laura
přečtené 1148
Žena v mramoru
1993,
Mary Higgins Clark
Na začátku se ztrácíte. Pak se konečně začne něco dít a napětí se stupňuje. A konec, to je excelentní jízda. Ale i tak spíš průměrné. Postavy zahalené závojem nepochopení, smutku, odcizení i nedůvěry. Kam až člověka může zavést láska... A kam nenávist... Co dokáže způsobit závist, zloba a strach. A pod tím vším se schovává neskutečná odvaha, víra a odhodlání zjistit, co se vlastně stalo...... celý text
Tatínkova holčička
2003,
Mary Higgins Clark
Nejspíš nejlepší kniha Mary Higgins-Clarkové... Kniha, která vám ukradne srdce, a to srdce vás nepřestane bolet, ani když ji dočtete. Čtivé, syrové, bolavé. Příběh, ke kterému se jistě za čas vrátím. Napínavý od začátku až do konce, plný naděje, která ač neustále zhasíná, se zase rozsvěcí, plný napětí, bolesti a lásky... Krásná!... celý text
Syndrom Anastasia
1995,
Mary Higgins Clark
Povídkové knihy nemám zrovna v oblibě. Vyhýbám se jim. Ale sem tam mi některá v náruči přistane. Tohle bylo nečekaně dobré. Mrazivé. Temné. Zvrácené. Kruté. Kola osudu jsou nevyzpytatelná. Náhody přicházejí, když to nečekáte. Láska vyprchá. A smrt je věčná... Ještě teď mám husí kůži, když si vzpomenu na tu bezmoc, se kterou kráčíte vstříc svému osudu, víte, co vás čeká - a nemůžete tomu zabránit... Geniální!... celý text
Patříš mi
2001,
Mary Higgins Clark
Knihu jsem četla už dvakrát. I podruhé si autorka skvěle pohrávala s mou myslí, protože jsem neustále pochybovala. Pochybujete, váháte, přehodnocujete, čtete a hádáte se sami se sebou. Kdo? Kdo? Jeden z nich to být musí. Jednomu z nich zkrátka "patříte" :) Ano, tohle setkání se mi moc líbilo i napodruhé. A počet hvězdiček nechávám stejný, protože tahle kniha si ho zaslouží..... celý text
Pamatuj na mě
1995,
Mary Higgins Clark
Čtivé, napínavé, strašidelné. Intriky, láska, nenávist. Přesto mě nedokázala tak uchvátit jako jiné příběhy této autorky. Strašidelné, manipulativní, kruté. Člověk by se měl nejvíc bát zase jen člověka...... celý text
Noční pláč
1993,
Mary Higgins Clark
Znepokojující, děsivé, temné. A přitom úžasné. Příběh plný čirého, nefalšovaného zla, plný intrik, zničující nenávisti a manipulace. Čtivé, strašidelné a nepředvídatelné.... celý text
Záhada zadního pokoje
2013,
Katarína Gillerová
Tenhle příběh mě hodně šokoval, i když jsem na ten šok byla připravená, protože jsem tak trošku tušila... Jenže i tak člověka zaskočí bída lidské bolesti, trápení a hlavně viny. Viny tak obrovské, že vám nedá spát, dusí vás, nutí vás vracet se do minulosti a hlavně vás rozežírá zaživa. Každý má ve svém svědomí nějakou tu vinu. Ať už menší či větší, je tam. A její stín na nás nikdy nepřestane padat, ať už chceme zapomenout nebo ne. Člověk chybuje, ale měl by si uvědomit, že některé chyby nejdou odčinit. Nikdy totiž nepřijde žádné "kdyby"... Čas nejde vrátit, nejde změnit to, co už se stalo... Záhada zadního pokoje je úchvatný příběh o jednom takovém "kdyby"... A i když vás bude bolet srdce, i když vám bude krvácet, stejně si ten příběh zamilujete jako já...... celý text
Zapomeň na minulost
2012,
Katarína Gillerová
Pro mě další z knih této autorky, na kterou nezapomenu a kterou řadím na vrchol její tvorby... Kniha o dávném tajemství, které svazuje životy těch, co přežili... Které jim nedovoluje zapomenout a dusí v nich veškeré city, naději, touhu po štěstí. Jenže někdy věci vypadají jinak, než jak se opravdu staly. Člověk by neměl dávat přednost vzpomínkám, které někdy mohou mást, před lidmi. Zvláště před těmi, kteří nás milují...... celý text
Láska si nevybírá
2005,
Katarína Gillerová
Překvapuje mě tak nízké hodnocení právě u této knihy, kterou řadím k těm nejlepším od této autorky.. Příběh mladičké Dominiky a její rodiny, skryté bolesti, jizvy, které se nikdy nezahojí, šrámy, které jí pošramotily duši i srdce, a zároveň naděje, tak maličká a plachá... Tohle všechno mě prostě chytilo za srdce. Na tuhle knihu nikdy nezapomenu a čas od času se k ní budu znovu a znovu vracet...... celý text
Ráno nepláču
2007,
Katarína Gillerová
Už jsi ji moc nepamatuji, četla jsem jako první knihu této autorky, a odstartovala můj zájem o autorčinu tvorbu. Do té doby jsem K. Gillerovou odmítala, domnívala jsem se, že její příběhy jsou příliš přeslazené. To jsem se však spletla. Knížka mě zaujala a od té doby sahám po každé knize této spisovatelky, která u nás vyjde. Právě včera jsem dočetla poslední a od teď budu nedočkavě vyhlížet novou knihu, která vpluje do čtenářského světa... Katarína Gillerová píše zajímavé příběhy ze současnosti, prodchnuté tajemstvím, hluboce lidské, velmi často prostoupené bolestí, láskou, něhou a obyčejným lidským štěstím. Někdo možná žádá víc, ale někdy tohle úplně stačí k tomu, aby tam člověk našel sám sebe...... celý text
Bílá touha
2001,
Janey King
Úžasný, dechberoucí příběh, na který nezapomenete ani po letech. Příběh vášnivé lásky, přátelství a touhy. Příběh o hranicích, které nedokážeme překročit - i o těch, které necháváme daleko za sebou. Teprve při čtení této knihy jsem pochopila, že vystoupit na vrchol ještě neznamená vítězství. Že cesta tam je trnitá, krutá, drsná, nekonečná, plná nástrah, zimy, nebezpečí, ale i obyčejného lidského hrdinství. Všichni ti dávno zapomenutí, kteří se ze svých výprav nikdy nevrátili, všechny ty duše, které zůstaly uvězněny v ledovém sevření nejmenovaných hor - ti všichni byli předtím jen lidé, kteří se vypravili za svými sny. Nádherná!... celý text
Tajemství deníku
1999,
Janey King
Zajímavý, neotřelý příběh, zapadaný vrstvou času. Příběh jednoho léta a několika lidí, kteří jsou vzájemně propleteni smyčkou vztahů. Líbilo se mi to, ale ne tolik jako předchozí knihy autorky.... celý text
Každá žena má své tajemství
2000,
Janey King
Nádherná kniha. Bolavá a temná a přitom tak plná naděje... Plná neustávající touhy po smíření se s osudem, po prchavých chvilkách štěstí, po zapomnění. Plná samoty, bolesti a vášně. Krutý výsměch osudu - a šance začít znovu. Je snadné to vzdát, ale mnohem těžší je vzodorovat. A žít. Vina, láska, smrt. A mezi tím křehká, neutuchající naděje. Krásné!... celý text
Osudové léto
2004,
Liz Rigbey
Ani nevím, jak si ke mě tahle kniha našla cestu. Jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že si ji přečtu. A musím přiznat, že toho nelituji, právě naopak. Byla skvělá. Mrazivá, opředená tajemstvím, smutkem zatíženými osudy, vinou, tak nepřehlednou a tak tíživou, i nadějí, která se krčila někde hluboko uvnitř toho všeho... Nebyla předvídatelná a byla neotřelá, byla zkrátka tak zvláštně jiná, že mě zaujala hned, jak jsem začala číst. A s přibývajícími stránkami mě příběh pohlcoval víc a víc. Ačkoli velmi smutný, ačkoli bolestný, přesto má v sobě něco, co stojí za to, aby ho lidé četli. Jak moc známe sami sebe? Jak moc se můžeme spolehnout na svoje vzpomínky? Co se stane, až se jednoho dne roztříští a při pohledu do zrcadla uvidíme někoho, koho ve skutečnosti nepoznáváme? Příběh, který rozhodně stojí za přečtení...... celý text
