jan8470 přečtené 143

Stolek s citróny 2015, Julian Barnes

Jak jsem ke knize Stolek s citróny přistupoval skepticky (Můj bože povídky o stárnutí) a knihu jsem si koupil "jen" kvůli tomu že ji překládal mistr slova Viktor Janiš, ale jsem ve třech čtvrtinách knihy a musím říct, že se mi ty povídky líbí. Jsou hodně smutné, ale vážně strašně až nepříjemně trefné. Třeba Hygiena, jak já se strašně bojím že takhle dopadnu, nebo povídka Co ty všechno nevíš, jak moc moc mi to připomíná mou mámu. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Prostě Julian Barnes napsal a Viktor Janiš přeložil knihu která mě mile překvapila a rozhodně ji neváhám doporučit. Ještě chci říct, že se mě více dotkly povídky o manželství Hygiena, Apetýt, Zahradní klec a Příběh Matse Israelssona. Protože přesně vystihují mé strachy ze stárnutí a života v manželství vůbec. Někdo si možná může myslet, že Stolek s citróny je čtení pro staré lidi nebo lidi se starým myšlením. Ale to je omyl. Tahle kniha je čtením pro lidi bez rozdílu věku, protože je o nás o lidech. Jediné co mě opravdu mrzí, že u každé povídky není krátký povídání o tom jak vznikla. Proč tuhle skvělou věc má Gaiman a Barnes ne?... celý text

Mrtvá šelma 2015, Jiří W. Procházka

Jiří Walker Procházka a Klára Smolíková – Mrtvá šelma (první kniha z detektivní série Souřadnice zločinu) Vydalo nakladatelství Plus Jiří W. Procházka, považovaný za otce českého kyberpunku, je držitelem Ceny Ludvíka Součka a také tří ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu. Společně s Miroslavem Žambochem vymyslel dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent J. F. K., do níž dosud přispěl šesti díly. Roku 2014 založil s režisérem Radkem Volfem audio vydavatelství "Walker & Volf, s.r.o.“ Tentokrát Jiří spojil tvůrčí síly se svou manželkou Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, scénáristkou komiksových příběhů, publicistkou a velmi činorodou lektorkou. Klára je mimo jiné autorkou úspěšné dětské komiksové knihy Viktorka a vesmírná dobrodružství nominované na ocenění Zlatá stuha. Klára prožila patnáct let v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky a poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu. Proto není divu, že se manželé a zároveň spoluautoři rozhodli situovat své první společné dílo do tohoto slavného husitského města. „Mrtvá šelma po stu letech ještě straší živé.“ (Ferdinand I. Habsburský) Když ze dne na den zmizí profesor Kalandra, rozhodne se muzejní kurátorka Berenika Weissová nejen nahlásit zmizení svého kolegy místnímu oddělení policie, ale také požádat o pomoc bývalého policistu a nyní konzultanta na zabezpečení muzejních sbírek Roberta Štolbu. Tím začíná spletitý detektivní příběh plný zvratů, přepadení, vražd a skrytých tajemství. Weissová a Štolba, byť jsou každý úplně jiný, musí pod tlakem okolností velice brzy spoléhat jeden na druhého. A svá tajemství nevydá Tábor ani potomci husitů zadarmo… Nechci zbytečně moc prozrazovat ze zápletky knihy, abych tak čtenáře neochudil o skvělý zážitek. Proto hnedle přistoupím k tomu, co mi na Mrtvé šelmě připadá skvělé a co mě na ní trošku mrzí. Šelma je čtivá. Člověka chytne a nepustí. Myslím si, že je to dáno především tím, že skvěle funguje interakce mezi Weissovou a Štolbou. Obě postavy jsou tak rozdílné, jak jen může být bývalý policajt a životní ztroskotanec a rozvedená vysokoškolsky vzdělaná matka samoživitelka. Přitom ani Štolba a ani Weissová nemají daleko k ironickým komentářům. Skvělé jsou vnitřní monology obou hlavních postav a mně se osobně moc líbily Štolbovy vzpomínky na profesora Kalandru (škoda že jich nebylo víc). Zároveň mě moc bavil vývoj vztahu Weissové a Štolby. Dynamice ovšem nejvíce pomáhá, že se ve vyprávění střídají oba hlavní protagonisté. Čtenář má tak možnost vidět dění nejen optikou bývalého policisty a detektivky amatérky, ale především muže a ženy. Detektivní linie je zajímavá a čtenář je vystaven neustálému napětí v podobě dějových zvratů a postupně odhalovaných tajemství. Protože svá skrytá tajemství má v téhle skvělé detektivce nejen pěkně vykreslené město Tábor (které zdaleka není jen kašírovanou kulisou), ale doslova každý z účinkujících tohoto dramatu. Jedinou vadou na kráse jsou podle mého skromného názoru intermezza popisující Štolbovy noční můry. Tuším, že autorům šlo o to přiblížit čtenáři, co se bývalému policistovi honí v hlavě a čeho se obává. Ale nemohu si pomoci. Genialitě Štolbových vnitřních monologů jeho noční můry nesahají ani po kotníky a navíc vypadají, jako by vypadly z nějakého podřadného hororu. Také mě trochu mrzí, že se z knihy skoro úplně vytratili vyšetřovatelé táborského policejního oddělení, kteří jako by se vyšetřování vůbec neúčastnili. A nečekaný příchod majora Černého (který přichází v pravou chvíli, ale bez jakéhokoliv vysvětlení) mi také přišel jako učebnicový deus ex machina, což je velkou vadou na kráse nejen tohoto sympatického policisty, ale i příběhu Mrtvé šelmy. I přes všechny výše uvedené výhrady si myslím, že Mrtvá šelma (spolu s Rychlopalbou Štěpána Kopřivy), se může směle postavit po bok takových velikánů českého kriminálního románu, jakými byli a jsou Václav Erben, Jan Cimický nebo Eduard Fiker. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu Souřadnic zločinu s názvem Stříbrná iniciála.... celý text

Démon z East Endu 2015, Petra Slováková

„Bože, ochraňuj královnu. A královna je jen jedna. Pokud si někdo myslí, že je víc než ona, aby si mohl brát to, co jí patří, pak je to člověk velice pyšný. A pýcha, jak známo předchází pád…“ Velká Británie vstoupila do éry vědeckotechnické revoluce mílovými kroky. K nebi, po němž křižují vzducholodě, stoupá dým ze stovek továrních komínů. Po dlažbě ulic se prohání nejpodivuhodnější parní stroje, hustou londýnskou mlhou poletuje popílek z vysokých pecí, a nad nejchudší čtvrtí hlavního města Albionu se vznáší strach… Petra Slováková, která debutovala kyberpunkovou knihou Cvrček v krabičce, ale jejíž srdce bije v rytmu steampunku, nás zve k vyřešení opravdu zapeklitého případu. Zatímco královna Viktorie stále ještě truchlí po svém zesnulém choti, v samotném centru Londýna se začínají množit záhadná dětská úmrtí, jejichž vyšetřováním jsou pověřeni sourozenci Kelbyovi, kteří se právě vypořádali s případem krádeže v královských sbírkách. Viktor Kelby, slovy své sestry, je svým způsobem geniální vědec. Je jako malé dítě, když může zkoumat všechna ta vylepšení a sestrojovat nové věci. Vím, že bezmezně věří ve vědu, mimo jiné mu zachránila život, když přišel o paži. Je to velice inteligentní mladý muž, ale při čtení knihy přikládá do krbu boty, protože nevnímá realitu kolem sebe. Liliana Kelbyová je naproti tomu jeho pravým opakem. Impulzivní a ironická mladá dáma, která je navzdory svému prokletí nejen ochotna bojovat za královnu, ale také za své právo na štěstí. Jako vlkodlak nemá, na rozdíl od svého bratra, tak velký problém věřit v magii a nadpřirozené jevy. Během pátrání se k této nesourodé dvojici připojí bývalý osobní strážce královny Viktorie - Michael Sterling. Kavalír, voják a milovník krásných žen, takže nakonec není nouze ani o milostnou zápletku. Víc asi není třeba prozrazovat, takže přikročme ke kritice a chvále. Slečna Slováková na knize pracovala tři roky, a je to na ní znát. Každý z nesourodé trojice vyšetřovatelů má dobře vykreslenou nejen svou temnou minulost a démony, ale i touhy, cíle a světlé stránky. Dokonce ani technické popisy nezabírají tolik místa, a tak je na těch 431 stranách, které kniha obsahuje, dost prostoru nejen pro frenetickou akci, ale i pro budování vztahů hlavních hrdinů. Ba i popisy viktoriánského Londýna, byť jich je na můj vkus dost poskrovnu, jsou popsány tak barvitě, jako by autorka v té době v hlavním městě Albionu snad opravdu žila. Detektivní zápletka, ačkoli se ze začátku zdá lehce zmatená a překombinovaná, je dobře vystavěná a plná překvapení. Sebemenší událost má své opodstatnění, i ta sebepodivnější postava má pevně určené místo. A tak když do sebe všechno konečně zaklapne, zjistíte, že příběh šlape jako dobře promazané ozubené soukolí. Mile mne také překvapilo citlivé propojení na technice postaveného světa a magie. V podstatě jedinou věcí, která mi na knížce vadí, jsou občasné kostrbaté věty. Některé zněly jako by byly přeloženy z angličtiny. Ale z toho se autorka jistě časem vypíše. Jestliže, a teď cituji samotnou autorku, steampunk odkazuje na „století páry“, čily inspiraci 19. stoletím, a snaží se vzkřísit ducha doby a využívá k tomu rozličných možností včetně alternativní civilizace i jejího rozvoje… inspiroval se různými prvky z období romantismu, dobrodružnou a tehdy se rodící vědeckofantastickou literaturou, zájmem o okultní vědy a nadpřirozeno, gotickým románem, intelektuálním humorem či fraškou, je Démon z East Endu nejen typickým, ale především opravdu čtivým zástupcem tohoto žánru. Knihu Petry Slovákové tedy mohu s klidným svědomím doporučit nejen každému, komu bije srdce v rytmu steampunku, ale zároveň i komukoliv, kdo má rád dobrodružné příběhy s příchutí starých časů. Ačkoli edice Brokilon Aletrnativa nevykročila knihou Tajemství Morie úplně nejšťastněji, Démon z East Endu je krokem mnohem zdařilejším, a já osobně přeji nové edici i Robertu Pilchovi hodně dalších knih tak dobrých, jako je tato.... celý text