Denaille
přečtené 646
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
1999,
Paulo Coelho
Byla jsem vychována v katolické víře, mám za sebou svaté přijímání a do kostela jsem v neděli chodila pravidelně asi do dvanácti let. Jsem duchovně založená a náboženství mě vždy zajímalo. Dokonce do té míry, že jsem se rozhodla pro studium religionistiky. I když mě to k tomu nejspíš hnala spíš potřeba najít si pro sebe svou vlastní víru a přesvědčení, protože stejně jako hlavní hrdinka jsem zrovna v katolickou víru přestala věřit, zvlášť v dnešním světě. Kniha má dvě roviny. Jedna se vás snaží podvědomě přesvědčit, že katolická víra je super a že co vás učili má i jiné vysvětlení a pokud si najdete vlastní pravdu, věřit je možné. A v druhé rovině je třeba hodně číst mezi řádky. Je vlastně úplně jedno, jestli by hlavní hrdinka byla katolička, buddhistka nebo ateista, hlavní postavou tohoto příběhu je láska a pokud věříte v ni, věříte vlastně ve stejného Boha jako všichni kteréhokoliv vyznání. Jen si to málokdo uvědomuje.... celý text
