Bonda
přečtené 1088
Petrklíče
1981,
Olga Hejná
Je to taková idyla o rodině se čtyřmi dětmi z dob, kdy si předškolní děti v houfu běhaly po městě a na vlastní pěst objevovaly nekonečné zvláštnosti světa. Zdá se mi trochu klouzat po povrchu. Dospělí jsou většinou hodní, počasí chystá různá malá dobrodružství, mamka, táta i babička mají plné ruce práce a děti jsou okolnostmi vedeny k samostatnosti a soudržnosti. Pěkná, kultivovaná a laskavá, ale ne úplně výrazná próza. Autorka do děje nezakomponovala konflikt ani napětí. Některé reálie jako třeba mandl nebo cesty pro noviny už dnešním dětem mnoho neřeknou.... celý text
Jak jsem dostal ségru
2009,
Blanka Čapková
Dost věrohodné vyprávění sedmiletého chlapce o pocitech, které zažívá ve škole, v rodině, s kamarády. Nejvíce prožívá svou potřebu pozitivní zpětné vazby od rodičů a učitelky, která toho zneužívá a manipuluje děti metodou cukru a biče. V tomhle směru je kniha portrét dítěte závislého na hodnocení ostatních. Může nám dospělým pomoct uvědomit si křehkost a vnitřní nesamostatnost dětí, a to i těch relativně "zlobivých".... celý text
Neberte nám Ptáka Loskutáka
2013,
Pavel Brycz
Proč ne. Originální, trochu bláznivé, v druhé části celkem napínavé, psané s vypravěčským a hlavně jazykovým gustem. Pro předškolní dítě nebude myslím úplně srozumitelné, ale dítě v mladším školním věku si díky četbě může rozšířit slovní i myšlenkovou zásobu. Tipuju, že autor má rád Devatero pohádek a zejména Pohádku loupežnickou. A nejspíš budou v textu další odkazy. Logiku některých postav (Černá Sarapatka) jsem nepochopila a občas jsem měla jemné podezření, že se autor snaží dělat si legraci z věcí, kterým úplně nerozumí (subkulturní Sarapatka, logopedie...). Ale v tom barvitém řečovém a příběhovém toku se to smete.... celý text
Heč, jdu do nemocnice
2002,
Nataša Tanská
Vypravěčem je hošík předškolák, který se trumfuje se sestrou, kdo prožije náročnější dobrodružství. Několikadenní pobyt v nemocnici je dobrá příležitost získat body. Rentgen, odběr krve... samé výzvy. Dětská perspektiva je docela věrohodná, realistický děj plyne rychle, autorka vyprávění ošperkovala i malými vtipy pro dospělé. Někdy trochu zvláštně (maminka natahuje ruku a vyhrožuje chapci makarenkem, tj. zřejmě pohlavkem). Celkově ale uvolňující čtení, které např. během návštěvy nemocnice může příjemně dítěti s rodičem posloužit.... celý text
Terinka
1979,
Olga Hejná
Imaginativní, nápadité. Fantazijní a intelektuální výzva pro dítě i dospělého. Překvapivě dobré. Tahle autorka je pro mě příjemně překvapeni, že nejen Daisy Mrázková dokázala básnit v próze pro děti. Jsem zvědavá, jestli se paní Hejné podařilo ještě něco tak mistrně jako autorsky ilustrovaná Terinka.... celý text
Ty máš ale odvahu!
1999,
Brigitte Blobel
Relativně jednoduchý a dost mrazivý příběh o tom, jak se chlapec odhodlával přiznat k podvodu, aby zachránil vážně šikanovanou spolužačku. Čte se dobře. Trochu mi scházela katarze a uvolnění po dramatickém, drsném ději. Konec přišle náhle.... celý text
Jak upír Uršulín o zuby a ke štěstí přišel
2004,
Iva Hüttnerová
Upír se dobrovolně zbavuje své upíří identity a s ní i nesmrtelnosti, aby se zalíbil lidské ženě. Je to trochu jako Malá mořská víla naruby, v rozpustilém duchu a se šťastným koncem. Kniha je vysázena psacím písmem. Bohužel asi neprošla pravopisnou korekturou (takže upír nosí "cilindr").... celý text
Lampička
2022,
Annet Schaap
Nejvíc na mě zapůsobila síla Lampičky, která dokázala doslova zářit ve tmě, tj. ve všeobecné morální i materiální bídě. A z ledu a špíny vytvořila teplo a jas. Jinak mi upřímně celá ta atmosféra byla cizí a nic si mě nezískalo, ani ty opěvované ilustrace ne. Asi chyba na moji straně. Fantastický motiv, který se vynoří z dosud realistického děje někdy v půlce, mi přijde jako usnadnění situace, úkrok od pravdivého zpodobnění tíže života. Fantastické prvky mají asi nést hlubší symboliku, ale mně uniká. Raději bych zůstala v mikrosvětě rodiny a nechala postavy zvítězit bez síly kouzel. Přestože jsem knihu nespolkla jako malinu, je očividně dobře napsaná, hodnoty předává působivě a bez laciného patosu, její svět je barvitý a plastický. Je čtivá a originální.... celý text
(Ne)obyčejný kluk
2013,
Raquel J. Palacio (p)
Kniha plná motivačních citátů, s jednoduše podaným morálním poselstvím, s dvěma až pěti statečnými hrdiny (holčička Summer je poklad v temnotách a vím, že takové děti skutečně existují), s dvěma až pěti odpornými záporáky a spoustou duší, které v průběhu děje sledujeme na jejich cestě od zla k dobru. Na konci dobro vítězí v bombastickém závěru. Skromnost v kombinaci se statečností je zdrojem dojetí. Kniha mi prostředím, patosem a důrazem na určitou jednoduchost hodnot připomněla knížku Ten, kdo stojí v koutě. Zajímavé je tu zpodobení americké školní výchovy. Škola působí vcelku dobře: projektová výuka, spolupráce na projektech, důvěra v autonomii dětí, předkládané podněty k přemýšlení.... celý text
Neviditelný Vítek
2019,
Astrid Frank
Skvělé pro děti pro uvědomění základních vztahových věcí ve školní třídě. Šestiletá dcera o ději přemýšlela, padlo hodně otázek. Já si knížku zamilovala na první přečtení a už ji mám připravenou jako dárek do budoucí školy, až přijde čas. Aby se mohl děj rozvinout, učitelka v příběhu hrála pasivní úlohu, tak snad to tak nebývá i v realitě. Výraznou postavou je holčička, která se odvážně zastane šikanovaného kamaráda. Jedna z mnoha hrdinek svého typu. Malá rytířka.... celý text
Kluk v sukních
2013,
David Walliams
Potěšil mě anglický humor, který v některých chvílích jde do karikatury a crazy grotesky. Působí na mě tak, že ani životní pech nemusí mít sílu vzít nám pravdivé vidění situace a vtip. Dobrý prostředek proti literární přeslazenosti. Otázka záliby v nošení dívčích šatů je podaná sympaticky jemně a cudně, bez snahy dotknout se pikantních strun. Kniha, která má potenciál zvednout člověku náladu.... celý text
Kluci netančej
2019,
Olga Stehlíková
Je hrozně těžké, když se dospělý snaží mluvit za dítě, tj. když dospělý používá ich formu s dětským vypravěčem. Těžko se do toho vcítit a vnímat při čtení postavu jako živou a opravdovou. Vlastně se mi to nepodařilo s žádnou vyprávějící postavou, přestože knížka je napsaná velmi dobře. Ale stačí, aby postava popsala něco s nedůvěryhodným nadhledem nebo použila správně neobvyklé cizí slovo nebo nadměrnou vypravěčskou či myšlenkovou obratnost, a už jí nevěřím, jsem mimo prožitek. Také mi při čtení blesklo hlavou, jestli kniha trochu na stereotypech nestojí, přestože jiné potírá. Na druhou stranu: oceňuju, že jde o příběh vyléčené šikany, že je v něm zachycená živá láska k umění (do toho se člověk vcítí snadno), že jsou hlavní postavy sympatické a děj je zachycen čtivě a v rychlém tempu. Dcerce určitě budu chtít příběh přečíst, až trochu doroste.... celý text