ludek.n přečtené 3013

Hlubiny města 2023, * antologie

Patnáct povídek českých autorů, jejichž společným jmenovatelem je město. Ať už jsou to města existující jako třeba Londýn (Špatný den), Krakov (Pan Twardowski), Barcelona (Splnit si sen), Brno (Dno výkopu), nebo Frýdek-Místek (Pan Frýdek a slečna Místek), či jsou celé vymyšlené (Tyhle věci neexistujou), pocházejí z alternativní historie (Luna ve spletitých uličkách), existují jen ve snu (Poslední brána), případně pod povrchem (Dutý septagon) nebo jsou dokonce z úplně jiné planety (Lamaris hoří), vždy jsou záhadná, neobyčejná, tajemná a lze v nich objevovat nekonečně mnoho věcí, lidí a dobrodružství. Navíc, žádná dvě města nejsou stejná, už jen proto, že autoři v této sbírce nejsou omezováni žádným dějinným obdobím. Historie se mísí se současností, současnost s budoucností, tohle město zažívá věk rozkvětu, tamto opuštěné chátrá a další už žije jen ve vzpomínkách lidí. Co autor, to jiný úhel pohledu, co příběh, to jiné způsob vyprávění. V jednom si jsou ale všechny povídky podobné - dokážou probouzet fantazii, kreslit barvami na šedivé zdi domů, ponoukat k prozkoumání všech zákoutí nejen těch měst, o nichž se tady píše, ale i těch, která známe my sami. A to dokáže jen málokterá kniha...... celý text

Démon z East Endu 2015, Petra Slováková

V londýnském East Endu dochází poslední dobou k podezřelým úmrtím malých dětí. Večer zdravé uléhají do svých postýlek, aby byly ráno nalezeny bez známek života. Chybí motiv i spojitost. Do pátrání po pachateli se pouští sourozenci Kelbyovi. On je muž vědy a geniální vynálezce, ona je vlkodlačice. Petra Slováková se s nadšením pustila do vykreslování viktoriánské Anglie na prahu průmyslové revoluce, kdy uličkám Londýna vládnou ruku v ruce obdivuhodné stroje i tajemná magie. Rozehrála to dobře a je otázkou, kde sešla z cesty a proč se jí nakonec nepovedlo naplnit očekávání. Možná si ukrojila příliš velké sousto, otevřela hned několik dějových linií a pak nevěděla, které z nich se věnovat dřív. Má to být spiknutí bohatých průmyslníků, honba za démonem, lykantropie, dvorské intriky nebo milostná poezie? Každé z témat by vydalo na samostatnou knihu, spojené dohromady představují neuřiditelný stroj, který se zákonitě musel v některé ze zatáček vymknout zpod kontroly. Autorka hledala východiska situací, tam kde je není možné nalézt a cela složitá stavba se jí brzy začala hroutit pod rukama. Nezachránili to ani hlavní protagonisté, kteří se po většinu času chovají jako puberťaci, zbavení dozoru rodičů. Jiskřička bezpochyby v tomto románu je, bohužel Petře Slovákové se nepovedlo ji rozdmýchat do oslepujícího jasu hvězdy, o supernově ani nemluvě.... celý text

HARLIE verze 2.0... a nakonec stvořil člověk Boha 2014, David Gerrold

„Pokud Bůh neexistuje, bude nutno ho vynalézt!“ To je úkol, který si stanovil Human Analog Replication Lethetic Intelligence Engine, zkráceně Harlie, když měl prokázat svou užitečnost společnosti, která do jeho vývoje investovala nemalé peníze. David Gerrold v románu rozvíjí myšlenku umělé inteligence, která nejenže hledá smysl své existence, ale i pátrá i po smyslu lidského bytí. Co znamená smrt, strach, víra, láska, zrada, důvěra, jaká je definice pocitů, a jak je vysvětlit někomu, kdo nemá potřebné receptory. A je vůbec možné něco takového jako lidské emoce exaktně definovat? Nalezení jediné odpovědi s sebou přináší nekonečné množství dalších otázek. Je to hloubková sonda do duše stroje (samozřejmě za předpokladu, že stroji duši přiznáme), ale možná ještě více do hlubin lidské psychiky a společnosti jako takové. Rozhodně nečekejte dobrodružné čtení z ranku sci-fi nebo snad dokonce nějaký kyberpunk. Gerroldův Harlie má k těmto žánrům nebetyčně daleko. Není to marné čtení, ale ani to není procházka růžovou zahradou. Spíše než počítačoví nadšenci si pošmáknou psychologové a filozofové.... celý text

Brasyl 2010, Ian McDonald

Produkční Marcelina Hoffmanová, hledač talentů Edson Jesus Oliveira de Freitas a otec Luis Quinn jsou hlavními postavami tří dějových linií z minulosti, současnosti a budoucnosti Brazílie, každá nevyhnutelně směřující ke svému vrcholnému okamžiku, v němž pochopí a snad i ke svému prospěchu ovlivní zákonitosti multiuniverza. São José Tarumás v Amazonii v roce 1732, Rio de Janeiro v roce 2006 a São Paolo roku 2032 představují tři podoby země, proslulé svými latinskými rytmy, jak je vidí Ian McDonald. Každá z těch podob je zvláštní a specifická, nicméně je jen podhoubím pro zcela nové chápání reality nespočetného množství navzájem si podobných, ale i odlišných světů, jejichž hranice stráží kasta sesmariů a o jejíž pravidla se stará Řád. Dokud autor pracuje v jednotlivých oddělených liniích, je všechno v pořádku, jakmile se však pokusí vetknout příběhům společný myšlenkový základ, dát jim vyšší smysl, začíná se mu to celé bortit pod rukama. Výsledkem je finále, u něhož jsem nevěděl, co si s ním počít a které ve mně zanechalo pachuť pochybností, k čemu to všechno bylo.... celý text

Misteri 2018, Jana Rečková

Město neustále zahalené příkrovem mraků, pod nimiž živoří zmutované zbytky lidstva. Město, které není možné opustit, přestože se o to mnozí snaží. Město, kterému pomáhají misteri, vrátit vše do starých kolejí. Město existující více jak v jedné realitě... Lyenna. Jana Rečková umí psát vrcholnou postapokalyptickou sci-fi, stejně dobře jako fantasy, přičemž dokáže oba žánry nenásilně spojit a navrch přidat punc strhujícího a opulentního dramatu, u něhož zapomenete i dýchat. Román Misteri, jehož vydání se už autorka nedožila, je příběh o lidech, kteří se nikdy nevzdávají a bojují za své přesvědčení ve světě, který jim nedává žádnou jistotu, že se ráno probudí do jednoho a téhož, v němž večer usínali. Je to vyprávění barevné, vedené po zajímavých cestách, širokých rovných dálnicích i úzkých klikatých stezkách, s nadšením a umem velké mistryně slov. Přes poměrně složitý výklad kvantových realit, je příběh psán lehkou rukou krystalicky čistý a přehledný, stejnou měrou drsný i poetický. S postavami budete žít, strádat, bát se i usilovat a prát se o lepší zítřek. Koneckonců, zkuste dát Misteri šanci a uvidíte sami.... celý text

Hitokiri 2018, Oskar Fuchs (p)

Michael Lindner se má brzy přesvědčit, že otevřít hrob Matúše Čaky nebyl ten nejlepší nápad. Na druhou stranu mu při všech těch problémech, které si tím způsobil, přálo docela štěstí. Došlo to dokonce tak daleko, že se stal majitelem mytického meče jménem Hitokiri a dostal práci jako Popravčí nelidí. Oskar Fuchs napsal Hitokiri v duchu české drsné školy, kde nikoho ani nenapadne pozastavovat se nad masivním používáním sprostých slov a pornografických výlevů, a kde si čtenář užije tryskání všech možných tělních tekutin v neomezené míře, neboť dekapitace hlav je s největší pravděpodobností v českých a slovenských luzích a hájích právě teď ten nejcitlivější a nejhumánnější způsob, jak někoho sprovodit ze světa a je jasné, že při takovém úkonu nějaká ta kapka krve či čehokoli jiného většinou ukápne. Zvláště když těch, které je potřeba eliminovat jsou doslova celé armády. Největším problémem tohoto svižného a tabu překračujícího dílka je ten, že autor neví, kdy přestat. A tak nastavuje a nastavuje. Namísto finále se začne rozvíjet další epizoda, a hned vzápětí ještě jedna... pak prásk a je konec (divže ne uprostřed slova). Cítíte, že když bylo řečeno to i ono, měl Oskar Fuchs říct i zbytek, nebo si tu nastavovanou kaši nechat na příště.... celý text

Jizvák Jim a další noční můry 2018, Dalibor Vácha

Osm povídek z podivných světů, které vypadají skoro jako ten náš, přesto by se v nich nikdo se zdravým rozumem asi ocitnout nechtěl. Ať už jsou to zákopy první světové války (Jizvák Jim), říční delta Markyty (Na hloubkách), vesnická škola, zapadaná sněhem (Zatraceně moc sněhu), vietnamská džungle (Poslední sázka), pripjatské bažiny (Bažiny) nebo Šedivákov (Vítejte v Šedivákově), vždy se vám dostane hutného, napětím prošpikovaného příběhu s atmosférou pořádné noční můry. Nakonec je docela jedno, zda vás pronásledují oživlí mrtví (Sprint bez cíle), geneticky zmutovaní „kostějové“ (Cesta na jih), mimozemské potvory, převlékači těl nebo stvůry, vzniklé v laboratořích. Jsou to strašidelná vyprávění, při nichž běhá mráz po zádech. A čím více se pročítáte ke konci knihy, tím je ten děsivý zážitek opravdovější a hmatatelnější. Poslední povídka Vítejte v Šedivákově je pak perlou vysoké svítivosti, možná proto, že jejími protagonisty jsou děti školou povinné. Brr, ještě teď mi stojí všechny chloupky na těle...... celý text

Thanos Nezbytný 2016, Dan Abnett

„...jestli k tobě přijde smrt a nebude tě chtít pustit... nezapomeň se jí pořádně vyřvat do ksichtu!“ Následkem Anihilační války je vesmír v oslabeném stavu a rozevírající se Trhlina mezi dimenzemi propouští věci, které by v normálním světě neměly existovat. Vše, co má ruce a nohy se staví na obranu křehké hranice. Dan Abnett a Andy Lanning stvořili příběh, který je tak bombastický, že ho nejspíš vůbec nepochopíte. Bez znalosti série Strážci galaxie, a příběhů Anihilace, Dobytí a Válka králů, snad ani nemá cenu se do čtení nezbytného Thanose pouštět. Já se v tom potácel jak slepý slon v porcelánu. Ještě u žádného komiksového vyprávění jsem nebyl tak dokonale ztracený a mimo veškeré dění, jako v tomto případě. Zmatení postav, událostí, motivací, pohnutek, dokonce celých vesmírů. Kdo byl s kým a proti komu, kdo stál na straně dobra a kdo se upsal zlu, kdo se o co snažil, za čím šel a co je probůh špatného na slovíčku „zatraceně“, že ho v tomhle komiksu nahradili patvarem „zakrápeně“? Miguel Sepulveda a Brad Walker na pozici kreslířů odvádějí „zakrápeně“ dobrou práci a některé jejich scény doslova berou dech. Jenže... k vynikajícímu prožitku to nestačí, když nechápete, co vlastně chtějí říct. Pročíst se až do finále byl sisyfovský úkol bez jakéhokoli odškodnění.... celý text

Syn klanu M 2015, David Hine

Byl víc než ostatní, nejrychlejší bytost na Zemi, rychlý jako vítr, jako blesk. Byl Quicksilver. Ale poté, co jeho sestra Wanda vyřkla svá tři osudová slova, jimiž téměř zcela zbavila planetu mutantů, je už jenom obyčejný člověk Pietro Maximoff. A udělá cokoli, aby své ztracené schopnosti získal zpět v jakékoli formě a za jakoukoliv cenu. Zpočátku jsem byl hodně skeptický. Nevěřil jsem, že by David Hine dokázal na příběhu jednoho zoufalého muže vybudovat tak silnou zápletku, aby to stálo za víc, jako jedno rychlé „prolistování“. Jenže chyba lávky. David to vzal z gruntu a vůbec si nebral servítky, o ohledech k citům většiny protagonistů ani nemluvě. Je to zemité a hluboce drásající vyprávění, které dokáže pořádně seknout po prstech. A stejně jako jsem podcenil práci scénáristy, totéž se mi stalo s výtvarnou stránkou. Ta éterická, pastelová kresba, postrádající výraznější linky se mi prostě nelíbila. Jenže s postupujícím časem a s přibývajícími panely se věci začaly měnit a já si úsporný styl Roye Allana Martineze zamiloval. Jeho práce nestaví na efektech ani bombastických scénách, ale není o to méně účinná. Možná spíše naopak. Je v ní vyjádřena všechna tvrdost a nekompromisnost špatných rozhodnutí a dopadá na vás jako ocelová pěst. Oproti Bendisovu Klanu M je více přímočarý a přehledný, takže do finále doputujete ztracenou rychlostí Quicksilvera a můžete si to dát celé znovu.... celý text

Klan M 2014, Brian Michael Bendis

Způsobila rozpad Avengers, zabila své kolegy, přátele a dokonce i manžela, ze světa udělala podivnou utopii, v níž každý zdánlivě dostal to, po čem toužil, ale nikdo z toho není kdovíjak nadšený a teď završila všechno své šílenství proslulým výrokem „Už žádní mutanti“. To je Wanda Maximoff, alias Scarlet Witch. Brian Michael Bendis je autor, který se nikdy nečetl zrovna lehce na první brnknutí. Dává prostor čtenáři, aby se domýšlel, představoval si a odvozoval závěry. Klan M budiž toho příkladem. Žádné dlouhé uvádění do děje, vysvětlování, nebo flashbacky, zato spousta nápověd, náznaků, myšlenek, které se rozvíjejí kdesi vzadu za dějovou linkou. V jeho vyprávění je spousta věcí, které vám při prvním čtením ani nedojdou, nebo si jich nevšimnete. Někdy máte pocit, že jste se ztratili, že jste přeskočili pár panelů, které vám teď chybí. Ale když se vrátíte, zjistíte, jak geniální přesmyčku na vás Bendis vytáhl, jak šalamounsky vás poslal na úplně jinou vlnu, než jste očekávali. Myslím, že tohle si mohou dovolit jen ti nejlepší z nejlepších. Oliver Coipel tomuto způsobu práce poskytl grafický podklad, který se v ničem nenechává zahanbit. Temné, drtící a beznaděj vzbuzující stránky střídají jasné, zářící a pastelově pestré panely plné naděje, že všechno zlé se v dobré obrátí a budoucnost je možné zachránit. Klan M je přemýšlivý crossover, který si vyžaduje všechnu čtenářovu pozornost.... celý text

Fantastic Four: Konec 2014, Alan Davis

Mohlo to být skvělé poslední (?) dobrodružství Fantastic Four, ale jak se často stává, pokud toho chce člověk moc najednou, zůstanou mu tak akorát oči pro pláč. Alan Davis je bezpochyby umělec od pánaboha, ale v případě Konce velké čtyřky dal toho do tyglíku prostě příliš mnoho, a výsledkem je přeplácaná kostýmní přehlídka hrdinů, padouchů i tvorů, stojících mimo obě skupiny. Vše smícháno dohromady v nepřehledné směsici. Uměleckým záměrem nejspíš bylo udělat grandiózní sestřih scének, které by následovaly v rychlém sledu za sebou, přičemž by nedaly čtenáři čas na nic jiného, než na zběsilé otáčení stránek a lapání po dechu. Že se to tak úplně nepovedlo, je dáno už zmíněnou snahou mít tam všechno možné a nejlépe trojmo. Což o to, nakreslené je to parádně (člověk si až učurává do trenek), co je to ale platné, když za líbivou bombastickou obálkou, nenásleduje nic moc dalšího. Alan Davis rozjíždí tolik dějových linií, že vám z toho půjde hlava kolem, jak skáčete z jedné strany vesmíru na druhou, zpracováváte kdejaký historický odkaz a v patách se vám řítí snad úplně všechny týmy, co jich Marvel zná. Líbil se mi dětský odlehčující prvek (hmyzí úderka je úplně dokonalá), bohužel ho převálcovaly davy, jejichž síle se nemohla postavit ani Sue Richardsová se svým originálním krátkým sestřihem.... celý text

Iron Man: Začátek konce 2017, Archie Goodwin

Poté, co se vypořádá s Night Phantomem, Unicornem a Red Ghostem, čeká Tonyho Starka zkouška z nejtěžších: vinou robotického dvojníka doslova ze dne na den ztrácí kontrolu nad svým impériem a v tu nejméně vhodnou chvíli se přihlásily také problémy s jeho nemocným srdcem. Polívčičku si pak přihřívají Midas, Lucifer, Crimson Dynamo a Titanium Man. Výsledkem toho všeho je, že se v Iron Manově zbroji nakrátko objeví náhradník, který na sebe vezme část oné nesmírné odpovědnosti. Archie Goodwin nikdy nebyl zářivou a oslavovanou scénáristickou hvězdou, ale jeho příběhy mají pevnou strukturu, skvělou zápletku a atraktivní vedení děje. Přes všechny zákruty, smyčky, manévry a zvraty se vyznačují přehledností a čistotou, kterou by mu mohli závidět mnozí slavnější kolegové. Možná je to i proto, že se nebojí ukázat neporazitelného hrdinu, dennodenně zachraňujícího lidstvo, jako člověka, který má sem tam i slabší chvilku, je plný pochybností a někdy se mu dokonce pod jeho ocelovou maskou pohne i nějaký ten lícní sval. O tom by koneckonců mohl něco říct i kreslíř George Tuska, který tyto pocity zvěčnil svou tužkou. Jeho silné a ostré linie se k opancéřovanému Avengerovi hodí dokonale a některé jeho panely se prostě nedají přejít bez rozechvění. Deset Iron Manových sešitů tohoto ultimátního kompletu mě přesvědčilo, že i komiksy staršího data mají pořád co říct.... celý text

Avengers: Na věky věků. Část 1 2015, Roger Stern

Ricka Jonese ohrožuje vládce času Immortus. Aby se mu ubránil, použije Rick nově získanou „osudovou moc“ a přivolá si na pomoc sedm členů Avengers, kteří jsou každý z jiného času. Nový tým je okamžitě vtažen do víru dění a přestože nemají tušení, o co v této hře jde, o nepříteli nepochybují. Ani o úkolu ho zastavit. Scénárista Kurt Busiek se s přispěním Rogera Sterna pustil do ságy, která nejenom staví před Avengers nové výzvy, ale připomíná i mnoho z historie marvelovského světa. Znalci si tak mohou vychutnávat mnohé narážky a výjevy z minulosti jednotlivých superhrdinů či jejich protivníků. Příběh je nicméně samonosný, takže si ho užijí i ti, kdo zase až tolik zkušeností s vesmírem značky Marvel nemají. I přes poměrně komplikovanou strukturu vyprávění, je děj přehledný a srozumitelný. Hrdinové z různých časových rovin (stejně jako cestování časem) navíc autorům nabízejí zajímavé možnosti, které vytěžují, seč jim síly stačí. Samozřejmě v popředí zájmu stojí, co jiného než boj na tisícero způsobů. Konečně mluvíme tady o největších bojovnících Země. Šťávu a neuvěřitelnou energii všem bojovým scénám (a nejenom jim) pak dává fenomenální Carlos Pacheco, před jehož výtvarným cítěním se hluboce skláním. Jeho kresba je prostě skvělá a na ty úžasné panely, kterými pokryl stránky, se dá koukat zas a znova pořád dokola, aniž by se člověku omrzely. Je to on, kdo dal tomuto komiksu duši a bez něhož by to prostě nebylo ono.... celý text

Avengers: Na věky věků. Část 2 2015, Roger Stern

Dobrodružství Avengers pokračuje. Přenesením boje do Immortusova sídla v limbu si nepomohli. Naopak teď musí členové Avengers čelit nové hrozbě od Správkyní času, které chtějí pomocí krystalu věčnosti vymazat prakticky všechny existující časové linie a zničit všechny odlišné reality, ve kterých by mohla být ohrožena jejich existence. Nové nápady, nová koncentrace událostí, nové zákruty na cestě k cíli, nové postavy a spousta vysvětlování. Čím blíže jsme závěru, tím zběsilejší tempo příběh nabírá, aby nakonec vyústil v oslepující katarzi. Poslední kapitoly tohoto vyprávění jsou ohromující, jedna monumentální davová scéna za druhou v nekonečné řadě na dvojstránkách i v jednotlivých panelech. Zvrhlí a zkažení Avengers proti čestným a šlechetným Avengers. Souboj století...? Událost, na kterou se nezapomíná...? Přes všechnu tu pompu a bombastičnost se mi však v hlavě objevuje zrádná myšlenka, že je toho tady až příliš, že je to zbytečně překombinované, cirkusácké, ztrácející smysl. Carlos Pacheco na druhou stranu mohl ukázat, co všechno v něm je, protože zvládnout ty hromady postav a udržet si přitom přehled a jasnou mysl, chce určitě pořádnou dávku umu a pevnou ruku. Pro nás čtenáře je tu pak spousta věcí k objevování.... celý text

Avengers: Zrození Ultrona 2015, Stan Lee

Než se Avengers (tady ve složení Giant Man, Wasp, Hawkey a Black Panther) podívají na zoubek šílenému robotovi s božským komplexem, který si říká Ultron-5, musejí se vypořádat s nejednou lapálií, občas vycházející z jejich vlastních řad. Napřed jsou tu Páni zla a proradná zrada komorníka Jarvise, poté se společně s Captainem Amerikou vydají strojem času dr. Dooma do minulosti, aby vypátrali, jak to bylo s Buckym a baronem Zemem, aby se hned po svém návratu museli vypořádat s proměněnou realitou a Scarlet Centurionem. Setkání se syntezoidem Visionem konečně probudí v Avengers zájem o původce všeho zla Ultrona, a když je tento padouch zpacifikován už se na scéně objevuje Yellowjacket, jehož svatbu s Wasp nevybíravě přeruší Ringmaster se svým cirkusem. Řečeno jednoduše „pro tým superhrdinů práce až nad hlavu“. Přes všechnu snahu se začíst, mi jednotlivé příběhy malinko splývají. Těžko v nich hledám něco, co by mě zaujalo nad rámec průměrného zážitku a určilo sekvenci k zapamatování. Tento problém mám ostatně se všemi scénáři Roye Thomase, ať už jsou účinkujícími X-Meni, Defenders, Inhumans, neuvěřitelný Hulk nebo jako v tomto případě Avengers. Dokonce ani King Size Annual #2, který je součástí tohoto ultimátního kompletu a který vrací do hry původní tým Avengers, na tom nic nezměnil.... celý text

X-Men: Schizma 2015, Jason Aaron

Telepat Quentin Quire alias Kid Omega možná ani sám netušil, co svým vpádem na konferenci o regulaci zbraní, způsobil a jak strašlivou lavinu uvedl do pohybu. Pro Cyclopse a Wolverina je spouštěčem roztržky, která rozdělí komunitu mutantů do dvou táborů. Scénáristé Jason Aaron a Kieron Gillen se pustili do konfliktu dvou prominentních mutantů s veškerou vervou a stvořili výjimečný příběh, který svým dopadem dalece přesáhl jejich pětidílnou minisérii. Na začátku je tým, který chrání svět, na konci dva rozzlobení muži, kteří si vybíjejí frustraci jeden na druhém a jejichž vize budoucnosti nemůže být odlišnější. Boj proti sentinelovi odkryl hloubku propasti mezi nimi a zdá se, že není síly, která by ji dokázala překlenout. Kdo z ostatních mutantů se přidá na tu či onu stranu, je pak předmětem zkoumání posledního sešitu Obrození. Co se týče výtvarné stránky, přestože každý díl kreslil jiný umělec, není to rozbité ani nesouvislé. Samozřejmě si okamžitě všimnete rozdílů ve způsobu kresby, v kompozici, faceliftu i rozložení panelů, ale najdete i spoustu společných znaků a vůli vytvořit stejnorodé prostředí, ve kterém se při přechodu z jednoho sešitu na druhý neocitnete pokaždé na jiné planetě. Když vezme do ruky tužku takový Carlos Pacheco, Alan Davis nebo Adam Kubert (abych jmenoval alespoň některé) je na výsledek jejich práce opravdu radost koukat.... celý text

Uncanny X-Men: Dark Phoenix 2013, Chris Claremont

„Před lety jsem spatřil narození Jean Greyové. Viděl jsem, jak z dítěte dospěla v ženu, jak převzala své předurčené místo mezi X-Meny. Viděl jsem ji zemřít... a viděl jsem ji znovu se zrodit jako Phoenix!“ Jenže teď je z ní vinou Masterminda neovladatelná Dark Phoenix, která je hrozbou pro celý vesmír. Scénárista Chris Claremont má neoddiskutovatelnou zásluhu na tom, že jsou dnes X-Meni tím, kým jsou - jednou z vlajkových lodí marvelovského vesmíru. On je pozvedl z prachu až k hvězdným výšinám a pak jim po dlouhá léta věnoval svůj um a péči. Dark Phoenix je v téhle záslužné práci navíc ještě milníkem. Představil nejsilnějšího člena týmu v jeho životné formě, ale zároveň mu nedal dojít odpuštění. Příběh tímto dramatickým zakončením nebývale zhořkl a nabral na závažnosti, která pak do budoucna dala autorům řadu podnětů ke zkoumání. John Byrne na pozici výtvarníka a spoluautora příběhu vdechl postavám přirozený sex appeal a zápletkám dynamiku a napětí. Jeho panely jsou krásně čitelné a přehledné, takže nehrozí, že se v nich ztratíte. Je střídmý v používání pompézních efektů, přesto vás provede dějovými zákrutami s neobyčejnou vervou a nasazením.... celý text

Uncanny X-Men: Druhá generace 2015, Chris Claremont

V roce 1975 nastartoval speciál Giant-Size X-Men #1 scénáristy Lena Weina a kreslíře Dave Cockruma novou éru marvelovské série X-Men. Byli to oni dva, kdo na scénu vrátili Wolverina a přidali do hry nové hrdiny: Storm, Colossuse, Nightcrawlera, Bansheeho a na krátkou dobu i Thunderbirda. Jejich nápadu se pak chopil Chris Claremont a společně s kreslířem speciálu Davem Cockrumem ukázal světu předávání žezla, původní X-Meni skončili a odcházeli, noví se poznávali a učili se, jak pracovat jako jeden tým. Vše pro ochranu světa, který je ani po všech těch letech nepřestal nenávidět a bát se jich. S druhou generací začala nová éra X-Menů, kteří si následně vydobyli post světové komiksové stálice. Tato kniha ultimátního komiksového kompletu představuje úplné začátky nového týmu. Deset sešitů nejrůznějších dobrodružství, s hrabětem Nefariou, s Kierrokem, se Stevem Langem a jeho sentinely a nakonec s Blackem Tomem Cassidym a Juggernautem. Jednotlivé příběhy mají solidní drive i zápletku, ale poněkud zkratkovité a náhlé konce. Rozuzlení příběhů se často odehraje na jediné stránce, v horším případě na několika málo posledních panelech. Jako by autoři už měli v hlavě nový nápad, nový příběh, a tak honem pryč se starým. Za mě dobré, ale s nějakými těmi rezervami.... celý text

Wolverine 2013, Frank Miller

„Zvíře ví, čím je, a přizná to. Člověk tuší, čím je... ale klade si otázky. Má sny. Snaží se. Mění se. Roste.“ Wolverine v rukách Chrise Claremonta opravdu vyrostl. Pořád je to zuřivá, nezkrocená šelma s instinktem zabíjet a nenávistí v každém póru svého těla, ale možná poprvé tady v této čtyřdílné minisérii vidíme i Logana člověka. Člověka, který si klade otázky, přemýšlí nejen o sobě, ale i lidech okolo, přičemž jim věnuje o něco více pozornosti než jen coby objektu, určenému k efektivnímu zabití. Láska, čest, odplata a spravedlnost na japonský způsob, co víc si přát? Příběh má vysoký dramatický potenciál, ale i přemýšlivější okamžiky, které dávají prostor zkoumat Wolverinovu osobnost. Je to krátké, rychlé a uzavřené vyprávění, které má všechno, co je potřeba pro dobrou zábavu. Frank Miller na postu výtvarníka odvádí zatraceně dobrou práci. Claremontovy vize naplňuje beze zbytku a s originalitou sobě vlastní. Je silný v celkovém pojetí i drobnokresbě, vyhýbá se laciným efektům i pompézním scénám, takže čtenář má pocit opravdovosti. Divoké scény zvládá s přehledem a čistě. Wolverine není oslnivý komiks, ale funguje a já s ním strávil příjemné chvíle.... celý text

Wolverine: Projekt X 2014, Barry Windsor-Smith

Projekt X je doslova a do písmene sólová jízda multifunkčního umělce Barryho Windsor-Smitha. Nejen že se postaral o scénář, kresbu a obálky, ale působil zde i jako inker, kolorista a pod palcem měl částečně i lettering a výsledný tisk. Pokud jste tedy někdy chtěli mít v ruce komiks, který by byl tak komplexní, jak je to jen možné, Projekt X je přesně ten pravý. Můžeme pak dlouze polemizovat, jestli je to cesta tím správným směrem, nebo zda se zde naopak do popředí derou sebestředné tendence, postrádající kritický odstup. Ať tak nebo tak, Wolverinova ne úplně dobrovolná účast v projektu X je podle mého mínění jedním z nejsyrovějších představení tohoto zmutovaného hrdiny v marvelovském univerzu (a možná i v komiksovém světě vůbec). Byť Windsor-Smithova kresba není kdovíjak líbivá nebo propracovaná, je pořádně drsná a opravdová. Bohužel je občas malinko nepřehledná a ke dnu ji táhne karnevalová barevnost. Ta se Barrymu vymkla zpod kontroly (pokud to tedy nebyl tvůrčí záměr, pak bych ovšem pochyboval o jeho příčetnosti). Příběh jako takový má potenciál, ale zůstal někde na půli cesty. Nějaký průlom, nedej bože snad úplné odhalení Wolverinovy minulosti, se nekoná. Spíše přešlapujeme na místě. Co jsem si tedy z Projektu X odnesl? Divoký, nespoutaný a nekompromisní projev, který si nebere servítky a neohlíží se napravo nalevo.... celý text