Mion přečtené 2

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Hledáte knihu, která ve Vás po obrácení poslední stránky bude rezonovat? Hledáte knihu, která Vás donutí se zamyslet? Hledáte knihu, která Vás místy nadchne, místy znechutí, jinde vyplaší a tam zase pobaví? Hledáte Lo-li-tu. Nosné téma, nevídaný talent Nabokova (Nutno dodat, že napsal knihu anglicky! Rus, který dorazil do Ameriky po 30. roku věku. Budu se hádat s každým, kdo vznese námitku proti jeho literárnímu talentu!), všudypřítomná kontroverze, kniha mystifikující jakožto předskokan postmoderny - to je oč tu běží. Přes zmíněná pozitiva je však nutno jmenovat i poznámky opačné polarity: po mistrovském uvedení se objevuje stagnace děje v sice skvěle psané, vtipem prošpikované střední části, která však minimálně na mě působila jako přemrštěné až násilné, přespříliš detailní vykreslování obrazu Humberta-Lolity-jejich vztahu-jejich cest. Velká okázalost, mohutné předvádění, laciné dějové hroty (smrt Charlotty? ale notak). To opět rychle přejde ve skvělý závěr plný šílenství a prvků tragikomiky, což by vyznělo lépe v rámci většího spádu středu knihy. Co se týče postav: setkáváme se tu s všeobecně dobrými i špatnými vlastnostmi L. i H., s jejich determinismem. Setkáváme se se zločincem, který je zároveň obětí náhody i života samého, se zločincem, který je vězněm dávno před tím, než začíná psát své vězeňské "memoáry". S dítětem, které je předčasně dospělým a svou dětskou bezstarostností se dostává do potíží dospělého člověka. Charaktery bez pochyb zajímavé a barevné, avšak čtenář může mít k oběma z nich velmi ambivaletní vztah - zvlášť u Humberta je to jen dozvuk nabokovské kontroverze, vznáší totiž otázku: "Jaký postoj zaujmout ke člověku se známkami pedofilie?", přičemž vykresluje i jeho něhu, cit i utrpení.... celý text

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

Přiznám se, že mne kniha z počátku vůbec neoslovovala. Nemohla jsem přijít na chuť té průchodné hranici mezi iluzí a realitou a neskutečně mi vadila naivní povaha Thomase Tracyho (za obojí se teď tak trochu stydím). Četla jsem ji snad 14 dnů a už jsem myslela, že to s ní vzdám, ale potom.....potom si Thomas Tracy potřásl rukou se všemi. Věřil totiž v jejich upřímnost. A nebo tušil jejich bezmocnost... Tento krátký úryvek se mnou neskutečně zacloumal. Přišlo mi vážně úžasné, že si Tracy potřásl rukou s těmi, kteří ho jen využívali, sráželi ho k zemi, plivali mu do obličeje a hlavně -ublížili jeho Tygrovi. Oni postřelili černého pantera, Saroyanovu lásku, ale spisovatel přesto nechal svého hlavního hrdinu podat ruku všem a nepřistoupit na pravidla jejich hry. Knížku jsem od té doby četla nesčetněkrát a zařadila ji na čestné 1. místo v žebříčku mých nejmilejších knih. Miluju humanistické myšlenky, které lemují každou stránku, miluji způsob, jakým Saroyan psal a prosím všechny, kteří se chystají tuto poetickou novelu otevřít o případnou trpělivost, protože když nedáte Saroyanovi, Tracymu ani jejich tygrovi potřebný prostor a čas, můžete přijít o něco, co by vás mohlo (tak jako bude mě) doprovázet po celý život.... celý text