Jadlut
přečtené 3
Něžná
1999,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Něžná je asi jen 50 stránková novela, přesto je čtení hutné, atmosféra příznačně stísněná a typicky dostojevskovsky vyšinutá. "Představte si muže, jemuž doma na stole leží žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna [...] mluví sám se sebou, vypráví, co se stalo, a chce si to ujasnit. Přes zdánlivou důslednost si během vyprávění několikrát odporuje, i v logice, i v citech. Ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ni a zabíhá do vedlejších podrobností: je v tom zatrvzelost mysli a srdce i hluboký cit." Něžná je čtivá, pohltí vás podobně, jako hlavní postavu pohlcují neurotické úvahy. Na rozdíl od Dostojevského románů, jako jsou Bratři Karamazovi nebo Zločin a trest, je zde příběh jen načrtnut, některé pohnutky postav stále zůstávají "za rouškou". Přiznám se, místy jsem se ztrácel a motivace postav mi přišla nesrozumitelná. Ano, Dostojevského postavy jsou často frenetické a iracionální, ale tady jsem těm hysterickým záchvatům a bláznivé velkodušnosti tolik nevěřil. Možná je to kvůli tomu menšímu rozsahu, např. bratři Karamazovi si mě po několika stech stránkách zcela získali.... celý text
Netrpělivost srdce
2006,
Stefan Zweig
24letý poručík Hofmiller se téměř omylem - řeklo by se skoro nešťastnou náhodou - seznámí s Editou, ochrnutou dcerou židovského milionáře. Od té chvíle tráví každý večer na venkovském sídle, dělá Editě společnost; tak trochu ze samolibého potěšení, že je někomu prospěšný, dílem ze soucitu k postižené dívce. Může soucit škodit? Je na místě vždycky vyhovět puzení srdce a nabídnout milosrdnou lež místo pravdy? Co když je soucit jen převlekem naší slabosti, jen vějířem, kterým odhání netrpělivý člověk bolest druhých lidí? Český překlad Netrpělivost srdce odpovídá německému Ungeduld des Herzens, zatímco francouzský (La Pitié dangereuse) a anglický (Beware of pity) bychom spíš přeložil jako "nebezpečná lítost" nebo "pozor na soucit". A o tom je celá kniha. Četba rozhodně nenudí, román má spád od začátku do konce, zejména první polovina mi přišla vypravěčsky strhující: postupně odkrývat tajemství, které se skrývá za Kekesfalvou a jeho dcerou. Zweig byl přítelem Freuda a o jeho schopnosti s analytickou přesností vystihnout dynamiku postav není pochyb. Se čtenářem si pohrává a vyvolává v něm nepříjemné pocity, které vzápětí probouzí v hlavním hrdinovi, a tak máme dojem, jako bychom sledovali vlastní reakce. Neobratný soucit poručíka Hofmillera, soucit, který je leckdy nevlastním bratrem studu, způsobí, že se při četbě častokrát červenáme a kormoutíme spolu s hlavním hrdinou. Je to sice slaboch, ale vždyť to myslel dobře... A co teprve Edita, tu by člověk sám nejradši prohodil oknem, ale chudák dítě, ona přece nemůže za to, že je chromá a že v ní netrpělivým plamenem hoří touha po lásce. "Nadobro je však ztracen ten, kdo je milován, aniž sám miluje, neboť pak už míra a hranice oné vášně nejsou v něm, nýbrž mimo jeho sílu, a každá vlastní vůle je bezmocná, když chce člověka někdo druhý," ---------------------- Netrpělivost srdce vyšla roku 1939; tou dobou Stefan Zweig, jakožto rakouský žid, už několik let pobývá v exilu ve Velké Británii. Zweig, již tehdy slavný spisovatel, nesmiřitelně těžce nese destrukci humanistických hodnot nacismem a obtížně hledá svoji roli v exilové společnosti. Rok před vydáním knihy se rozvádí se svou první ženou Friderike a v roce 1939 se ožení se svou sekretářkou Lotte, s níž následujícího roku emigruje do USA a posléze do Brazílie. Nemůže přijmout, že jeho duchovní domov, Evropa, je v troskách; docházejí mu síly a propadá se do čím dál většího zoufalství. V brazilském Petropolis v roce 1942 společně s Lotte ukončí svůj život vlastní rukou. Dopis na rozloučenou uzavírá slovy "Pozdravuji všechny své přátele: kéž se dožijí toho, že spatří úsvit po této dlouhé noci. Já, ten nejvíc netrpělivý, jdu napřed." Netrpělivost srdce.... celý text