kirkous přečtené 250

Stredoveká filozofia 1994, Alain de Libera

Jsou to poněkud jiné dějiny středověké filosofie, nesledují chronologii, ale jsou systematicky utříděné podle jednotlivých oblastí: literatura, logika, fyzika, metafyzika, psychologie a etika. Právě to systematické hledisko bylo pro mě přínosné v době, kdy jsem studoval. Knížka se nemusí číst od začátku do konce. Vezme se kapitola, která Vás zajímá, a pak získáte základní představu o tom, jak daná filosofická oblast ve středověku vypadala, co byly hlavní problémy atd. Pak se to může prohlubovat další četbou. Takže, i když by se mohlo zdát, že v některých částech je to zkratkovité nebo nedotažené, za mě dobré.... celý text

Valdenští: evropský rozměr jejich vzdoru 1991, Amedeo Molnár

Charakteristika knihy Amadea Molnára na tomto serveru je opravdu zavádějící. Úsudky typu "měli ryzí víru, proto byli pronásledováni" nejsou hodny dobrého historika církevních dějin, jakým Molnár bezesporu byl. Knihu jsem četl velmi dávno, a velmi pozorně. Samozřejmě, že nelze odpárat konfesní příslušnost autora od textu: Molnár vskutku chápe valdenské jako předchůdce husitství a potažmo reformace. Možná dnes by to mohlo být chápáno jako ahistorismus, jako nevhodné vkládání pozdějších kategorií a typů myšlení do předchozích období, na druhou stranu bez toho by se dějiny rozpadly na nahodilý soubor nesouvisejících faktů. A nebylo by možné se vymezovat a polemizovat, tříbit své vlastní myšlenky. To já nyní nebudu, přece jen jsem knihu četl před cca 25 lety. Ale kupodivu nedávno mě něco dovedlo k jedná části knihy a byl jsem potěšen z faktografické šíře zpracování, i když jsem litoval absence důkladného poznámkového aparátu.... celý text

Světlo z Pauliny 2020, Jan Štifter

Povídky poněkud melancholické, lehce sentimentální, ale v dobrém slova smyslu - vyvolávající citová hnutí, místy s prvky magického realismu (nebo prostě jakési samozřejmé magie). Bavilo mě, jak jsou pospojovány, nejen totiž tím, že se vztahují k Jižním Čechám a že v nich hrají velkou roli nešťastné děje 20. století, ale i to, jak jsou propojeny křížovými, letmými náznaky. Autor umí psát. A je mi blízký i jeho pohled na to, co se jednotlivým osobám, které vystupují v povídkách, událo.... celý text

Středověká filosofie 2000, Richard Heinzmann

Heinzmannova kniha je jeden z několika pokusů, dostupných v češtině, vypsat to nejdůležitější z filosofie středověku. Ve srovnání s jinými (např. De Libera, P. Floss) je poněkud jinak urpořádaná, začíná vlastně již patristikou a dotahuje to až k Mikuláši Kusánskému. A soustředí se na hlavní postavy, ty vedlejší (a někdy velmi zajímavé) zůstávají stranou. Sám ji doporučuji číst komparativně s dalšími, zvláště oněmi výše zmíněnými autory.... celý text

Velké postavy středověké církve 2011, Joseph Alois Ratzinger

Knížku jsem si koupil v nějakém výprodeji a i když jsem ji dosud celou nepřečetl, nedá mi to a musím ji ocenit už teď. Ono vlastně není třeba to číst celé od začátku do konce. Jedná se o Benediktovy katecheze k různým postavám středověkého myšlení, takže občas čtu, co se hodí (např. když je svátek toho či onoho, té či oné). Jednotlivé medailonky nejsou sice vyčerpávajícími slovníkovými nebo encyklopedickými hesly k jedné každé postavě, nejedná se o žádnou historickou práci, není zde poznámkovým aparát, literatura ... Ale lze z knížky vyčíst přinejmenším dvojí: jednak jaký měl Benedikt náhled na jednotlivé světce nebo postavy středověké církve (to by mohlo být vlastně mnohému jedno, kdyby to však nebyl pontifex tak výrazný...) a jednak že tento papež byl opravdu papežem hluboce vzdělaným. Tím nemyslím, že by ostatní nebyli, ovšem Ratzinger byl vskutku vědecky založeným papežem (jeho habilitace o sv. Bonaventurovi je podle mě jednou z nejlepších prací, která kdy o něm vznikla). A tak, nakonec, i když promluvy nemají povahu vědeckých pojednání, lze jim důvěřovat i po faktografické stránce. Nejedná se o plácání slámy opřené o pár údajů z breviáře. Jistě, jedná se o pohled katechetický, o pohled jednoho papeže, ovšem o pohled fundovaný.... celý text

Petrarca: homo politicus 2010, Jiří Špička

Velmi důkladná monografie o jednom, nikoli nevýznamném, aspektu Petrarkova života a díla, neboť Francesco Petrarca byl nejen literátem, básníkem, ale vedle toho (kdo víc, co víc) politikem, myslitelem, který se snažil hýbat politickými dějinami. A o tomto je Špičkova kniha, která je čtením vůbec ne jednoduchým, je to kniha akademická, kniha, za kterou její autor získal cenu Premio Flaiano Internazionale v roce 2011, za nejlepší zahraniční monografii o italské kultuře.... celý text

Anamnesis 2015, Lenka Karfíková

Kniha poněkud nabourává zjednodušené školské představy o Augustinovi, podle kterých tento církevní otec a jeden ze zakladatelů západní teologie šmahem nahrazuje nekřesťanskou platónskou nauku o rozpomínání naukou o iluminaci, aby se vyhnul představě o stěhování duší. LK ukazuje, že myšlenkové zápasy nejsou tak jednoduché. Mistrně analyzuje, jak se s naukou o rozpomínání Augustin vypořádává, kde a jak se objevuje. Porovnává přitom klíčové pasáže z Platonova dialogu Menón a Plótínových Enead s Augustinovými texty. Knížka je vlastně rozsáhlou odbornou studií, není to pro čtenáře, který nemá alespoň základní znalosti z dějin filosofie, spíše předpokládá dobré znalosti antické filosofie. A je dobře, že takové knihy vycházejí.... celý text

Českosaské Švýcarsko 2008, Zdeněk Patzelt

Knížku jsem prostudovávali a úspěšně využili při své dovolené v České Švýcarsku. Není to průvodce typu návodu, kam zajít na nákupy a kde to žije, ale je zaměřený hodně na přírodu, geomorfologii, květenu, faunu, také kulturu, architekturu. Nabízí komplexní náhled na tuto unikátní oblast.... celý text

Národní parky České republiky 2011, Zdeněk Patzelt

Nádherná obrazová publikace od autora, který věci rozumí: geolog a první ředitel správy Národního parku České Švýcarsko. A nejen že věci rozumí, ale fotit vskutku umí.... celý text

Úvod do analytické filosofie 1992, Jaroslav Peregrin

Knížku jsem si koupil hned na začátku svého studia v 90. letech, a byla pro mě základní literaturou k pochopení analytické filosofie, která zrovna nepatří mezi směry, kterým bych se věnoval. A Peregrinova knížka pro mě tento charakter příručky stále má (a je to vidět i na tom, že se mi rozpadla na jednotlivé listy). Je velmi srozumitelná, jako úvod opravdu k nezaplacení.... celý text

Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice 1994, kolektiv autorů

V 90. letech nebylo v češtině k dispozici moc knížek o latinské, křesťanské filosofické tradici. A tak tato pro mě platila za velmi důležitou. I když je obsahově poněkud nesourodá. Obsahuje překladové studie i studie původní od českých autorů a tyto mají různý rozsah i formu zpracování tématu. Nicméně, stále je možné je doporučit, např. stať Lenky Karfíkové o Eriugenovi - jako souhrnné zpracování tématu.... celý text

Setkání s Bonaventurou 2002, Marianne Schlosser

Útlá knížka, která vyšla česky na Slovensku (v Bratislavě) je fundovaným úvodem do života a díla sv. Bonaventury z Bagnoregia. Bohužel není moc dostupná, ale kdo se k ní dostane, tak bude určitě spokojení. Marianne Schlosser je vskutku odbornice na Bonaventuru a její populárněji pojatí bonaventurovská biografie se dá velmi dobře doplňuje články a knihy C. V. Pospíšila.... celý text

Osoba a bytí 2007, Clarke W. Norris

Knížka asi nevyšla ve velkém nákladu, tak jsem měl celkem problém si ji sehnat, a nebylo to nějak moc let od vydání. Je to zajímavé seznámení se s křesťanským personalismem. Východiskem je Tomáš Akvinský, ale říznuté to pak je spíše fenomenologickou školou, z dálky Heideggerem, totiž zprostředkovaně přes Karla Rahnera. Kdo toto nemá rád, totiž kdo nepřijme metafyzické "základy", možná spíše předpoklady (přiznané, dlužno říct), tak to buď rychle odloží, nebo aspoň bude sledovat, jak se Clarke snaží budovat systematiku.... celý text

Scholastika 1993, Josef Pieper

V době vydání českého překladu (1993) byla pro mě Pieperova kniha skoro zjevením. K dispozici tehdy byly totiž v podstatě jen Sokolovovy dějiny středověké filosofie (překlad z ruštiny), v knihovně se dala vyhrabat ještě předválečné dějiny středověké filosofie od Josefa Kratochvíla, ale to bylo tak vše. Dnes, když máme k dispozici de Liberu, Heinzmanna, Flosse, atd. a když už pro nás není obtížné se seznámit i s cizojazyčnou literaturou, tak působí Pieprova Scholastika jako nějaká popelka, ovšem když jsem do ní znovu po mnoha letech nahlédl, tak na své užitečnosti neztratila, možná i proto, že je útlejší, zato však výstižnější a méně technická.... celý text

Bible a antická tradice 1970, Claude Tresmontant

Tresmontantovu knihu jsem hltal (na doporučení Karla Flosse) hned v prvním semestru studia filosofie. K. Floss sám z ní totiž jistě velmi čerpal, stejně jako jej i mě zaujal a ovlivnil především Tresmontantův rozbor rozdílných pojetí času jako chronos na straně jedné a jako kairos na straně druhé. Dodnes mám detailní výpisky. Konečně se mi knížku (její vydání z roku 1970) podařilo sehnat, tak je možné, že se do ní pustím znovu.... celý text

Jan Jesenský-Jessenius 1965, Josef Polišenský

Pro mě osobně důležitá kniha. Ale moc nesplňuje dnešní požadavky na historické práce. Žádný poznámkový aparát, žádná literatura. Když člověk chce zjistit, odkud to nebo ono Polišenský má, tak má smůlu. To prostě řada "Odkazy pokrokových osobností naší minulosti" ignorovala, zřejmě vedena přesvědčením, že soustružník, když přijde z fabriky domů a chce si přečíst něco duchaplného z historie, tak se nemusí brodit houštinou poznámkového aparátu. Zklamáním pro mě taky bylo, když jsem zjistil, jak moc je knížka závislá na klasické, německé práci Friedela Picka z roku 1921 (lovci plagiátů, pokud nemají co na práci, by si mohli smlsnout, jestli jim to stojí za to). Od něj přebírá také některé omyly v interpretaci nebo klišé, které ukazují, že některé primární texty prostě nečetl. No, ale na druhou stranu, nic jiného nebylo a ve srovnání s dobovými slovenskými monografiemi je to paráda a dobrý zdroj informací pro toho, kdo se nechce trápit dlouhými souvětími profesora pražské německé univerzity. A ještě je třeba dodat, že zatímco Pick akcentuje medicínskou problematiku, Polišenský tomu přece jenom dodává kontext historický, "česko"-stavovský.... celý text

Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II. 1994, Josef Gelmi

Tuto knížku mám v knihovně už asi dvacet pět let, ale samozřejmě jsem ji celou nikdy nepřečetl a nikdy nepřečtu. Má spíše povahu příručky, občas do ní nahlédnu, abych získal základní informace (jako třeba dnes k Inocenci II.). Možná tuto funkci nyní plní víc internet a wiki, ale já asi stále budu sahat spíše do knihovny...... celý text

Antická filosofie 1999, Friedo Ricken

Knih o antické filosofii je v češtině už celkem dost, proč však právě pro tuto mám tak trochu slabost, že ji doporučuji a vyzdvihuji mezi ostatními? Může to (psychologicky vysvětleno) být tím, že ji překládal spolužák David Mik nebo tím, že Friedo Ricken nám v devadesátých letech přednášel v Olomouci, i když vůbec ne o antické filosofii, nýbrž o filosofii analytické. Ten analytický pohled, strukturovanost, je však patrný i v této knížce. Nelze sice čekat rozsáhlou a hlubinnou analýzu jednoho každého zlomku presokratického filosofa, nebo detailní popis všeho. Za nejzdařilejší považuji zpracování klasického období, tj. Platóna a Aristotela. I když ve srovnání s tím jsou helénismus a novoplatonismus poněkud odbyté kapitoly, i z nich lze čerpat, v každém případě mnohem lépe než z Malých dějin filosofie H. J. Störiga.... celý text

Asklépios 2018, Jakub Hlaváček

U Asklépia se mi potvrdilo, že "autorská dvojice" Hlaváček - Žemla je sehraná a funguje. Jakub Hlaváček přeložil text, který patří mezi hermetické, ale protože se nedochoval v řečtině, nýbrž jen v latinském překladu, tak ho nenajdeme např. v Corpus hermeticum, co vydal Radek Chlup. (Takže dobře, že se vydání ujal Aram Herrmann, když už před tím vydal Corpus hermeticum.) A Martin Žemla doplnil překlad studií, v níž ukazuje mimo jiné, jak moc Asklépios byl vlivný. Za mě (ale je pravda, že nejsem nestranný) je kniha jednička.... celý text

Ano a ne 2008, Pierre Abélard

Klíčové dílo scholastické metody, postavené na určitém typu skepse, jednom tropu: proti jednomu názoru z autority postavíme názor druhý a podepřeme ho argumenty z autority. Tedy to, s čím pracovala celá vrcholná a pozdní scholastika, v sumách, v kvestiích atd. Musím přiznat, že jsem moc nepochopil, proč se to překládalo celé, podle mě by stačila předmluva a pár úvodních kapitol na ukázku. Ale je k tomu skvělá úvodní studie Lenky Karfíkové. A už jen kvůli ní stojí knížka za to.... celý text