečtení další knihy jsem se těžce nechytal a musel jsem dost často listovat v předešlych knihách/knize, abych si doplnil info o tom, co je tahle postava zač, jaký že je rozdíl mezi Varitaji a Kuritaji, mezi Sordaji, Lonaky a Eorhily, Dahrena, Davoka, Anteš, Arentes, Allern, Davern, Darnel... No, byl to záhul. Takže s velkým vykřičníkem doporučuji: ČÍST VŠECHNY KNIHY ZA SEBOU! Královnu ohně bych hodnotil snad plným počtem, nebýt pár drobností, které mi ve finální třetině knihy tak nějak nedaly spát: 1) S neustálým přibýváním nových postav se během třetí knížky tak jako tak začněte trochu ztrácet. Mám pocit, že snad na každou zemřelou postavu přibyly dvě další. 2) Ve druhé polovině knihy se většinu času jen válčí a válčí a válčí... Bitvy jsou sice dobře napsané, přehledné a vždycky posunou děj a postavy zase o kus dál. Ale stejně jich je poněkud mnoho. 3) (MOŽNÝ SPOILER) Většinu bitev naši hrdinové vyhrávají s docela velkým přehledem a (ne vždy) se zanedbatelnými ztrátami. Z bitev tak není vlastně vůbec cítit žádná osudovost. (KONEC SPOILERŮ) 4) Mám pocit, že během psaní měl Anthony Ryan obrovské množství nápadů, které za každou cenu potřeboval nacpat do jedné knihy. Nechápejte mě zle, povětšinou šlo o skvělé nápady. Ale jaksi téměř všem chybělo potřebné rozvinutí a vše se většinou dost rychle vyřešilo a šlo se dál. Tady si mohl možná pan Ryan něco nechat do jiných knih, případně příběh rozvinout až na čtyři knihy, nebo je měl prostě vynechat a dát příběhu trochu víc jednoduchosti. Ale třeba jsem taky jen trochu moc velký hnidopich. I přes tyhle nedostatky se ale kniha (vlastně celá série) četla sama. Pan Ryan zbytečně nechodí kolem horký kaše, neustále se něco děje a postavy téměř nemají čas na žádný oddych. Nevzpomenu si na jedinou kapitolu, která by nekončila cliff-hangerem, kvůli kterýmu bych nechtěl okamžitě rozečíst další, jen abych se dostal k tomu rozuzlení. Jenže to na vás hned vyskočí další kapitola, která se zaměřuje zase na jinou postavu, ta ale končí úplně stejně a vy jste tak chycení v kolečku, kdy nedokážete knihu odložit. Královnu ohně tak řadím z celé trilogie na poslední místo. Ono je to ale nakonec stejné, jako kdybyste si udělali žebříček tři svých nejoblíbenějších jídel. Svíčková bude sice třetí, ale pořád v TOP 3!... celý text
