Moňas17
přečtené 77
V pravěkém světě
2008,
Arnošt Caha
Knížku jsem četla, protože jsem byla zvědavá, čím vším se Karel Zeman inspiroval. Na mě je to málo záživné, protože se autor často utápí v edukaci. Tedy, jsou tam dramatické okamžiky, ne že ne. Jen celkově je to na dnešní dobu, pro mládež či děti zastaralé, zastaralý jazyk, styl. Naštěstí scénář filmu Cesta do pravěku je celkově záživnější, jako celek. A zajímavější. Má to spád. Co je lepší v knize, tak role psa a zbraně v rukou otce a jednoho ze synů. Taková dramatizace filmu chybí. Nicméně je jasné, že tehdejší filmaři měli omezené možnosti. Zas filmu se dá vytknout chování kluků, kteří se občas chovají jako někde na výletě v dnešní době. Třeba ve chvíli kdy objeví mrtvého Stegosaura, nikdo nehlídá okolí, přičemž za těch několik hodin by u mrtvoly museli být mrchožrouti. O pár metrů dál se projde velký masožravec a nikdo neřeší, že je zrovna poblíž. Takových situací je víc, kluci by do prvohor nikdy nedošli. :-D Přičemž v knize, která je z roku 1927, se otec a dva synové chovají o něco opatrněji. Tam se taky nejdřív objeví v prvohorách, což je logičtější. Ve filmu jsou v prvohorách na konci. To je zas víc poetické. Ale nedovíme se, jak se dostali zpět do naší doby :-). Knížku doporučuju nadšencům druhohor a filmu Cesta do pravěku. Je zajímavé vidět ty rozdíly v chápání paleontologie tehdy a dnes. A celkově myšlení tehdy a dnes. Knížku jsem ovšem nedočetla a nevím zda ji dočtu. Došla jsem právě jen do druhohor. :-D... celý text
Nová cesta do pravěku
2019,
Vladimír Socha
Kniha je vtipně a zajímavě napsaná, plus velmi hezké obrázky. Mínus je z mého pohledu to, že jsem ji měla celkem rychle přečtenou :-D - bylo tam na mne málo informací, málo odbornosti. Ale netušila jsem, že je spíš pro děti :-D. Tak pak to chápu. :-D... celý text
Utíkej, malý, utíkej
1992,
Nicky Cruz
Kniha, která mě v necelých sedmnácti letech otočila zcela jiným životním směrem. Těsně po revoluci. Jinak příběh není fikce, osoby v příběhu většinou ještě žijí. Díky odvážnému pastorovi, který zachránil spoustu marných mladých životů vznikla celosvětová organizace Teen Challenge.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Příběhy obyčejných lidí z hornických kolonií na karvinsku a především z města Karvinné, které již neexistuje a stálo několik km dál než než dnešní Karviná. Dnes z toho města zůstal právě jen tzv. šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alcantary, který je šikmější než Pisa v Itálii a propadl se o cca 40 metrů. Příběhy jsou celkem drsné, ale autentické. Říkala jsem si, že autorka vytěžila z tehdejšího života maximum a je to snad až příliš smutné, ale když jsem se nad tím zamyslela - díky šachtám jsem nepoznala ani jednoho dědu, zemřeli mladí. Jeden jako záchranář při velkém výbuchu v roce 1951, druhý v roce 1972, protože na něj spadl vozík. Moje rodina se s tím musela vyrovnat... A tak i lidé z této knihy se museli vyrovnat s tragédiemi. Z kritiky snad jen malinko tolik, že přece jen ti lidé nežili jen pro práci a holé přežití, uměli se i radovat. Jinak by to všechno nemělo smysl. A závěr je sice smutný, ale mohl být napsán malinko dramatičtěji. Autorka se tu navíc odvážila na tenký led česko-polských vztahů a celkově zamotané situaci mezi lidmi díky zpropadené politice. To je ovšem jen malinká výtka, román má mnohem víc předností a zcela mě pohltil. Musela jsem číst v každé volné chvilce, na jakémkoliv místě... Čte se to jedním dechem, krásně napsáno!... celý text
Kosti svaté Brigity
2017,
Philip Freeman
Na knížku jsem narazila náhodou, jelikož Vondruška byl v knihovně beznadějně rozebrán...Čekala jsem tedy humor a napětí, na který jsem zvyklá od Vondruškových detektivek, ale tento příběh, styl vyprávění, je zcela něco jiného. Má jiný základ, jiné postavy co se týká charakterů (až na ty negativnější). Myslím, že díky zcela jinému pohledu na středověk (v tomto případě raný), se čtenáři otvírají zcela jiné obzory. Nejen na keltskou kulturu a jakéhosi konfliktu mezi křesťanstvím a pohanstvím, ale i hlubší a citlivý pohled do duší hluboce věřících lidí. Je tam vidět i ten rozdíl mezi křesťany, hlavně mezi preláty, protože slovo křesťan nebo prelát ještě neznamená zbožnost a lidskost. Protože i ateista nebo v té době spíše kelt, druid atd., mohl být velice lidský, stejně jako kterýkoliv křesťan, protože pravá zbožnost není bez hlubokého lidství a citu pro empatii atd. - není zbožnost, je to jen fasáda co slouží za prosazování sebe. V tomto příběhu je to hezky vidět. Ale je to především detektivka. Musím říct, že zloděj kostí by mě v žádném případě nenapadl, autor mistrně oblbuje čtenáře :-D. Je to každopádně taková spíše relaxační detektivka s pokorným pohledem na život tehdejších lidí. A je taky vidět, že co autor, to názor na středověk. :-) Vondruška nejde moc do hloubky a souloží tam každý s každým :-D, jakoby každý chlap měl kondom a každá žena antikoncepci a nikdo při porodech neumíral. Nicméně je více zábavný. Tento příběh je spíše pro citlivější a přemýšlivé duše.... celý text
Experimentální zóna
1999,
Rudolf Čechura
Tak napínavé to bylo. Ale z psychologického hlediska, jestliže na začátku nějakou dobu ti lidé byli mírumilovní, až možná moc, dokonce bylo řečeno, že byli vybráni klidní, snášenliví jedinci, tak jen kvůli objevení symbolů, že by se všichni proměnili na vraždící monstra, to je přitažené za vlasy. Ani nevěděli, co ty symboly znamenají, nemělo to žádný obsah. Jen symbol. Na začátku moudří lidé, na konci hlupáci. To nesedí. To byl hlavní dojem. Boj o moc nad ostrovem, kde všichni mají stejné podmínky a zdroje, kde nikdo není v chudobě a nikdo v luxusu, je divné. Ingrid, že se ihned zabila, je taky divné, pokud jí někdo nepomohl. Ano, člověk je tvor nevyzpytatelný, ale tady je to moc. V reálném světě jsou lidé naprosto různí, nejsme všichni monstra. Autor dal veškeré ideologie a vyznání víry do jednoho pytle, hodně to zjednodušil. Je ovšem fakt, že boj o moc, je v nás. Akorát, že je to zastíněno symboly. Ale za to nemohou symboly, ideologie, žádné náboženství. To jsou nástroje. Takže s myšlenkou příběhu úplně nesouhlasím. V jednom má ale autor pravdu - lidi dokážou zblbnout a zfanatizovat.... celý text
Průvodce ztracených
2014,
Ilka Pacovská
Je mi 45 let a tuto sérii čtu díky 15leté dceři, která nechala knihu na wc (ale přečetla jen asi půlku) :-D. Tento díl je trošku překombinovaný. Příběh nějakého království byl skoro pohádkový (ale je to pro děti, takže chápu). A závěr sliboval hodně napětí - tam to mohlo být dramatičtějí a trošku detailnější. Asi by tam měli děti udělat pořádný ohňostroj, aby všechno viděli opravdu všichni, jelikož je jasné, že vojáci byli vzhůru, ale vesničani přece spali. Mohlo to být prostě víc parádní a dramatické. Jinak tleskám za Airbowan. Hodně zajímavé, zvláštní, originální fantazie. I když pro děti mi to přišlo trochu depresívní a temné. Bylo by super, kdyby tento námět někdo zfilmoval. Prosím! :-)... celý text
Strom života
2010,
Janet Chapman
Je to druhá kniha z této série, co jsem přečetla. Ve srovnání s Pokušením, je tohle hodně dobré. Příběh má plno záhad a já mám ráda detektivky. Fantazii autorka taky má. Líbí se mi napětí mezi těmi dvěma - mám ráda, když se ti dva jen tak dohromady nedají. Plus záhadný panter - byl mi podezřelý už v Pokušení, bylo jasné, že to není obyčejné zvíře. V Pokušení jsem si říkala proč ten záhadný čaroděj se v příběhu doslova mihnul a probudil mou zvědavost. Ve Stromu života jsou odpovědi. Moc se mi to líbilo, na relax a únik z tohoto světa, zcela jiný svět. :-) Plus pár zajímavých myšlenek, ani jsem v tomto žánru nečekala. Mám jen malou poznámku - konec je sice překvapivý, ale přesuny z budoucnosti do přítomnosti mě napadly, že by se mohly v nějakých dílech objevit. Čekala jsme nějaké napětí na závěr, nějaké drama, ale to nebylo. To je ovšem jen malá kaňka. Nejhorší je přebal. Nepatřím k těm, co sahají po stupidních přebalech, obsah bývá povrchní, lascivní, laciný, nebo pro nějaké patnáctky. Místo nahého těla muže bez tváře tam mohl panter na černém pozadí, les, za stromem medvěd. Nebo pár a panter v lese. To je fuk, ale ne jen nahé tělo. :-D... celý text
