belerofontes
přečtené 63
Zámek
1989,
Franz Kafka
tento román jsem četl poprvé ve svých17 letech .Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek (a Proces) nekriticky obdivuji... Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci (stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a zažít ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) je to totiž úplně stejné jako v době kdy Kafka psal román. Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel? Dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřiče K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století. Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí" Toto mnohovrstevné dílo,mluví o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení... Díky Franzi!... celý text
Proces
2005,
Franz Kafka
Proces jsem si opatřil krátce poté,co jsem s námahou přečetl nedokončený Kafkův román Zámek a chtěl jsem zoufale zjistit jak to spisovatel vlastně myslel.Říkal jsem si,že mi tato jeho(dokončená) kniha pomůže lépe Zámek pochopit... Později,po asi deseti letech jsem přesídlil do Prahy a Kafka mě oslovil podruhé.Vyřizování na úřadech,bezmoc před úředníky,čekání na někoho kdo nepřichází, odkládá vaši věc ,čeká na úplatek a nemůžete se domoci své záležitosti...Ty ohromné stavby... (každý městský obvod má minimálně jednu) plné úředníků tajemných chodeb a dveří s nápisy neklepat...Cítil jsem se osamělý a zcela bezvýznamný a pouze díky jeho románovým popisům jsem nebyl úplně ztracen.Naopak s úžasem jsem zjištoval jak jsou ty situace analogické dnešku a jak se lidé chovají pořád stejně.Kafka geniálně a prorocky popsal nejenom pocity člověka dvacátého století ale předznamenal i osudy milionů lidí zavražděných bez jakéhokoliv soudu. Proto jsem mu začal trochu víc rozumět a věřit. A možná je to také tím, že ho mám rád i jako nedokonalého člověka pořád pochybujícího a hledajícího a přitom neuvěřitelně skromného… Ještě jednou díky, Franzi!... celý text
