JáJejí
přečtené 24
Zápisky introspektora
2018,
Ivan M. Havel
Z vědy si IMH bere jasnou metodu, z filosofie opomíjené/hraniční téma a ze sebe svoji tradiční hravost, sebeironii a smysl pro detail. Kniha sice útlá, ale vyžadující vysokou míru soustředění. Ovšem stojí za to. Minimálně pro definici pojmu "týkavost".... celý text
Ivan M. Havel
2017,
Jana Wohlmuth Markupová
Přestože je kniha po stránce řemeslné (a teď myslím knihařské, typografické i metodologické) bezvadná, je to "pořád" jenom akademická práce. Tedy pečlivý souhrn biografických fakt, zapsaných, snad jenom s výjimkou kapitoly věnující se Výletům fyzickým i metafyzickým, strohým historiografickým stylem. Jistě, koho zajímají tzv, tvrdá data o životě IMH před rokem 1989, najde zde spoustu ozdrojovaných informací. Ale o osobnosti, přemýšlení a především humoru protagonisty se toho z knihy dozvíte asi tolik, kolik o letu motýla z na horní polici založené entomologické zasklené krabice s preparovaným exemplářem připíchnutým špendlíkem. Abych ale knize přiznala i nějaké pozitivum, střední část s fotografickou přílohou obsahuje skutečné poklady z rodinných archivů.... celý text
Susanin efekt
2018,
Peter Høeg
Romány Petra Hoega jsou pořád stejné. Na stejnou kostru postav, míst a zápletek ten člověk ale dokáže nabalit "maso", nebo vlastně "tkáň", to je stravitelnější i pro vege~, natolik podmanivou, že ji i dávno netrénovaný gramota/tka dokáže shltnout v pár dnech. Autor používá velmi stručné věty, celé dílo frázuje do krátkých a vskutku odsýpajících kapitol. Vůbec se nedejte odradit anotací, ta líčí past na klasické detektivkáře a ti jsou pak podle reakcí v diskusích zákonitě zklamáni. Naopak, kdo četl třeba první, legendární, "zdrojovou" knihu Cit slečny Smilly pro sníh, může být nadšen. Kniha je opět plná pozorování lidského pinožení s ironickým a přitom hluboce obdivným způsobem. Ten člověk toho o lidské duši, povahách, egu a temnotách musí vědět opravdu hodně. Neméně pak o historii a současnosti, a to ještě spoustu lokálních narážek na dánské reálie nedokážu rozšifrovat. Navíc, kniha se točí okolo přípravy jednotlivých států na selekci svých občanů na ty, které je třeba SOBECKY zachránit, a ty, kteří si musí poradit sami. A samotná Susan je eroticky neodolatelná pro široké spektrum postav i čtenářů/čtenářek, nejen proto, že je obdařena darem nesilikonovým! Zmínky o její fyziognomii, make-upech, outfitech a doplňcích jsou tak řídké, že vám mohou občerstvit instáčovými filtry zakrnělé buňky pro vlastní fantasii. Jestli mám ještě větší guilty pleasure, než české překlady Haruki Murakamiho, pak jsou to překlady Petera Hoega. Naštěstí nejsou tak časté, takže se mi zatím neomrzely. ***** "Thit a Harald šli spát. Oba se uložili v Haraldově pokoji. Takhle to občas dělají odmala. Otevřu dveře a dívám se na ně. Pohled, jak oba spí ve stejné místnosti, mě odjakživa naplňuje radostí i smutkem zároveň. Radostí z jejich vzájemné solidarity. A smutkem z toho, že se vždy spojovali jen proti tlaku zvenčí. V měsíčním světle, které na ně dopadá, mají pleť téměř průhlednou. Aniž bych s tím mohla něco dělat, vybavuje se mi Grossetestova kosmologie světla v jeho díle On Light, Newton popisující světlo jako látku ve své Optice, Euler, Young, Maxwell a dále přes Plancka a Einsteina pak Andrea Finková a její kvantově-optické pokusy ve spolupráci s Gangierem. Pět set let bádání, které lze shrnout tak, že pořád nikdo neví, co světlo vlastně je. Já to najednou vím. Nacházím odpověď přímo v měsíčním světle na tvářích dvojčat. Světlo je ve skutečnosti pohlazení." Část první, kapitola 35, s. 186... celý text
Realita šílenství
2019,
Petr Měrka
Rčení, že doma není nikdo prorokem, se potvrdilo. Do letoška jsem literární tvorbu svého málem-krajana neznala a knihu si vybrala v knihovním regálu novinek jen tak naslepo a to přesto, že anotace na záložce je - na Malvern - poněkud velkohubá. Ale rozhodně nelituju. Ač akční žánry v podstatě leží mimo hranice mých čtenářských preferencí a kniha po jazykové a stylistické stránce je velmi přímočará, nečetla jsem nikdy více psycho příběh. Postavy se přelívají jedna v druhou stejně turbulentně a zákonitě jako se míchá svět tzv. normality a psychó,zy. Vážně si nemůžete být jisti, kdo a co vás zahltí v příští větě. Úmyslně jsem si během čtení nehledala nic o knize, ani autorovi, takže teprve tady v ultrastručném životopisu (nepsal si jej nakonec pan spisovatel sám?) jsem se dozvěděla, že má osobní zkušenost s psychiatrickými pacienty, a je to na poměrně stručném textu znát. Protože něco tak intenzivního a -opět paradox - uvěřitelného napsat jen na základě nějakých rešerší a kazuistik, bylo by zázrakem. Vysoká literatura to tedy rozhodně není, ale ani jen další jednosezónní bizarní kuriozita. Zasloužila by si druhé čtení, ale momentálně má na knihu podánu rezervaci nějaký jiný čtenář a já mu v tomto zážitku nemíním bránit. Jsem sama zvědavá, zda si ji ještě někdy půjčím. Hvězdička navíc za asi nejparadoxnějšího bojovníka za pravé, tradiční hodnoty - přírodu, lásku, odvahu a autentičnost.... celý text
Přirozený román
2005,
Georgi Gospodinov
Dočetla jsem chronologicky, leč pozpátku, ty z prozaických knih GG, které vyšly v českých překladech a moje absolutní nadšení pro ně trvá. Konkrétně zde po poněkud rozpačitém začátku, kdy jsem chvilku váhala, zda mě ty záchodové linky opravdu zajímají, přichází skutečný skvost v podobě příběhu zahradníka a jeho prorockých úvah o apokalypse jako odtržení slov od předmětů/skutečností, které kdysi měly označovat, tedy re-prezentovat. Vskutku postmoderní román, nebo rozsahem spíše novela. Drásavá, filigránská a jako by do sebe v nekonečné spirále zavinutá. Vážně srovnatelná s formálně podobným románem nobelistky Olgy Tokarczuk - https://www.databazeknih.cz/knihy/beguni-16023, přestože se zdánlivě věnuje úplně jiné tematice. Bulharsky se asi už do konce života ani učit nezačnu, tak budu věřit, že vyjde něco dalšího česky. Prozatím zkusím i páně Gospodinovu poezii.... celý text
Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény
2004,
Georgi Gospodinov
Po nadšení, které jsem si prožila nad románem Fyzika smutku, jsem si jenom s krátkým odstupem přečetla i tuto povídkovou knížku. Protože Gaustin, Gaustin, který se mihne oběma, mě eminentně zajímá. Povídky jsou kratičké, v rozsahu půl až pět-šest stránek, navíc maličkého formátu, ale jsou velmi výrazné a svébytné. Za každou je možno tušit nějaký konkrétně prožitý iniciační impuls, ale u popisu prvního plánu spisovatel nezůstává. Vždycky vlastní malý příběh zarámuje něčím obecnějším, magičtějším, ironičtějším, filosofičtějším. Kdybych uměla psát, chtěla bych to dělat právě takto.... celý text
Bartleby a spol.
2006,
Enrique Vila-Matas
Je-li to opravdu román, jak tvrdí zařazení této knihy jak tady na DK, tak autor recenze a jeden z komentujících, pak je jeho protagonistou nepsaní, čili činnost, nikoli postava. Je to takový rozcestník po literatuře, která z velké části ani není dostupná v českých překladech. Kdyby bral někdo vážně, odhodlaně, poctivě a pracně místní Čtenářskou výzvu, pak by si mohl dát jako úkol na celý zbytek života dohledat jednotlivá zmíněná díla a přečíst je. #TheHardestReadingChallengeEver :-) Je to takové mile subversivní, relativně lehké pohrávání si s příběhy spisovatelů, kteří psali a nepsali z té nejvnitřnější potřeby. Důkaz toho, že žádný žebříček prodejnosti/čtenosti/oblíbenosti nemůže obsáhnout skutečné poklady lidského ducha. Vůbec není třeba se bát toho, že neznáte-li Melvillovu iniciační povídku, něco vám uteče. Doporučuju všem, kteří se někdy pokoušeli napsat něco více, než nákupní seznam. Velmi nadějeplné a odhodlání obnovující "drobné" čtení.... celý text
Výprava na ohňostroj aneb o Evropské unii a mladých lidech
2019,
Ondřej Macl
Měla jsem možnost číst tu knihu ještě v rukopise. Po prvních pár stranách jsem nevěřícně zdvihala obočí, zda to autor myslí vážně, zda mu bude někdo takový píáristický pamflet na evropskounijní dobrovolnictví chtít číst. Jenomže by to nesměl být Ondřej Macl, aby mě brzy nevyvedl z omylu. Je to novelka velmi ambivalentní, spojuje právě to prvotní euronadšení s osobní vztahoskepsí. A proto právě velmi povedená. Moc se těším, až porovnám původní "surový" text s tištěným.... celý text
Zvolila jsem si život
2019,
Ilana Shmueli
První český knižní výbor z poezie Ilany Shmueli opět svědčí o tom, jakou péči, místy až piplání, věnuje svým svazkům Pavel Jungman v nakladatelství Archa. Kniha je drobná, ale sličná tak, jako autorka na fotografii na zadní klopě obálky. Kdo zná životní příběh básnířky, ví, že se dvakrát zásadně protnul s životem Paula Celana, a snadno tedy pochopí, proč je kniha vypravena jako zrcadlový odraz knihy https://www.databazeknih.cz/knihy/cerne-vlocky-256647. Neumím německy a neznám ani originály, takže nemohu posoudit kvalitu překladů Radka Malého po stránce věrnosti významů jednotlivých veršů, resp. rytmu, ale čtou se opravdu skvěle. Pro nejmladší generaci čtenářek poezie může být překvapením, že počtem veršů minimalistní básně se psaly dávno před vznikem Instagramu a jsou přitom skutečnou poezií. Ilustrace Anežky Kovalové s obsahem i formou básní kongeniálně souzní, opět tu měl editor velmi šťastnou ruku, nebo spíše znalost, při výběru. Závěrečné citace z posledních dopisů, které si vzájemně Ilana Shmueli a Paul Celan vyměnili, doporučuju číst pouze v emočně velmi stabilním a nezávidějícím rozpoložení.... celý text
Nevyžádané rady mládeži
2017,
Marek Vácha
Jsem už ve věku, kdy bych mohla rady dávat, byla-li bych tak naivní, abych si myslela, že o ně někdo stojí. Nejsem ani katolička, abych se potřebovala proti názorům Marka Váchy vymezovat. Přesto jsem si ten spisek s chutí v nedělním ránu přečetla. Spisek, protože literární hodnotu, nemá na rozdíl od jiných jeho knih, žádnou. Souhlasím takřka se vším, co se tam píše, s výjimkou té nejzákladnější premisy. Vácha totiž hned v jedné z úvodních kapitol tvrdí, že tu nejsme proto, abychom byli šťastní. Mně je mnohem bližší ten buddhistický přístup, který tvrdí, že každý hledá štěstí a to právě proto, že život nám mnohdy připadá jako utrpení. Tedy, život je dar, který nikdo z nás nežádal a štěstí si každý v klidu hledejme, ovšem to naše vlastní, neimplantované nám ani reklamou, ani závistí, dokonce ani dobrými radami rodičů, pokrevních či duchovních. Ovšem jak to udělat, když manipulace strachem, a to zdaleka ne jedním, je tak oblíbená metoda výchovy a domnělého "posunování"?... celý text
Lobotomík
2019,
Pavel Bušta
Oč je ta novelka kratší, o to znepokojivější. Na povrchu trošku klame svou hravostí, zejména jazykovou, ale obsahuje hned několik témat, nad kterými se dá přemýšlet do nekonečna. Typografickou úpravou lehce odkazuje k prvnímu porevolučnímu vydání Krvavého románu Josefa Váchala. Vážně moc povedená literární bonsaj. Pokud chcete někomu dumavému zamotat hlavu, věnujte mu/jí ji.... celý text
Sourozenci Tannerovi
2007,
Robert Walser
Šetřila jem si tento poklad po dobu více, než jednoho roku. Občas jednu-dvě stránky je přesně ten způsob čtení, který dovolí s hlavním hrdinou Šimonem žít, jako s osobou nejbližší. Naštěstí je kniha moje, takže si nemusím dělat žádné výpisky. Dokonce jsem se rozhodla i k radikálnímu - na mé poměry a zvyklosti - kroku - nijak neoznačovat obzvláště významné pasáže, abych při příštím čtení nebyla ovlivňována svým prvním zážitkem. Kdo styl psaní Roberta Walsera už zná, nemůže být zklamán. Kdo naopak upřednostňuje text plný akce, dialogů a tzv. hlášek, dostal by v případě, že by knihu byť jenom jednou a náhodně otevřel, naprosto NĚCO jiného.... celý text
