Cara.17
přečtené 341
Příběhy z hvězd
2020,
Anita Ganeri
Stačilo, abych si přečetla anotaci, která silně šťouchla do mojí zvědavosti a já se rozhodla, že se na knihu podívám „zblízka“. A nezklamala jsem se. Ne nadarmo se říká, že vizuální stránka knihy vlastně knihu „prodává“ a v tomto případě splnila svůj účel na výbornou. Na krásnou obálku navázaly úžasné ilustrace Andyho Wilxe, jež podtrhovaly atmosféru každého příběhu. Příběhy samotné nezůstávají za působivými kresbami pozadu. Autorka nám vypráví starověké báje jednoduchým stylem, kterému porozumí i děti a troufám si tvrdit, že je zaujme. Jak už bylo zmíněno v anotaci, jedná se o příběhy ze všech koutů světa. Bylo velice zajímavé a netradiční dovídat se, jak o souhvězdích a hvězdách samotných uvažovali lidé, kteří se sice nikdy nepotkali, ale pojila je stejná vlastnost – rádi pozorovali noční oblohu a dopřávali rozlet své fantazii. Při četbě jsem pocítila opětovnou vděčnost za písmo a knihy. Díky nim totiž můžeme poznávat a „seznamovat se“ s lidmi, které bychom za svého života nejen nikdy nepotkali, ale ani bychom o jejich existenci a smýšlení neměli tušení. Což by byla hrozná škoda, nemyslíte?... celý text
Povídání z horských strání
2020,
Jakob Streit
Už od mala jsem měla ráda příběhy o zvířatech. A především jsem milovala ty, ve kterých se neobjevovali lidé. Tudíž tato knížka pro mě byla velice příjemným překvapením. Známý švýcarský autor Jakob Streit nám zde předkládá skoro třicítku krátkých avšak velmi zajímavých příběhů ze života zvířat. Jako první musím ocenit samotné příběhy. I přesto, že nejsou dlouhé (jeden má 2 - 3 stránky), autor v nich skvěle a výstižně vykreslí celou situaci a vy jen hltáte jedno slovo za druhým čekajíc, co se bude dít. S tím souvisí další skutečnost a sice, že se tu zvířata chovají naprosto přirozeně, tzn. objevují se tu i takové věci, že např. jedno zvíře sežere druhé. (Samozřejmě je to popsané úměrně dětskému věku.) Pokud tedy toužíte po nějaké dětské knize s reálnějším pohledem na živočichy a jejich způsob života, určitě sáhněte po tomto díle. Myslím si, že ukázat dětem přírodu taková jaká je, je ten nejlepší způsob, jak je vzdělat a probudit v nich zájem a touhu do ní chodit. Mimo tyto klady jsou příběhy protkané krásnými popisy (jak krajiny tak i zvířat) a jsou doplněné o malé něžné ilustrace. Tuto knihu bych doporučila nejen mladým čtenářům, ale i těm starším, kteří se třeba chystají na procházku do lesa. Knížečka totiž probouzí fantazii, takže je velice pravděpodobné, že pokud zahlédnete na stromě veverku anebo uvidíte mezi stébly trávy chvátat ježka, začnou se vám v hlavě rodit vaše vlastní příběhy o tom, kam tito tvorové pospíchají anebo o čem právě přemýšlí. P.S. Je velká škoda, že tvorba od Jakoba Streita u nás není příliš známá. Mně osobně se moc líbí a pokud vás tohle dílo zaujme, určitě se podívejte i na Pohádky horských květin a Včelí knihu.... celý text
Knížka Ferdy Mravence
2015,
Ondřej Sekora
Není nad osvědčenou klasiku. To si říkám skoro pokaždé, když narazím na nějaké novodobé knížky pro děti, kde kupříkladu pták vypadá jako opeřená koule s trojúhelníkem místo zobáku, anebo kde kráva připomíná obdélník se čtyřmi tyčkami místo nohou. Jistě, každý umělec má právo na svou vlastní osobitou tvorbu, občas si však říkám, jestli to už není moc, a jestli v takovémto případě spíš děti nemateme a neodrazujeme od čtení místo toho, abychom je v četbě povzbudili a třeba je díky ní i trochu vzdělali. A to je jen jeden z mnoha důvodů, proč se ráda vracím ke knihám ze svého dětství. Jsem proto moc vděčná, když se čas od času některé nakladatelství rozhodne znovu vydat právě takové klasiky. Patří mezi ně právě Knížka Ferdy Mravence. Ta se spolu s Knížkou Brouka Pytlíka řadí k mým nejoblíbenějším dílům od Ondřeje Sekory. Knížka Ferdy Mravence je složena ze tří částí: Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách a Ferda v mraveništi. Ve všech třech částech se Ferda dostává do prekérních a naprosto nezáviděníhodných situací s jinými živočichy. Avšak malý hrdina s červeným šátečkem a s přesvědčením, že zvládne práci všeho druhu, si přece opravdu poradí úplně se vším, nebo ne? Pokud váháte s odpovědí, zkuste zapátrat, zda na půdě u rodičů či prarodičů nenajdete jedno z mnoha vydání této milé klasiky. A v případě, že je neobjevíte, nezoufejte, Knížka Ferdy Mravence z polic v knihkupectvích ještě nezmizela a věřím, že ještě dlouhou dobu nezmizí. Koneckonců, některá díla se prostě nedají nahradit.... celý text
Knížka Brouka Pytlíka
2019,
Ondřej Sekora
Určitě se už každý z vás setkal s postavou, která by se dala charakterizovat jako: nejlepší kamarád, šprýmař, chvástal, snílek, popleta, věčný průšvihář a smolař, osina v zadku... Když jsem koukala na knihy od Ondřeje Sekory, napadlo mě, že by se jedna z jeho postav dala označit za prapůvodce tohoto charakteru (alespoň v české literatuře). Ano, nejedná se o nikoho jiného než o brouka Pytlíka. Jméno i příběhy tohoto nešiky a rozumbrady jsou dobře známy už několika generacím čtenářů. Mohli jste se s ním setkat nejen v knihách Ferdy Mravence, ale také v této jeho vlastní knížce. Ne nadarmo se říká, že k pohádkám a knihám z dětství se člověk rád vrací i jako dospělý. Příběhy o Ferdu Mravenci i o brouku Pytlíkovi jsem jako dítě četla mnohokrát a nejspíš si je brzy přečtu znovu. Jsou totiž skvělou oddechovkou, která vám navodí dobrou náladu a zároveň si s ní hezky zavzpomínáte na dětství. Navíc je to ověřená klasika s původními ilustracemi, jež jsou dle mého názoru velice povedené a staly se neodmyslitelnou částí těchto děl. Jestliže si tedy chcete zavzpomínat na dětství anebo se seznámit s knihami, které četli vaši rodiče či prarodiče, zkuste sáhnout po dílech od pana Sekory. Tato klasika vás nejen pobaví, ale zároveň vám dokáže, že s přehledem strčí do kapsy i mnoho moderních dětských knih, které – přiznejme si – opravdu dokážou potěšit snad jen děti. Koneckonců citát od C. S. Lewise mluví za vše: „Dětská kniha, která baví jenom děti, není vůbec dobrá dětská kniha.“... celý text
Čmelák Aninka
2017,
Ondřej Sekora
Tvorba Ondřeje Sekory patří už od dětství k mé oblíbené. Jeho krásné ilustrace poznáte na první pohled a jen těžko by se dalo spočítat, kolik děl vytvořil a na kolika dalších se podílel... I přesto, jak moc mám jeho knihy ráda, mě však tato malinko zklamala. Ne proto, že by mě čmeláčí život nezajímal - ten mě naopak hodně zaujal a díky němu se ke knize výhledově vrátím. Mrzelo mě, že byl příběh čmeláků místy dost upozaděný kluky uličníky. Ty pasáže s nimi mě vůbec nebavily - de facto mi kazily zážitek z četby. Z tohoto důvodu jsem snížila hodnocení a nejoblíbenějšími knihami pro mě tedy i nadále zůstávají ty s Ferdou Mravencem a Broukem Pytlíkem.... celý text
Krásné příběhy paní králíčkové
2015,
Alison Uttley
Když jsem u téhle knihy uviděla přebal, byla jsem nadšená, protože úvodní ilustrace je vyvedená v tom starém klasickém stylu, který mám ráda. Po prolistování moje radost trochu opadla, poněvadž ilustrace uvnitř nejsou moc velké a ani nepůsobí tak "kvalitně", jak se na první pohled zdálo. A po přečtení moji radost vystřídalo mírné zklamání - ač mohou příběhy jistým způsobem připomínat oblíbená díla od Beatrix Potter, nejsou tak zábavné a zajímavé. Také mě nepříjemně překvapilo, že se tu objevily situace, kdy jedno zvíře otráví druhé. Ehm...? Tohle má být čtivo pro děti? Moc výchovné to tedy není... Takže nakonec 3 hvězdy a dětem moc nedoporučuji.... celý text
Dobrodružství králíčka Petra
2018,
Beatrix Potter
Kniha Dobrodružství králíčka Petra vypráví nejen o tomto tvorečkovi v modrém kabátku ale o celé jeho rodině. Popíše vám veselé zážitky i potíže, jež tato králičí rodinka zažívá - ať už je to na zahradě jistého pana Gregora anebo poté, co se do sousedství přistěhuje nebezpečný lišák pan Tod. Skutečnost, že většina spisovatelů nemá příliš jednoduchý život, je určitě známá mnoha lidem. Krom toho, že jejich povolání v sobě nese nejistou budoucnost, častokrát musí zažít i desítky odmítnutí ze stran nakladatelů a někdy i nelibost od vlastní rodiny. Jednou z takových autorů byla i Beatrix Potterová. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Anebo slyšeli, ale mnoho si o ní nepamatujete? I já na ni „narazila“ pouhou náhodou. A to prostřednictvím skvělého filmu z roku 2006 Miss Potter, kde hlavní roli bravurně zahrála Renée Zellweger. Film mě opravdu zaujal a přiměl, abych si o této výjimečné spisovatelce zjistila víc. Jak už jsem zmiňovala na začátku, Beatrix neměla jednoduchý život. S rodiči (a zvláště s matkou) si příliš nerozuměla a ačkoli byla velmi nadějnou přírodovědkyní, studium pro ni jako pro ženu v tehdejší době nepřicházelo v úvahu. Její radostí byl chov různých zvířat, k nimž se řadili králíci, žáby, čolci, mloci a fretky, které považovala za své přátele. Tyto tvory velmi ráda skicovala, čímž zdokonalila své malířské dovednosti. Jejím dalším potěšením bylo psaní příběhů o těchto jejích malých přátelích. Po několika neúspěšných pokusech, ve kterých se snažila vydat knihu o králíčku Petrovi, se jí jednoho dne ozvalo nakladatelství Warne & Co. Z Beatrix se stávala úspěšná autorka. V osobním životě jí ale štěstí moc nepřálo - postihla ji totiž tragédie v podobě smrti jejího vydavatele Normana Warnea, s nímž byla kvůli nesouhlasu rodičů tajně zasnoubená. Beatrix se později z města odstěhovala na venkov do krásné oblasti Lake District. Tuto krajinu si velmi zamilovala a s pomocí svého právního poradce Williama Heelise (ten se později stal jejím manželem) ji díky penězům za své knihy a dědictví po rodičích zachránila. Lake District totiž hrozila likvidace od průmyslových a stavebních společností, ale díky Beatrix je tento krásný kus země zachován dodnes. Možná se ptáte, proč se o tom všem zmiňuji. Existuje přece spousta významných osobností, ať už spisovatelů, herců či zpěváků, kteří také věnují část svého jmění na dobré a prospěšné věci. Proč vůbec poukazovat na jednu autorku dětských knih? Odpověděla bych vám: PRÁVĚ PROTO, že to byla autorka dětských knih. Walt Disney, spoluzakladatel jedné z největších firem na světě, řekl: „Nikdy nezapomeňte, že všechny tyto věci začaly snem a myší.“ Pokud jste měli anebo jednou budete mít to štěstí, že se do oblasti Lake District podíváte (anebo si ji prostě jen vygooglíte), dodávám: Na počátku záchrany této nádherné krajiny stál králík a malá, na první pohled obyčejná, dětská kniha.... celý text
Nerozluční přátelé
2019,
Emilia Dziubak
Moc hezky zpracovaná kniha - ať už se to týká milých ilustrací či laskavého příběhu. Sice je určená dětem od tří let, ale kdo by na to hleděl, že ano? (Věřím, že tu nejsem jediná dospělá, co raději sáhne po tomto než po nervy drásajících thrillerech). Jediné, co mě mrzí, je počet stránek. Ano, chápu, tříletým dětem samozřejmě nemůžete dát obsáhlou bichli jako je Anna Karenina, ale zkrátka 32 stran je hodně málo a je to de facto i důvod, proč jsem nakonec zavrhla koupi. Takže až se touto jednohubkou budu chtít zase pokochat, udělám si procházku do knihovny...... celý text
Zakázané přání
2016,
Jessica Khoury
Četli jste už někdy nějaký retelling? A pokud ano, líbil se vám? Co se týče mě, tak se jich v mém seznamu přečtených knih pár najde, ale stále se nemohu zcela rozhodnout, zda jsem z nich povětšinou nadšená či nikoli. Retellingy (neboli převyprávění) se v poslední době v literatuře docela rozmohly. Třeba jen na Krásku a zvíře vyšlo tolik retellingů, až jednomu zůstává rozum stát. Zda je to dobře či špatně musí posoudit každý sám. Nicméně tento příspěvek bude na docela jiný retelling a sice na Aladina a kouzelnou lampu. Už když se podíváte na krásnou obálku knihy, dýchne na vás teplé pouštní prostředí s příměsí Orientu. Tuto „atmosféru“ pak umocní samotná četba. Jessica Khoury umí vyprávět a popisovat prostředí neskutečným způsobem. Při čtení mi před očima vyvstávaly starodávné chrámy zaváté pískem a obestřené dávnou magií. Musela bych nějakou dobu přemýšlet, kdy naposledy jsem měla z četby takový zážitek. Co se týče hlavních postav, tak ani na těch autorka svým spisovatelským umem nešetřila. Džinka Zahra, bytost stará stovky let, svým chováním zpočátku jasně dávala najevo, že lidé jsou pro ni jako zrnka písku – nic víc než pouhé mihnutí v koloběhu času. O to zajímavější bylo sledovat, jak se postupně z této chladné a odměřené bytosti proměňovala. Naproti tomu Aladin byl tím typickým pouličním zlodějíčkem se srdcem na dlani, kterého si prostě nešlo neoblíbit. Třetí hlavní postavou byla princezna Kaspida – ta by se dala považovat za ekvivalent princezny Jasmíny. Odhodlaná, chytrá a odvážná. Zkrátka hrdinka, která si dokáže stát za svým a prát se o to, co chce, po čem touží a co je správné. Příběh se původní pohádky o Aladinovi držel jen částečně, což bylo skvělé hned ve dvou věcech. Zaprvé v tom, že se nejednalo o pouhý „překopírovaný“ originál. A zadruhé byl díky tomu děj nepředvídatelný. Samotnou mě překvapilo, jakými cestami autorka hrdiny vedla. Shrnuto a podtrženo - tuto knížku jsem si velice oblíbila a hlavně užila. Určitě se bude líbit všem, kdo mají rádi retellingy, orientální prostředí, krásné popisy a pořádnou dávku napětí. Jsem velice ráda, že se mi dostala do ruky a že ji můžu mít ve své vlastní knihovničce. Bezesporu jsem ji nečetla naposledy.... celý text
Pohádky tisíce a jedné noci
2016,
neznámý - neuveden
Kdyby se mě někdo zeptal, jaké ženské knižní postavy patří mezi moje nejoblíbenější, zcela určitě bych mezi nimi zmínila i Šahrazád. A to nejen proto, že příběh Tisíce a jedné noci mám odjakživa ráda, ale především díky odvaze a moudrosti této dívky. Postava Šahrazád je důkazem, že i se zlem se dá bojovat bez použití zbraně. Že někdy stačí do hry zapojit to, co máme na krku, než hned tasit meč. Ono „zlo“ v tomto příběhu představuje král Šahriár, který byl oklamán svou manželkou. Ta ho v době jeho nepřítomnosti podváděla s jinými muži. Když to král zjistil, nechal ji i ony muže popravit a krom toho i zanevřel na ženy, jelikož nabyl dojmu, že žádná nedokáže být v manželství věrná. Každý den se proto oženil s pannou, strávil s ní noc a ráno ji nechal popravit. Tak to šlo až do doby, kdy se dobrovolně na místo jeho manželky přihlásila Šahrazád. Její otec s tím nesouhlasil, ale ona se od svého záměru nedala odradit. Večer po svatbě svého manžela požádala, zda mu může vyprávět příběh. Šahriár s tím souhlasil. A tak mu Šahrazád večer co večer po dobu tisíce a jedné noci vyprávěla příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily s východem slunce, přičemž král byl vždy zvědavý na pokračování. Když po této době své vyprávění dokončila, král ji pro její věrnost, moudrost a lásku k němu nechal žít. Pokud jste Pohádky tisíce a jedné noci četli, pak víte, že téměř každá z nich obsahuje nějakou radu či ponaučení. Samotným ponaučením se stává i postava krále, který díky Šahrazád zjišťuje, že pro něčí chybu se nemají „házet do jednoho pytle“ i všichni ostatní. Mimo to dostáváme díky těmto příběhům zajímavý náhled na společenské poměry, zvyklosti a mravy tehdejšího arabského světa. Ať už jsou tedy postavy Šahrazád a krále Šahriára čistě fiktivní anebo mají základ ve skutečných osobnostech z dob dávno minulých, nelze jim upřít, že mohou svým příběhem zaujmout a poučit i dnešní čtenáře. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. P.S. Pokud stejně jako já milujete příběhy z orientálního prostředí, pak moc doporučuji duologii od Renée Ahdieh - Pomsta & rozbřesk, což je retelling právě na Tisíc a jednu noc a dále určitě stojí za přečtení Zakázané přání od Jessicy Khoury - to je zase převyprávění na Aladina a kouzelnou lampu.... celý text
