LuJaDr
přečtené 213
Filosofie v období středověku: Byzanc, země islámu, židovské obce a latinský Západ
2019,
Alain de Libera
Girolamo Savonarola
2020,
Théophile Geisendorf-Des Gouttes
Dílko o Savonarolovi z pera protestantského teologa je napsané velmi čtivým jazykem a z informačního hlediska poskytuje základní vhled do života horlivého dominikána s nezanedbaným kulturně-historickým kontextem. Tolik klady. Autorovu glorifikaci Savonaroly sdílet nemohu, přestože jsem knížku otevíral s upřímnou ochotou „spřátelit se“ s velkou postavou renesanční Florencie. Snad je to vlastní zkušenost z řeholního společenství, snad určité dozrání víry po vášnivém období čerstvého konvertity, které mě nutí mít se na pozoru jak před postojem „spravedlivého“ vůči zkaženému světu, tak před tendencí pokoušet se evangelijní přísliby naplňovat radikálně politickou akcí – v případě Fra Girolama a jeho „Savonarolajugend“ dohnané k neskrývanému teroru. Autor této knížky hledá ospravedlnění naprosto pro všechno, co Savonarola hlásal, konal a inspiroval. Některé čtenáře nejspíš přesvědčil, že jeho hrdina je světec; mně připomněl naopak nebezpečí v přístupu k víře, který je nakonec společný všem puritánům a fanatikům napříč vyznáními a dějinami a o jehož plodech nás stále pravidelně zpravují média či životní zkušenosti. Dnes Bohu díky za slova papeže Františka, která vyjadřují skutečné evangelijní poselství velmi výstižně: „Církev ať je večeřadlo pro všechny, ne pro uzavřený kroužek dokonalých.“... celý text
Kdo byl František Suárez?
2009,
Daniel Heider
Uvedení do života a díla Františka Suáreze napsal Daniel Heider velmi čtivě a přístupně, s výjimkou pasáže o problému „de auxiliis“, u kterého si ale nejsem jistý, zda je těžkopádně vyložený autorem, nebo zda je prostě tak náročný sám o sobě, což by i vysvětlovalo rezignaci na jeho řešení ze strany církve. Velmi oceňuju nezanedbaný historický kontext, který pomáhá pochopit „proč“ se Suárez mnohým tématům věnoval a jaké důsledky jeho práce měla. Mrzí mě, že autor se v textu dvakrát zmíní o „kontroverzních“ spisech, aniž by alespoň v několika větách nastínil jejich obsah, případně představil ony problematické teze. To je ale jen drobný nedostatek jinak velmi zajímavého „úvodu“, po kterém se těším na další suárezovské publikace Centra Aletti („Mají jezuité vlastní morálku?“ a „Pojem společenského souhlasu u Františka Suáreze“). Jedno mi hlavou ovšem vrtá více než „de auxiliis“, totiž proč ještě „Vynikající doktor“ není kanonicky uznán za svatého a učitele církve?... celý text
