Matematicka
přečtené 555
Sníh padá na cedry
2000,
David Guterson
Tato kniha mě tak nestrhla, jak bych to od dobré beletrie čekala. Téma mi ale přišlo velice zajímavé, takže jsem vytrvala a nakonec se mi kniha jako celek líbila. Určitě je ke cti autora, že opomíjené téma amerických internačních táborů pro Japonce za druhé světové války vytáhl na světlo a v uzavřeném prostoru malého ostrova ukázal, jak děsivé může být jakékoliv dělení lidí na MY a ONI. Za mě kniha stále ještě lepší než film díky úvahovým pasážím o Američanech a Japoncích, o víře, osamělosti apod. A na závěr jedna výtka k nakladatelství: drobných chyb a překlepů bylo v knize o trochu víc, než jsem zvyklá tolerovat. Myslím, že kniha stojí za přečtení.... celý text
Útěk sestry Cecílie
2012,
William Brinkley
Byť její svědectví působí po více než sedmdesáti letech, které uplynuly od událostí, které popisuje, mírně starosvětsky a v některých ohledech i naivně, je její příběh důležitým svědectvím o době pronásledování církve, které poznala na vlastní kůži a čelila mu s vírou a důvěrou v Boha. Pro nás je důležitým svědectvím o tom, co se stalo – a o tom, jak to mohli prožívat přímí účastníci událostí. V tom si myslím, že je a ještě nějakou dobu bude cenné.... celý text
Otazníky detektiva Štiky
2012,
Jiří Kalousek
Když přestaly příběhy detektiva Štiky v Ohníčku vycházet, bylo mi sedm let, takže z dětství si ho už nepamatuji. Nějak jsem ale náhodou narazila na tuto knihu, tak jsem ji půjčila pro svoje děti z knihovny. A moje děti i mě detektiv Štika nadchl i po těch letech. Příběhy jsou krátké, hodí se když musíte někde chvíli čekat, nebo kdykoliv pro krátkou společnou chvíli rodičů a dětí. K „vyluštění“ příběhu stačí ho pozorně sledovat – a to většinou jak text, tak i obrázky. Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách!... celý text
Moudrý rabi z Rabí. Židovské pověsti z Jihozápadních Čech
2017,
Ondřej Fibich
Přijde mi jako výborný nápad posbírat židovské pověsti (a pověsti o Židech, které jsou také zastoupeny) z území jihozápadních Čech. Brožurka je také doprovozena krásnými ilustracemi. Škoda jen slabé redakční úpravy knihy - časté překlepy by asi nevadily tolik jako chyby v letopočtech, nedokončené věty apod. Zajímavé je, že v Čechách žila na vesnicích podstatně větší část Židů než na Moravě, takže i jejich život měl jiný ráz. A teď už jedna z pověstí, které se mi obzvlášť líbily: "Rabi Šimon koupil od jednoho Izraelity velblouda. Rabínovi žáci dovedli zvíře domů, a když sundavali sedlo, našli pod ním ukrytý démantový náhrdelník. "Mistře, mistře, pojď sem a pohlédni, Božím požehnáním jsi zbohatl! Bůh tobě, svému miláčkovi, poslal drahocenný klenot." "Vezměte démanty," pravil rabi přísně, "a doneste je zpět muži, od něhož jsem koupil hovádko." Rabimu však napodiv zůstaly mnohem skvostnější klenoty - počestnost a nezkalená pověst. Tak Boží požehnání dál zůstávalo při něm."... celý text
Pátá čtvrť
1991,
Viktor Fischl
Prózy Viktora Fischla jsou mou srdeční záležitostí a ani tato mě nezklamala. Těší mě, že je stále čtená, má tu hodnocení i komentáře... Pokud máte rádi poetiku próz Viktora Fischla, nebo ji chcete poznat, nebo pokud vás zajímá, jak žili Židé v pražské Páté čtvrti v době asanace (tedy na přelomu 19. a 20. století), pak touto knihou Viktora Fischla určitě nebudete zklamáni. Najdete v ní charakteristiky zajímavých židovských postav a postaviček (byť Viktor Fischl upozorňuje, že postavy i události v knize jsou smyšlené), poměrně napínavý děj, mnoho citátů Starého zákona i úvahové pasáže. "Pátá čtvrť byla totiž, jak už víme – a na tom se nezměnilo nic – nejen místo, kde nebylo nic nemožné, nejen místo, kde to vyhlíželo trochu jako ve vetešnictví, kde jste mohli nalézt všecko včetně věcí, na které jste nikdy ani nepomysleli, nejen cosi, co se podobalo čemusi mezi panoptikem a jarmarkem, něčemu mezi blázincem a půjčovnou karnevalových masek. Bylo to nejen bludiště, nýbrž i lunapark, kaleidoskop i smuteční průvod. Nikde nepřipadalo na čtvereční kilometr tolik podivínů, nikde se vám nezdálo tak často jako tady, že se díváte do zrcadel, která zkreslují a na jaká se tu naráželo na každém kroku. Byli tu andělé i zlosyni, blázni i šašci, géniové i snílci, mudrci i takoví, kteří žili jen pro rychlý zisk, lidé pokorní i falešní proroci, ženy ctnostné i prodejné, starci moudře mlčenliví i pošetile žvástaví, bylo tu vůbec všechno, co si lze představit, a ještě mnohem víc."... celý text
Loretánské světlo
2008,
Václav Renč
Rozjímání nad loretánskou litanií, které vznikalo dlouho a jistě i bolestně v leopoldovské věznici. Jeden zajímavý postřeh: Na dvou místech ve své skladbě nazývá Václav Renč Pannu Marii "kněžkou". Že by to bylo prorocké slovo básníka k budoucnosti jeho církve? Stále aktuální: SVATÁ MARIA, ty, kterou Pán měl před počátkem díla co píseň v srdci ustanovenou! Než moře vzdul, již zrozena jsi byla, než tryskly první trylky pramenů, od věků svatá v mysli Stvořitele, ty vlno Dechu, jímž se vesmír vzňal z nebytí v jsoucno láskou rozhořelé, od věků živá vodo v srdci skal, ORODUJ ZA NÁS, když k tobě tichnem, ať tvé jméno přezní svým stříbrem hluchou vřavu vězení, kde lží a křivd a vlastních hříchů vězni, až pod práh života jsme stištěni.... celý text
Pojďme ještě kousek
2021,
Martin T. Zikmund
Na této knize rozhovorů je zajímavé, že se netázal jeden člověk, ale hned dva lidé různého věku: Martin T. Zikmund (*1966) a Tereza Zavadilová (*1992). Jiřího Zajíce dlouhodobě sleduji a inspiruje mě, proto jsem se na knihu rozhovorů s ním dost těšila. Dozvěděla jsem se hodně o jeho soukromí i o tom, jak prožíval různé dějinné etapy, které já znám taky jen z vyprávění. Velice inspirativní byly jeho pohledy na církev - tam jsem s ním souhlasila téměř vždy. Jediné, kde jsem s ním výrazněji nesouhlasila, bylo jak stále prezentuje "špatnou" školu a "dobrý" skauting. Jako člověk, který se angažuje v obojím (a výrazněji právě ve školství) to odmítám vidět takto černo-bíle. Ale možná, v místech, kde se "zpovídaným" nesouhlasíme, jsou rozhovory nejzajímavější... (pokud tedy takových míst není příliš). Doporučuji inspirativní osobnosti Jiřího Zajíce naslouchat i přes všechny jeho chyby, o kterých také zcela otevřeně a poctivě mluví - a i za to si ho vážím.... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Výborně zpracováno. Vzhledem k věku autorky až neuvěřitelně. Autorka sama přiznává (buď v knize nebo i v souvisejících rozhovorech), že to bylo díky odbornému vedení jejích učitelů a že díky těmto rozhovorům i sama lidsky dozrála. Rozhovory jsou výborně vybrané (z podstatně většího množství uskutečněných), a tak si můžeme udělat skutečně plastickou představu o životě v KLDR. Dobře zpracované mi přišly i poznámky pod čarou - autorka nevysvětluje nic předem, ale když začne někdo z dotazovaných mluvit o něčem, co by pro nás nemuselo být srozumitelné, vysvětlí, o co jde. Tak si tedy z rozhovorů s uprchlíky můžeme udělat dost plastickou představu o režimu v KLDR a jeho historickém vývoji, který jejich životy samozřejmě ovlivňoval. Když se do rozhovorů začnete, asi budete podobně jako já žasnout nad tím, jak mohou lidé takto někde žít? Jak mohou umírat hlady, dokonce obětovat jedno jídlo pro lepší zdar komunismu, muži i ženy trávit dlouhé roky v armádě, nemít základní lékařskou péči, běžné léky nebo základní hygienické potřeby, posuzovat se navzájem podle společenského postavení (nazývaného songbun), nemít žádné přátele a nedůvěřovat dokonce ani členům vlastní rodiny? To asi nemůžeme zvenku ani pochopit, ani soudit. Podle mě je důležité si uvědomit, k čemu může vést lidi diktatura, co vše jim může ukrást z jejich důstojnosti a lidskosti a vyvarovat se těchto projevů – byť v mnohem menší míře – ve svém vlastním životě. Nahlédnout do toho, jak žijí lidé v KLDR, nám může také pomoci, abychom si uvědomili, jak se vlastně máme tady a teď dobře, i když si tak často na mnohé věci stěžujeme. Jsou skutečně ještě mnohem větší problémy než ty naše... "Práce řidiče mě naučila, že každý se v Severní Koreji musí neustále hlídat, doma, v zaměstnání, na procházce, nemůžete nikomu věřit. Tolik nastrčených lidí! Bylo to neuvěřitelné. Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil, v jakém státě žije. Neustále jsem se před nimi hlídal a podezříval jsem každého, koho jsem potkal. Nic mi nepřipadalo jako náhoda, ke všemu jsem choval podezření, že je to podstrčené vládou či někým, kdo mě chce odstranit. Nedalo se v tom žít, ale byla to cena za luxus."... celý text
S Pánem Bohem se žije naživo
2020,
Aleš Opatrný
Dokud jsem otce Aleše Opatrného nepotkala "naživo", kniha mě nelákala. Jakmile jsem s ním odjela na duchovní cvičení, můj postoj se změnil. Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat jako doprovázejícího kněze i jako člověka. Jako člověk je vzdělaný (nejen v teologii) a moudrý, ale nedává to nijak na odiv a díky tomu má pochopení i pro obyčejného, hledajícího člověka. Jsem ráda, že jsem se s ním mohla ještě setkat - naživo i v knize. "Zažil jsem si nesamozřejmost víry a musel jsem se přes to nějak dostat. Pomohly mi i čtyři semestry fyziky na technice, to vás vede k obdivu ke Stvoření. Především čtvrtý semestr – optika a záření. Trochu jsme nahlédli do subatomární struktury hmoty. To pro mě byl takřka náboženský zážitek. Fyziku mám v úctě doteď. Poznání a obdiv nás vedou k Bohu."... celý text
Andykódy
2020,
Andy Bureš
Velice výstižný je komentář uživatele koudja. Já k tomu jen dodávám: Kéž by Andreji Babišovi stačilo realizovat se jako úspěšný básník. Tak absurdní poezii by totiž jen tak ledasjaký autor nevymyslel...... celý text
Zapomenutá závěť
2018,
Sophie De Mullenheim
Poslední díl dobře uzavřel celou sérii této francouzské autorky. Nepřipadal mi tak kompozičně propracovaný jako předchozí díly (tentokrát tu nejsou jako druhá rovina souvislé dopisy nebo deníkové zápisy, jak to bylo v předchozích dílech, ale jen jednotlivé písemnosti, které postupně nachází sestra Marie Anežka) a odehrává se v podstatě už především v přítomnosti kamarádek Konstancie a Emílie, ale napětí (opět i trochu detektivní) v něm zase nechybí. Navíc tu jsou opět i úvahové pasáže - tentokrát především o prožívání manželství, o přípravě na něj i o zasvěceném životě. Dobře se tu uzavřely všechny dějové linie z předchozích dílů i osudy všech postav.... celý text
Církev a výzvy přítomnosti
2021,
Éric De Moulins-Beaufort
Neuvěřitelně čtivá zamyšlení nad situací církve v dnešní západní společnosti z pera předsedy francouzské biskupské konference. Témata: 1. Sexuální zneužívání v církvi, 2. Církev tváří v tvář výzvám doby, 3. Současné teologické a pastorační výzvy pro manželství a rodinu, 4. Proč se dnes stát knězem? Vždy jde přímo k jádru věci, vychází ze svých zkušeností, spousta zajímavých postřehů. Kniha, byť úvahová, je velice čtivá. Chtělo by se poznamenat: Kéž bychom i u nás někdy měli takového předsedu biskupské konference... "Chodit každou neděli na mši a brát to jako povinnost si představíme spíše než jít na stejné místo pro vlastní potěšení. V kostele lze potěšení najít (a opakuji, že i povinnost obnášela jistou část potěšení), ale vyžaduje to od každého velmi náročné vnitřní nasazení. Ve společnosti hojnosti jsme si zvykli na život v dostatku a bez utrpení. Z toho se můžeme jen radovat. Ale jakou naději v sobě ještě živit a proč bychom čekali na Spasitele shůry? Zrychlování času redukuje jednotlivce na roli výrobce a konzumenta. Jaké místo pak zůstává v našem životě pro ztišení, niternost, nebo reflexi?"... celý text
Mike a Lili
2018,
Lenka Češková
Souhlasím s tím, že kniha je na katolické prostředí dost odvážná, ale právě proto se mi dost líbila. Není to jen zbožné šustění papírem, ale opravdový život se všemi jeho problémy a složitostmi. Kniha mě vtáhla do děje a udržela mě tam několik dní. Byla to sice pro mě oddechovější četba, ale bylo osvěžující podívat se chvíli na svět očima mladých vysokoškoláků. I když tenhle žánr nevyhledávám, knihu jsem si dost užila. Dalším čtenářům doporučuji a autorce, kterou znám osobně, přeji hodně dalších úspěchů - třeba nejen s touto knihou.... celý text
Veteráni v bitvách o duše - 2. díl
2003,
Jiří Miček
Opět zajímavé (možná trochu škoda, že jen mužské :-)) a inspirativní osobnosti z řad salesiánského řádu - stejně jako v prvním díle. Nejvíc se mi líbil nejrozsáhlejší rozhovor s Beno Benešem, který jde víc "na hloubku" tím, že tam uvažuje i o svých chybách a pochybeních. Jinak opět neprofesionální vedení rozhovorů, jejich přepis a úprava do knihy. Tentokrát mi to vadilo méně, protože už jsem byla zvyklá z prvního dílu.... celý text
Smrt si říká Engelchen
1965,
Ladislav Mňačko
Doporučuji nenechat se odradit tím, že se kniha objevuje v různých přehledech "doporučené četby". Je tam právem - je neuvěřitelně čtivá a napínavá, přitom se ale beletristicky drží skutečných historických událostí, které jsou pro nás významné a kterých už jsme - jako její současní čtenáři většinou nemohli být svědky. Vyplatí se na tyto události podívat očima různých postav knihy a spolu s autorem se zamyslet nad tím, jak k nám tyto události promlouvají dnes. Doporučuju číst české vydání z roku 2020, které obsahuje (kromě zcela nového překladu do češtiny) i autorovu předmluvu z roku 1990, ve které upozorňuje i na některé další souvislosti. Sice mě poněkud překvapily některé autorovy názory - třeba na odsun Němců, ale neodvažuju se ho soudit právě proto, že já "jsem na Ploštině nebyla". "Přemýšlel jsem o smyslu našeho nerovného boje. Jaký vlastně význam má to, co děláme? Je nás hrstka, třicet nezkušených mladých mužů. Zmůžeme něco proti dokonale organizované německé mašinérii? Pár tisíc ozbrojenců v této zemi přece nemůže ovlivnit výsledek války, neurychlí její konec ani o jediný den. Nikolaj nám říkával, že partyzán se oddílu vyplatí až po třetím mrtvém Němci. Partyzán, který nemá na pušce aspoň tři čárky, je pro hnutí pasivní silou. Nikolaj měl podobná hesla v oblibě, vyjadřoval svoje myšlenky v krystalických tvarech, v holých pravdách. Nedohodli jsme se spolu ani v otázce, co je vůči Němcům dovoleno z morálního hlediska. Copak oni nemají rodiny, ženy, děti? Je přece jen strašné je zabíjet. „Mrtvý Němec už nezabije žádného Čecha…,“ rozsoudil náš spor Nikolaj. Ovšemže naše činnost měla svoji váhu. Znervózňovala Němce, na cestách horami a průsmyky nebylo už jistoty. Dost Němců už padlo našimi zbraněmi, ukořistili jsme tisíce zbraní a vagóny munice, získali jsme důležité dokumenty, rozbili jsme nenahraditelné navigační a telekomunikační zařízení. Elektrické vedení jsme nadlouho vyřadili z provozu, poškodili jsme několik mostů a lokomotiv, u Strelenky leží na železničním náspu převrácený muniční vlak, u Lidečka druhý, desítky spálených motorových vozidel lemují okraje „našich“ cest. A naše ztráty jsou zatím minimální. Pět chlapců v Lipíně, čtyři padli za přestřelek. A ovšem mrtvý Nikolaj… A chlapec, který odešel ze stráže."... celý text