marcela6183 přečtené 304

Poklad na Stříbrném jezeře 1991, Karel May

Tohle si pamatuju dodnes - dostala jsem od babičky "knihu" formátu A4! Vypadala jako školní sešit a na obálce měla něco, co vypadalo jako kolorovaná fotografie z filmu. A vevnitř byl film. Dodneška si nejsem jistá, jestli to May tak napsal, ale mělo to šrnc (třeba skvělý překlad) a rozhodně jsem se bavila víc, jak u tří dílů Vinnetoua. Pro mne další Mayova čtyřka, protože tenhle svět bych chtěla mít a takového Freda někdy potkat:-)... celý text

Nevídáno neslýcháno 1983, Josef Kainar

Na jabloni hrušky zrají Ptal se včera pána pán Zlý pes potkal zlého psa a pralinky rozinky v čokoládě Děsně jsem to jako dítě oškubala. Dodneška to umím zpaměti. A za životní tragedii považuju, že se mi při stěhování do samostatného života někam ztratila. Chjo. Za plný počet z čisté nostalgie.... celý text

Nula 2005, Charles Seife

Nevím, co mne vede k tomu, že si vybírám knížky o matematice a fyzice, ač jsem do roztrhání těla filoložka. Tudíž gymnaziální matikou prolezla s odřenýma ušima. A přece. Pokud si odmyslím to jediné, co o nule vím (ono rigidní "nulou dělit nelze"), dostanu najednou netušený svět a docela zajímavé obzory. Pokud to čtete jako nematematik, máte krásný příběh a la Brownovského typu bez Langdona. Nebo spíše s více chytrými Langdony. Jen bych upozornila, že pokud máte šťouravé kamarádky matematičky, co se v tom začnou hrabat a chtějí vám to rozcupovat a po dvou větách jim přestanete rozumět, není chyba na straně přijímače. Seifeho vysílač funguje o chlup méně, než za pět:-)... celý text

Jazyk matematiky 2002, Keith Devlin

Bohužel už nemůžu napsat nic chytřejšího ani výstižnějšího, než o dva roky přede mnou Gimli! Takže jemu palec, knize pětku a vy si to přečtěte. A ještě líp - čtěte to před spaním vašim školou povinným dětem!... celý text

Báječná léta pod psa 2002, Michal Viewegh

Pro mne top of the top of Viewegh. Zamilovala jsem si moulu taťku, rozumím Kvídovi a přemýšlím, jak moc je biografie autobiografická. Já tu dobu zažila jen okrajově, narodila jsem se sladkýho osmdesátýho, a tak je pro mne kniha spíš nostalgicky úsměvná, výstražně výpravná a pateticky veselá. Koupila jsem si ji na gymplu, když nám začali vyhrožovat návštěvou kina, protože jsem chtěla vědět, do čeho jdu. Padlo na to skoro půlroční kapesné (jo, to byla doba!). Louskala jsem to s baterkou pod peřinou dvě noci (jelikož to byla ještě pořád doba, kdy se na mne rodiče snažili výchovně působit a tlačili mě do postele před půlnoci). A jelikož jsem nemohla řvát smíchy, na dvou místech jsem se málem počůrala. A jedním z nich byla hláška malého Kvída proti početí mladšío sourozence. Viewegh rulez! Troufám si řadit mezi českou klasiku. Ladně pluju od jedné dějové i časové linie ke druhé a stále se bavím. A říkám si, nakolik to bylo režimem samotným a nikolik fanatiky v něm. Srovnáno se mnou: taky mám dneska slušnou práci jen díky tomu, že mluvím cizím jazykem... mohlo to být všechno jinak ale nebyla by to taková zábava. Jsem ráda, že knížku autor napsal. Jsem i ráda, že jsem si ji koupila. A jsem ráda, že jsem neviděla film. Ale určitě ho někdy dám!... celý text

Safírová růže 2006, David Eddings

Tady nejde jinak, než to rozcupovat a dát na vlastní hlavu. Vysekla bych z toho celý ten doják a nesmysl se svatbou a nechala skvělou závěrečnou kapitolu do druhého dílu ve smyslu zlý Annias byl rozdrcen kopyty Sparehawkova koně na padrť a království tak bylo zachráněno cynikem s nabubřelým smyslem pro fair play a dokonalou povahu. Nemám pro to víc, jak za dvě. Přide mi to z jiného světa a uměle nataženo. Jestli někdo souhlasí, ať lajkne:-)... celý text

Jak funguje hudba 2012, John Powell

Že je hudba logika a matematika jsem pochopila už dávno. Ale jak moc je koncept hudby matematický až docela nedávno. Dostala jsem se ke knize spíš omylem, ale zamilovala jsem si ji. Musím se opravdu zastat překladatele, neměl jednoduchou roli, ale odvedl brilantní práci. Takže hudba může být i pro nehudebníky, bezsluchové mimoně, neandrtálce a neznabohy. Znám noty ale brala jsem je jako nutné zlo. Mám hudbu ráda, ale beru ji (v mnohém) jako vatu. Jsem přesvědčená, že hudba patří do života, ale neživím se jí. A přece k ní mám po přečtení téhle knihy blíž, než kdy jindy předtím (a to jsem poctivě odchodila deset let hudebky). Takže za pět a přečtu si znova! A na závěr jeden ryze hudební: víte, jak dělá enharmonická ovečka? - no přece ais, ais!... celý text

Velká Fermatova věta 2010, Simon Singh

Já byla vždycky logik. Logika mi pomáhá přežívat ty časy "in between" těch zmatků kolem. A ráda čtu knihy, které mají logický základ a dovedou dovést za ručičku k cíli. Bohužel, jak Singha miluju, tak tady se mu to ne úplně podařilo. Tedy pro mne. Možná dáno překladem, netuším, tentokrát jsem nesrovnávala. Dlouho jsem měla pocit, že chápu, pak jsem se ztratila a nepomohlo tomu ani trojí čtení - abych nakonec fasconovaně zírala, že na to Wiles fakt přišel. Čtení ale strhující. Třeba někdy dospěju i do té páté hvězdy. Takhle za čtyři dík strhujícímu příběhu.... celý text

Kniha kódů a šifer 2009, Simon Singh

Jestli někdo něco ví o matematice, jejím logickém poselství a jak ho podat bílé, filozoficky založené středostavovské Evropance, jsou to Indové (v Britském zastoupení). Já se skvěle bavila. O začátku do konce. Na Cézarovi, Marii Stuart, válkách a Enigmě, internetovém klíčování. Poprvé dokonce chápu, v čem je postata jednoduhé myšlenky tak elegantní. Řekla bych dej vládě provaz z binárního kódu a uškrtí se na něm sama. Takže otázka zní - máme ještě co skrývat? Četlo se to jedním dechem, směle to konkuruje televizním dokumentům na BBC a máte to na jeden dech pomalu jak detektivku. Velká poklona s velkou pětkou.... celý text

Sága rodu Forsytů 2005, John Galsworthy

Tak mám dvě knihy, které se nedají srovnat, a stejně je stále vduchu porovnávám - Gatsbyho a Forsythy. Obě jsou dobovou sondou. Obě miluju, protože je to velké vyprávění (Forsythi větší). Obě knihy sledují vývoj hrdinů (Forsythi ve více liniích). Fitzgeraldovo ztraceněgenerační hledání mi bylo blízké v patnácti. Galsworthyho hledající opovržení ve dvaceti. Do obou jsem dospěla ve třicítce. Gatsby mi dal sílu čekat od života to nejhorší a být příjemně překvapena, pokud se to nestane. Forsythi mi umožnili pochopit, že život jde dál, i když všechno stojí za h*o. Děkuju za Gatsbyho a nemůžu jinak, než tam nasolit pětku. Děkuju i za Forsythy a čím víc hvězdiček, tím víc Adldas.... teda spokojenost:-D... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Medituju i roky po prvním čtení nad myšlenkou, jestli se slepičí farma dá zobecnit jako alegorie na cokoli, co si s chlapem pořídíte jako společný business. Podle mne jo:-D Naučila jsem se u "Dusím se ve vlastní šťávě" užívat is dlouhé popisy. Přesně ty, které tolik lidí iritují. Chápu - když dneska něco na 18 stránkách popisuje Hra o trůny (jedno jaký díl), nevidím pointu ani zdálky. Možná je těch plánovaných X a vydaných Y dílů prostě málo. Betty pointu má. A i když neřvu smíchy, pamatuju si. I po letech se mi někdy vybaví záblesk na to, co tam ta milá dáma před víc jak půlstoletím napsala. Takže si beru k srdci babiččino kuchařské umění, máminu píli, tetinu laskavost a Bettin pohled na svět. Čtyřka jak vyšitá.... celý text

Bratři Lví srdce 1992, Astrid Lindgren

Je jen málo knih, které by byly pro děti, byly o smrti, a byly kouzelné. Vlastně znám jen dvě: Breatry Lví srdce a Most do země Terabithia. Zatímco tu první jsem četla ještě na základce dík místní lidové knihovně, k té druhé jsem se dostala až na vysoké. Srovnávat je nechci. Necítím se na to erudovaná, ani dost dospělá. Spíš postřehy: dovedla mne k slzám. Dovádí mě k nim i teď. A rozhodně si nenechám vymluvit, že to je knížka pro děti. Je úplně jedno, jestli kolem někdo umírá, nebo ne. Přála bych všem, aby v tomhle světě mohli žít.... celý text

Neználek na Měsíci 1986, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Na tuhle knížku fakt komentář psát nebudu. Napsal ho za mne 18/9/14 DrKvak. Jen bych si dovolila podotknout, že pro mne nejde o odpad, ale pěknou trojku:-D

Neználkovy příhody 1996, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Přece jen nemá cenu psát průmět předchozími komentáři... Ano, je to utopie. Ano, leze z toho komunismus. Ano, je to naivní. Ano, je to krásná kniha. Ano, formuje člověka. Ano, je to pro děti. A je něco z toho špatně? Přece - dětem to po tři generace neublížilo a dospělý chápe jak tu dnešní ironii, tak tehdejší svět. A zůstala úžastná dětská kniha. Já ji z celé trilogie četla jako poslední - a až jako dospělá. Dětem na praxi ve školce. Bavila jsem se já i ony. Štastná čtyřka.... celý text

Karkulín ze střechy 2007, Astrid Lindgren

Na tuhle knížku jsem skoro zapomněla. Vlastně jsem ji ani nečetla já. Četla mi ji mladší sestra. Nahlas, když se učila číst. Pro ni jsou to její "Děti z Bullerbynu". Já milovala ty ilustrace a vyžraného Karkulínka. je mi sympatický dodnes, ale má u mne taky pětku... A na závěr jeden povzdech: nechápu, že taková neskutečná dáma literatury pro děti s úžasným slovním projevem a pohledem dětskýma očima, nedostala Nobelovu cenu za literaturu s odůvodněním, že je "málo dětská". Kdo, když ne ona?... celý text

Ronja, dcera loupežníka 2007, Astrid Lindgren

Byly to jedny super narozeniny v únoru 1989 - některé věci fakt utkví. Nevím, jak je to možné, ale Birk a Ronja mi byli oba kamarády - dokonce jsem nejlepšího kamaráda z domu odvedle (chudák malý) nutila, že si na ně budeme hrát. Jen z domu se utíká fakt blbě:-D Velký dík téhle úžasné spisovatelce, že si našla čas a to, co měla v hlavě, dokázala vtělit na papír. A povzdech o Nobelovce jsem už napsala jinde...http://www.databazeknih.cz/knihy/deti-z-bullerbynu-64445... celý text

My z ostrova Saltkråkan 1998, Astrid Lindgren

Já tuhle knížku od své oblíbené spisovatelky četla až na střední škole - paradoxně proto, že ji dostala sestra. A je to krásně napsané, pořád mám chuť tuhle knížku sbalit, nasednout do auta a jet 1800 kilometrů na sever (ještěže postavili ty mosty). Nevím, jestli jsem se víc projektovala do Tjorven nebo byla prostě jen zvědavá. Rozhodně, ačkoli děcky naivní, stále úžadně napsané. Jen ilustrace mi tak nějak nesedly. Proto jen čtyři a půl.... celý text

Most do země Terabithia 1999, Katherine Paterson

Ke knize jsem se dostala až na vysoké. Znám jen jednu jedinou podobnou: Bratry Lví srdce Astrid Lindgrenové. Jestli jsem jako malá četla tu první a chytla mne za srdce, tahle druhá mi jej urvala. Je o vztazích. Je o příběhu. Je o touhách. A je o snech. A já nemůžu dát míň, jak pět. Škoda, že od Patersonové v češtině nic jiného nevyšlo, The Master Puppeteer se mi líbil též.... celý text

Podřiď se 2015, Maya Banks

Sice jsem tenhle příběh čekala (jako my všechny), jelikož se k němu schylovaly předchozí dvě knihy. Zklamala mne schopnost hlavní hrdinky řešit své problémy. Která z nás je nemá. Asi nečetla Umění prokrastinace. Téma viny a trestu nedotažené, neuvařené a nezvládnuté, pointa v odpuštění pro mne nezrpracovaná. Mnohem větší pointa pro mne byla v samotném těhotenství. Komplikace nezužitkována. Emocionálně nabito, ale nevybito. Námětově dobré, ale přijde mi to jako vychrlené horkou během jednoho měsíce. Řekněme seminární práce vedle dizertačky. Z fráze "pohnul by nebem i zemí" mi už fakt teče voda mezi zaťatými zuby. Jde to sice nahoru, ale pořád to není ani na tři; slabší dvě a půl.... celý text

Kalle Blomkvist zasahuje 2009, Astrid Lindgren

Takový Strážci & Rychlé šípy severu, ne? :-) Máme my v české literatuře vůbec tennagera-detektiva? Dostala jsem se k tomuhle spíš náhodou a omylem - přes Lindgrenovou v knihovně. Bylo do senza dobrodrůžo, bylo to vtipné a už si nevzpomínám, o čem byl děj. Ale na co si pamatuju je ten dobrý pocit - Kalla bych klidně brala za staršího bráchu. Takže tři a třičtvrtě, protože bráchu nemám.... celý text