matej.kulistak přečtené 369

A znovu láska 1991, Jan Skácel

První setkání se Skácelem. Je pro mě obdivuhodné, jak je každé slovo plné významu, až přetéká. Proto báseň může být kratíčká, a přesto řekne tak moc... A jsou i slova zoufalá a krutá jako když jestřáb střemhlav změní let a zaútočí na bílého drozda a měl jsi nám je bože zamlčet... celý text

Dům strach 1981, Jan Zahradníček

Doktor Živago 2003, Boris Leonidovič Pasternak

Má druhá ruská kniha po Anně Karenině. Nečetla se snadno, ale s potěšením. Čekal jsem podobný styl dlouhého opisu. V Karenině se o vztahu Anny a Vronckého mluví s takovým taktem, že si člověk není jistý, jestli jsou opravdu milenci nebo jen na dobu až nevhodně důvěrní přátelé, dokud se nezjistí, že je Anna těhotná. Pasternak některé pasáže opisuje podobně rozvláčně, ale pak najednou přijde blesk z čistého nebe, a děj se posune o celé míle v jediné větě. Kniha si mě tím naprosto získala.... celý text

Tři mušketýři 1. díl 1974, Alexandre Dumas, st.

Četl jsem Vrchlického překlad z 20. let, je to něco kouzelného. Vřele doporučuji všem staromilcům. Jinak mě kniha mile překvapila množstvím zápletek, které člověk zpravidla nenajde v těch všech možných adaptacích ať už knižních, filmových, divadelních nebo rozhlasových. Opravdu mě bavilo číst si konečně předlohu.... celý text

Tři mušketýři 2. díl 1958, Alexandre Dumas, st.

Po všech možných adaptacích bylo opravdu působivé přečíst si původní verzi. Konec mě tedy velice překvapil. Jinak jde o skvělou knihu, která mě velice bavila v překladu páně Vrchlického, ten starý jazyk se k tomu zkrátka hodí. Některé momenty (zvlášť Athosova hazardní hra o koně) byly naprosto skvělé, humor může směle konkurovat prvnímu dílu a místy ho i předčí. Ideální je číst oba hned po sobě, ani jsem nezaregistroval, že jsem změnil knihu.... celý text

Svatý Xaverius 2009, Jakub Arbes

Dílko je opravdu poutavé, má na sobě závoj tajemna a téma i způsob jakým hlavní postavy vedou vyšetřování jej činí napínavým. O to větší zklamání jsem zažil v pomyslném vrcholu díla, když má dojít k rozuzlení. Scéna na mě působila zmatečně, nedůvěryhodně a celkově nezvládnutě. Závěr, ač povedený, mi už chuť moc nenapravil. Je možné, že jsem stěžejní pasáž nepochopil, nebo dokonce, že tak působit měla, každopádně jsem byl po tom všem budování atmosféry připravený na víc. Kdyby se oba hrdinové na hledané místo ze zvůle osudu nikdy nedostali, zdál by se mi takový konec atraktivnější.... celý text

Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav 1949, Josef Linda

Tato kniha je jistě zásadní pro rozvoj naší literatury, protože je to jeden z prvních pokusů o delší česky psaný prozaický text. Ale právě pro to, jak neukotvené to dílo je, má hodnotu spíš v tom, jak na něj bylo navazováno. Čtenářsky je to za mě něco strašného. Chápu, že nejde o historická fakta, ale znásilňování historie mě tentokrát opravdu bolelo. Navíc styl, kde je více promluv (ne vnitřních, ale hlasitých) k sobě samému, popřípadě k předmětům (typu: "ó meči...") než klasického dialogu, bych snášel dobře v dramatu, ale próze mi to opravdu vadilo. Dočteno s přeskakováním a velkým sebezapřením. Každopádně pro výše zmíněné historické reálie se mi zdá nefér knihu soudit dnešníma očima na hvězdičky.... celý text

Temno 2000, Alois Jirásek

Měl jsem z Jiráska trochu strach, většina kamarádů co zkoušeli F. L. Věka nebo Staré pověsti české si stěžovali, že se to nedá číst. A začátek knihy je opravdu velice pozvolný, sledujeme postavy, které jsou spíš nevýrazné, v jednom případě odpuzující. Budování atmosféry se ale vyplatí, když se na scéně objeví "ty důležité" postavy, se kterými je možné se ztotožnit. A pak najednou děj začíná zrychlovat a nabírat na zajímavosti, postavy se pro čtenáře stanou důležitými a začne mu na nich záležet. A začne se o ně bát. Jak jsem první třetinu knihy četl několik týdnů, tu poslední jsem přečetl v řádu hodin. Úplně mě to dostalo.... celý text

Děti čistého živého 1966, Teréza Nováková

Kniha je naprosto geniální tím, jak jsou v ní vykresleny individuality. Každá postava je plastická, téměř hmatatelná. I když v centru zájmu je skupina lidí se stejným náboženským vyznáním, vlastně o tu víru vůbec nejde. Jde o to, jak ji každý uchopuje po svém. Jak každý svět vidí jinýma očima a žije se svými názory, a taky umírá. Při čtení se do mě neodbytně vkrádala otázka: "a kde je pravda?" Nikdo neví, každý umře v jiném přesvětčení. Je to neskutečně působivé. Hlavní kouzlo knihy vidím v tom, že se na téměř 600 stranách podařilo Novákové, abych každou další kapitolu načínal se zvědavostí, protože v knize nebyla všehovšudy jediná postava, která by nebyla zajímavá. Autorka byla neskutečný znalec lidí, a i když se nejedná o dokumentární/historickou knihu, tak i dobových reálií drsného života v horách. Navzory tomu, co se tvrdí ve středoškolských učebnicích, kniha je stejně současná jako v době vydání.... celý text