1amu přečtené 1094

Dvorní šašci 2006, Viktor Fischl

Příběh o pomstě dlouho připravované. Zároveň příběh z fiktivního koncentráku, kterému velí jistý "hejtman K." Ten si chová, jak pro své potěšení, tak pro mejdany pořádané pro souvěrce, čtyři židovské "dvorní šašky" - jejichž dovednostmi se chlubí. Jeden vidí do budoucnosti, tedy je cosi jako jasnovidec, druhý vidí do hvězd, možná astrolog, třetí je eskamotér-žonglér, kterého nic nevyvede z míry. A pak je zde lilipután a také artista. Umí bavit společnost a před spaním si představuje jak možná někdy založí cosi jako mezinárodní spolek liliputánů. Tito čtyři mají pofidérní jistotu "ochrany pod křídly hejtmana", který s úspěchem provozuje moderní sprchy dodávané spolehlivou a proslulou firmou EICHMANN&ROSENBERG, AG, používající moderní očistu - cyklon B. Plynulým vyprávěním se dostáváme ke konci války, kdy každý přeživší plánuje co bude dělat. Pouze jeden ze čtyřky přemýšlet nemusí, má jasno.Pomstí se ! A právě zde se dostává poučení čtenáři: umřel mstitel po provedené "práci" spokojen ? Vrátilo mu to klid ? Hledal pomstu a našel možná Boha... Našel ? A rozuměl mu ? Představ si, že bloudíš, a když padáš vysílením, potkáš ho a můžeš se optat na cestu, ale protože nemáte společnou řeč, nedoptáš se. Bylo ti to setkání platné ? Ale ten, koho jsi potkal, sám také někam jde, proč nejít s ním. Kamkoli dojdeš, budeš na to asi líp, než kdybys bloudil sám dál..... a jasnovidec poznává, co je za tím vším, proč hvězdy krouží ve vesmíru, nebo krvinky v žilách lidí. Ono totiž to vše nemohlo být stvořeno bez cíle. A ti, kterým bylo dopřáno postát v úžasu nad tím zázrakem, nemohli být stvořeni jen pro zábavu toho, kdo je stvořil. Nebyli tu k tomu, aby mu sloužili jako dvorní šašci. Nevíme nic než to, ale aspoň že to víme !" Nadčasová kniha !... celý text

Historie československého filmu v obrazech 1930 -1945 1966, Jaroslav Brož

Pro filmové nadšence, zejména "filmů pro pamětníky" opravdu milé počteníčko. Šlo zřejmě o první vrchol čs.kinematografie se skvělými režiséry v čele s geniálním Martinem Fričem. Ten druhý byl na konci 60-tých let s novou vlnou z FAMU, počínaje Formanem, Chytilovou, Menzlem, Němcem, Jiráčkem, Jirešem, Schormem...atd. Je to období Vlasty Buriána, V+W, Oldřicha Nového a dalších mužských hvězd. K tomu krásné mladé ženy - Adina Mandlová, Nataša Gollová či Hana Vítová...atd. Velice zajímavá je kapitola z března r.1939, kdy na Barrandov vtrhla parta českých nácků-Vlajkařů v čele s odpadem - režisérem Bínovcem a dr.Zárubou. Je velkou zásluhou tehdejšího šéfa jednoho z nejmodernějších ateliérů v Evropě, Miloše Havla (v té době mimo ČSR), že na telefonické avízo ihned reagoval, přijel a tuto první bandu vypráskal ven. Druhé dějství, tedy spolupráce s t.zv. "německými pány" je již smutné pokračování, završené po skončení války výslechy všech zkompromitovaných a pobytem na Pankráci. Jak to tak bývá, nejvíce to pocítil ten, který toho provedl zřejmě nejméně. Byl to Vlasta Burián.... celý text

Neteře paní plukovníkové 2011, Guy de Maupassant

Jde o mou první přečtenou knihu Guy de Maupassanta (1850-1893), ale ani zde není jisté jeho autorství. Proto Společnost přátel GdM v Paříži (má i pobočku při NK ČR u knihovny Kramerius) toto dílo neuvádí. U nás vydáno poprvé soukromým tiskem (1930), poté v létech 1990 a 2011. Poslední vydání jsem četl, nalákán anotacemi: 1990 - Lechtivé čtení, v němž popis milostných scén začíná tam, kde v "červené knihovně" končí. Otcem příběhu krásných sester Julie a Florentiny je pravděpodobně Guy de Maupassant, jeden z mistrů milostné literatury. Toto autorství však nebylo nikdy prokázáno, ani vyvráceno. Vedle příjemné oddechové četby může román v kombinaci s odbornou literaturou přispět k rozšíření sexuálního poznání čtenářů. 2011- Nestydaté čtení od mistra erotické literatury. (Lakonické, že ?) Autor prožil život život jako "na tobogánu" zakončen pokusem o sebevraždu v psychiatrické léčebně. To byl ještě zachráněn svým sluhou. Ale o několik měsící definitivně podlehl syfilitidě. A to měl v životě štěstí na své mentory (Flaubert, Zola, Turgeněv). Neuposlechl. Mimo tvůrčí psaní navštěvoval levné bordely, samozřejmě s minimem hygieny a lékařské péče. A to byl velký rozdíl od jeho přátel, kteří činili totéž, ale v "zařízeních" luxusních, tedy bez rizika. Ale teď k přečtenému. Nejde o veledílo ! Nejvíce se mi líbilo zachování původního překladu. Psáno krásnou češtinou: (... I Florentina (22 roků) odpočívala klidně, unavena jsouc prvními záchvěvy rozkoše. Se zářícím obličejem, odváživši se dokonce vtisknouti na ret svého chotě (52) polibek. Manželství se jí nezdálo již býti tak špatným, vzpomínala na svatební noc..." Červená knihovna jak vyšitá, ale jako bych tam slyšel spoluautora (Jára Cimrman)? Obě sestry prožívají bohatý milostný život. I na milence statného s černou pletí dojde. Ale úsměvné je zakončení příběhu dvou sester ve věku okolo třiceti let. "...Začínáme nové období života sestřičko. Čelily jsme dříve náporu květů, musíme nyní vzdorovati sněhové bouři, až dosáhneme neznámého přístavu, k němuž se ženeme..." Budu pátrat po dalších knihách autora. Je zajímavé, že si jej vybírali francouzští režiséři pro natáčení filmů s výtečným obsazením.... celý text

Douglas Fairbanks 1973, Jaroslav Brož

Douglas Fairbanks, byl americký herec, režisér, scenárista a producent, který se díky akrobatickým výkonům uplatnil ve výpravných kostýmních filmech . Na svět přišel 23. května 1883 jako Douglas Elton Thomas Ullman v Denveru v americkém státě Colorado, kam se jeho rodiče krátce před jeho narozením přestěhovali z New Yorku. Jeho otec Charles Hezekiah Ullman pocházel z židovské rodiny a byl úspěšným newyorským advokátem. Jeho matka Ella Adelaide Marshová pocházela z New Yorku a byla vdovou po zámožném plantážníkovi Johnu Fairbanksovi. V roce 1881 se Charles s Mary přestěhovali z New Yorku do Denveru, kde právě propukla stříbrná horečka a kde Charles obnovil svou advokátní praxi. Jako mnozí jiní podlehl i Charles stříbrné horečce a při spekulacích s těžbou stříbrné rudy přišel o veškerý rodinný majetek. Proto, když bylo Douglasovi pět let, odjel jeho otec zpět do New Yorku, kde se zapojil do prezidentské kampaně republikána Benjamina Harrisona. K rodině do Denveru se již nikdy nevrátil a výchova tří kluků zůstala tak pouze na matce, která po rozvodu přijala pro sebe i své syny jméno po svém prvním manželovi, zemřelém Johnu Fairbanksovi. Douglase to přitahovalo od mládí k divadlu. U divadla by 2x, ale pevně tam zakotvil až ve druhé polovině roku 1908 , kde zazářil ve hře A Gentleman from Mississippi.. Jeho poslední divadelní rolí byl zámožný nápadník Jerome Belden ve hře The Show Shop (1914). Po celou svou divadelní kariéru neprojevil Fairbanks o nově se rozvíjející filmové umění žádný zájem. Ještě v roce 1915, těsně před tím, než přijal nabídku na svůj první film, prohlásil: „Celá ta bláznivá horečka kolem filmu nestojí za to, aby ji alespoň trochu normální člověk bral vůbec na vědomí.“ Osud mu zamíchal pořádně kartami. V Hollywoodu pomalu postupoval, až se dostal k němým velkofilmům (1921-24), kdy přes Tři mušketýry, Robina zbojníka, Zorro mstitele se dostal k roli životní, a to ve filmu Zloděj z Bagdádu. Společně se svou manželkou Mary Pickford, Charlesem Chaplinem a režisérem Davidem Wark Griffithem je považován za nejvýznamnější osobnost amerického němého filmu.... celý text

Hugo Haas 1984, Jaroslav Brož

Pan herec ! Nepostradatelný člen "Taflrundy" a nebýt Leoše Janáčka, tak možná by se hercem ani nestal. Ten si na konzervatoři všiml jeho talentu. Sám Hugo chtěl přitom původně studovat hudbu, stejně jako jeho bratr Pavel. Herectví se však ukázalo být trefou do černého. Z mladého studenta se vyprofiloval slavný komik a spolutvůrce filmových scénářů. Ze spolupráce s režisérem Martinem Fričem vzešly nezapomenutelné veselohry jako Jedenácté přikázání, Mravnost nade vše či Život je pes . S českým filmem se rozloučil nezapomenutelným doktorem Galénem dle knihy Karla Čapka - Bílá nemoc. Několik let provozoval Hugo Haas život velké filmové hvězdy: střídal milenky jako bačkory, prožil bouřlivý románek s Adinou Mandlovou, koketoval s kokainem a vymetal nóbl salóny. V roce 1937 ho Jan Masaryk seznámil s tehdy dvacetiletou baletkou Marií von Bibikoff, a zrodila se láska, která doslova vydržela až za hrob. Zemřel ve Vídni v prosinci roku 1968, ,když krátce předtím navštívil po dlouhé době Prahu a sklidil velký úspěch svou návštěvou na FAMU.... celý text

Malující šašour 2011, Josef Hlinomaz

Sbírám rád katalogy k výstavám známých umělců. Mé potěšení je vždy o to větší, když jde o výstavu těch mých oblíbených. Taková byla výstava obrázků Emmy Srncové a také jednoho z nejlepších naivních malířů u nás, nezapomenutelného Josefa Hlinomaze. Již titulní obrázek katalogu "Muž, který se chce zalíbit sedmi ptákům" ani nemusí mít slovní doprovod umělce ("Ten chlap chce získat ptáky na svou stranu, proto jim koupil balónky, myslí si bláhový, že ptáci budou pak lépe lítat. Ptáci jsou lhostejní.Dokonce na to kašle i ten, co balon získal a teď neví, na co to bude dobrý"). Já mám nejraději jeho dva obrazy: Živočichace vesmíru ("To je obraz budoucnosti. Vědci se rozhodli zaživočichizovat Vesmír. Na neznámou planetu vyšlou jako na arše Noemově zástupce zvěře. Ale nenechají jim volnost množení dle jejich chuti. Vyšlou s nimi spoustu inseminátorů, kteří to tam množí ve velkém. Kvůli urychlení shazují zvířata na padácích"). Dva Ferdinandi a dáma. ("Dravá zvěř chystá se brániti dámu, usednuvší v džungli. Dva dotěrní Habsburkové chtějíci založiti novou odnož slavného rodu, usilují o únos lepé děvy, aby zabránili degeneraci dalších generací rodu"). Nápady malíře jsou úžasné, vypadalo to, jako by mu našeptával Jára Cimrman.... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2002, Stephen King

Jeden z mých nejoblíbenějších ! Jeden z nejprodávanejších a také lákadlo pro filmaře. Při čtení nás zavede do své "kuchyně" a čtenář vnímá, proč se čtením Kinga (a také celé rodiny) nemůže přestat. Je to (v dobrém slova smyslu) jako droga . Bylo by dobré, kdyby si tuto knihu pečlivě pročetli ti, kteří se rozhodnou, že napíší komentář k tomu co právě dočetli. Dělá mi potěšení, že jsem si před čtením této knihy přečetl komentáře tří z mých oblíbených, jimiž jsou : Alef, Metla a Terva. Komentáře Štefana- Tervy čtu rád, přestože většinu jím přečtených knih jsem nečetl, ale když něco napíše - já se neskutečně bavím (k této knize:... Víte, kdo neumí psát, může přečíst tisíce knih O psaní a stejně z něho nic pořádnýho nevyleze. King se rozhodl, že zahltí svět svým umem a pokusí se to naučit všechny. Jo, to by bohdá nebylo. Je velmi krásné a zajímavé, jak a kde všude pan King bere inspiraci. Mít trochu živější myšlení, tak za jeden den najdu tucet námětů na román, ale ne, já jsem jen tupoun a žádný Král. Já budu raději jen číst....) Je dobré, že Terva čte, ale i napíše, ale zejména pobaví ! A pokud jde o pobavení ze čtení komentářů na DK ? Mám rád čaj Asám, který si vychutnávám. Zrovna tak komentáře Jany-Metly. Jiný vynikající šálek čaje je Lady-Grey, tak komentuje přečtené Radka-Alef. Pečlivě sleduji co čte a nikdy jsem se nespletl. Rodina z Maine by z vás měla radost !... celý text

Majoucta 1992, Josef Hlinomaz

Podíval-li by se pan Hlinomaz, kdesi tam nahoře, do Databáze knih (což je nepravděpodobné) a zadal tuto svou knihu - musel by se rozchechtat - Žánr: Literatura naučná (?!?) Cože ? A ono jde o roztomilé vyprávění o tom jak běžel jeho plodný život. Většina z nás ho má zafixovaného jako herce vesměs záporných a komických rolí . Až ve věku pokročilém se dostal k rolím spíše kladným, ale moc jich nebylo. Je dobré, že tato milá kniha je spíše o obrázcích, které pan Hlinomaz namaloval a co je důležité, také je jich několik okomentoval. Tak třeba můj oblíbený "Ženy ve spolupráci s policií pronásledující Dona Juana". A výstižný komentář autora: "Don Juan je v podstatě chudák. Ne proto, že by se neoženil, ale proto, že si k žádné ženě nedovede vytvořit trvalejší vztah. A tak prchá od jedné k druhé, ale protože se do muže tohoto druhu ženy zamilovávají, tak ho nakonec pronásledují celé davy. Když na to ženské samy nestačí, přizvou si ještě policajty. A takhle ta honička vypadá." Pan Hlinomaz byl herec t.zv. malých rolí, ale nikdy jste ho nepřehlédli a plno postav si pamatujete pořád. A pokud jde o jeho obrazy ? Jsem rád, alespoň za tuto kouzelnou knížku.... celý text

Ne, pane premiére! 2013, Roman Joch

Autor je aktivní na internetovém zpravodajství Ondřeje Neffa "Neviditelný pes". Jako pravicově zaměřený odborník a specialista na politické dění v USA je jedinečný. V této knize se projevuje svými "pepřenými názory" na některé české politiky. A v tom spočívají jeho opakující se personální trable. V srpnu 2010 si Jocha vybral premiér Petr Nečas za svého poradce v oblasti zahraničí a lidských práv. V říjnu r. 2012 označil Joch ve svém blogu prezidenta Václava Klause nepřímo za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Reagoval tak na to, že Klaus incident v Chrastavě 28. září 2012, při němž ho šestadvacetiletý Pavel Vondrouš zasáhl pistolí střílející plastové kuličky, popsal jako „atentát na prezidenta republiky“. Tehdejší premiér Petr Nečas se od slov R.Jocha distancoval a ukončil smluvní vztah mezi ním a Úřadem vlády. Připomínám si N.V.Gogola : „Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.“... celý text

200 let Všeobecného občanského zákoníku 2011, Karel Malý

Málokterý pedagog dovedl nám (kdysi nedoukům) vysvětlit dějiny českého státu a práva, jako autor této vzácné publikace, která bohužel (v mém případě) byla vydána pozdě. Patřil jsem mezi ty studenty, kteří občanské právo kdysi hluboce podcenili, respektive jeho základ Občanský zákoník. Doteď si pamatuji jak nám autor, tehdy ještě pouze docent Malý vysvětloval jak tato norma (pro obyčejného smrtelníka základní pro jeho další život) byla od dob Rakouska-Uherska normou norem a byla zlikvidována socialistickým právním řádem až v roce 1964 .Tak dlouho vydržela při životě- neuvěřitelných dalších 16 let po t.zv. Vítězném únoru 1948. Tak byla precizní. I o tom je tato vzácná publikace. Ale zpět k JUDr.K.Malému. V letech 1990 až 1994 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy. Od 1. února 1994 se stal na dvě funkční období (do roku 1999) 505. rektorem Univerzity Karlovy. Považuji si, že jsem byl u nezapomenutelných přednášek autora, ale zároveň i toho, že mne na první pokus vyhodil. Nebylo nás málo. Bohudík jsme byli poučeni, že u doc.Malého se musí makat !... celý text

Oblečte ji do indigové 1994, John D. MacDonald

Kde jsou ty časy, kdy Travis Mc Gee z Floridy bavil své příznivce. Zpravidla žil na vlastní jachtě, kterou mu občas nějaký zloduch vyhodil do povětří. Náš hrdina z toho obvykle vyšel zdráv, nebo mu poskytl pomoc v nouzi nejvyšší jeho přítel Meyer. Ale autor stárne, ztrácí invenci. A bohužel je to na této knize vidět (byla vydána 4 roky před jeho smrtí). Nuda a zase nuda. I Travise to musí otravovat a ještě k tomu v Mexiku, kde je sice levný život, ale není to jeho milovaná Florida. Kšeft mu zadá Viceguvernér a správce majetku velké banky v Miami, vlastník nemovitostí. Zbytek života již pozoruje pouze z invalidního křesla, sám. Než odejde na věčnost, chtěl by vědět proč a jak umřela jeho jediná dcera právě v Mexiku. Peněz má plno a již je neutratí. A Travis s Mayerem pátrají. Výsledek není právě takový, jaký by si všichni přáli. Ještě, že autor neopomenul ke konci na usínající a znuděné čtenáře : ... pevněji mne objala a tiše vzdychla uspokojením...... celý text

Lvíče 1996, Josef Škvorecký

Jsou zde dva špičkové komentáře. Jeden od kap66 a druhý napsal jadran . Lépe než oni bych svůj názor na tuto knihu nevyjádřil. Dělá mi potěšení ohodnocení nejvyšší.... celý text

O výtvarnictví, hudbě a poezii 1952, Zdeněk Nejedlý

Profesor Zdeněk Nejedlý, pokud byl řádným pedagogem na UK v Praze, i když od 20-tých let minulého století již u komunistů, byl pedagogickou personou. Leč snaživého partajníka učinili soudruzi po válce ministrem. Bohužel již nenavazuje na svou relativně dobrou pověst (pár let tomu nazad) a začíná publikovat neuvěřitelné bláboly. Příkladem je tato kniha. Když se začtete do knihy Jiřího Křesťana (Vyd.Paseka) dočtete se cosi jiného: "Ostudnou kapitolou české kulturní historie je tzv. boj o Dvořáka, který ve druhé dekádě 20. století rozpoutal jeden z pozdějších představitelů komunistické totality Zdeněk Nejedlý. Kořeny jeho myšlení lze patrně hledat v rodné Litomyšli (nar. 1878), rodišti B. Smetany a působišti A. Jiráska. Z těchto dvou osobností si již v mládí vytvořil modly svých pokrokových ideálů. Oddanost Smetanovi neznala u Nejedlého mezí a mnohdy hraničila až s fanatismem, kdy ve jménu svého Mistra likvidoval "protivníky" (zejména A. Dvořáka a Janáčka). A.Dvořáka vycházejícího z tradičních hudebních forem pak uměle stavěl v ostrém kontrastu do pozice zpátečníka." Své si ke kauze Nejedlého napsal i Josef Škvorecký (Scherzo capriccioso. Veselý sen o Dvořákovi).... celý text

Psohlavci 1951, Alois Jirásek

Psohlavce a vůbec celého Aloise Jiráska mi znechutil bývalý univerzitní profesor a pozdější ministr školství Zdeněk Nejedlý. Abych velebnému kmetovi A.Jiráskovi nekřivdil, zkusil jsem si po létech přečíst tuto knihu se zaměřením na vše negativní, co se v ní líčí a získat více poznatků o zloduchovi. Svobodný pán Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, zvaný Lomikar (23. listopadu 1634 – 2. listopadu 1696) byl český šlechtic a podnikatel německé národnosti, pocházející z rodu Lamingerů z Albenreuthu. Byl nejmladší ze čtyř dětí Volfa Viléma Lamingena z Albenreuthu, který přestoupil ke katolické víře a v rámci pobělohorských konfiskací získal vládu nad Chodskem. V roce 1660 se Wolf po soudním procesu o dědictví stal pánem na domažlickém hradě, od roku 1676 sídlil na barokním zámku v Trhanově. Za povšimnutí stojí věk nového pána, pouhých 26 roků ! Jan Sladký Kozina byl o 18 roků mladší (*1652). Lamingen patřil k průkopníkům průmyslové výroby v Čechách, vlastnil sklářskou huť, železárnu a textilní manufakturu. Jako pracovní síly využíval také místní Chody, kteří mu však odpírali robotní povinnost s poukazem na stará královská privilegia. Nevoli vzbuzovalo také zabírání zemědělské půdy, kácení lesů, panský monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů. Roku 1692 vypuklo proti Lamingenovi chodské povstání, po jeho potlačení byl Jan Kozina popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. Necelý rok nato zemřel Lamingen při hostině na mrtvici, je pohřben v kryptě kostela svatého Martina v Klenčí pod Čerchovem. Pokud zůstanu nezaujatý ke Kozinovi i Lamingenovi, mohu konstatovat i podezření, že Lamingen získal velký majetek až po soudním procesu. Dovedu si představit, jak soudní řízení ve feudální době probíhalo a kdo měl vždy onu jedinou pravdu. Chápu Chody, že to vydrželi s Lamingenem hodně dlouho - považte 32 roků. Uff-uff ! A že se do boje o práva Chodů pustil právě Jan Sladký zvaný Kozina ve věku 40-ti roků ho ctí, ale muselo mu být jasné, že proti obrovské přesile nemůže mít se svými Chody šanci. Zvažme, že mu manželka Dorotka porodila 6 synů (bohužel 4 zemřeli) a v té době byl nejmladší Matěj pouze 3-letý ! O tři roky později již vnímal, kdo způsobil rodinnou tragédii. Ano ! Jan Sladký Kozina byl hrdina (nebo slovy později narozených - frajer).... celý text

Nervy 1972, Dick Francis (p)

Vůbec první kniha od Dicka Francise u nás vydaná v zelené edici MF zvané Smaragd a hned mezi čtenáři bomba ! V té době běžný náklad 100.000 výtisků v t.zv. "knižním čtvrtku" zmizel rychle z pultů. Proč ? Šlo o zcela nový druh detektivky. Prostředí anglických vrcholových dostihů bylo čtenářům neznámé. K tomu hlavní postavy : začínající a zprvu úspěšný žokej a proti němu padouch jak vyšitý (což se v dalších knihách autora stalo pravidelnou kostrou příběhu). Kniha má spád, čte se dobře a je s podivem, že původní překlady těchto knih byly lepší, než v časech, kdy se jich ujmula paní Moserová-Davidová. Škoda, že autor nepokračoval v tomto nastaveném scénáři. Pozdější knihy mají hrdiny čím dále, tím více postižené tělesnými vadami a u padouchů roste stupeň jejich psychopatie. Čtenář si pak brzy uvědomí na čem je. Shrnuto : start byl výtečný do první třetiny vydaných knih, pak to šlo bohužel již dolů.... celý text

Ve znamení Kon-Tiki 1957, Thor Heyerdahl

Protože komentáře vystihují celou úžasnou cestu v Pacifiku, doplňuji je již jen jmény : Thor Heyerdahl (1914 – 2002), organizátor a vůdce expedice, bez něj by k expedici nedošlo. Erik Hesselberg (1914 – 1972), navigátor a umělec. Namaloval velký obraz boha Kon-Tiki, jenž zdobil plachtu voru. Bengt Danielsson (1921 –- 1997) měl během plavby roli číšníka, což v tomto případě znamenalo především přidělování denního přídělu jídla a pitné vody. Danielsson byl švédský sociolog, který se zajímal především o teorii stěhování národů. Během expedice zastával také roli tlumočníka, neboť byl jediným španělsky mluvícím členem skupiny. Knut Haugland (1917 – 2009) byl především radiokomunikačním expertem. Během 2. světové války byl vyznamenán Brity za účast na sabotážních akcích v Norsku. Torstein Raaby (1918 – 1964) během plavby také zajišťoval radiové přenosy. Zkušenosti s radiokomunikací získal též během 2. světové války, když se skrýval za německou linií a sledoval německou válečnou loď Tirpitz. Jeho tajné rádiové přenosy významně přispěly k jejímu potopení spojeneckými bombardéry. Herman Watzinger (1910 – 1986) byl technik, během cesty zaznamenával meteorologické a hydrologické údaje Můj přítel, radioamatér Vláďa Kott (+1984), OK1FF mi při jedné z návštěv, ukázal potvrzení o navázaném spojení s KON-TIKI (t.zv.QSL), měl se čím pochlubit.... celý text

Mýtus zvaný Stínadla 2010, Miloš Dvorský

Vrstvami 2014, Staša Fleischmannová

Půvabnou a vzpomínkovou knihu "starší" z dvojčat Staši si vychutnají čtenáři, kteří si přečetli a prohlédli knihu Rodinné album, napsané sestrou Olou, která se již bohužel nedožila 100.narozenin Staši v září r.2019. Kdo se zajímá o osobnosti československého kulturního života za I.republiky i krátce po roce 1945, bude nepochybně nadšen, což byl při četbě i můj případ. A opravdu bylo co závidět. Třeba volňásky do 1.řady Osvobozeného divadla, počínaje Premiérou Skafandr (1929). Sestry viděly všechny hry až do Pěsti na oko (1938). Na dirigujícího Jaroslava Ježka si doslova mohly sáhnout. 5*komentáře níže je příjemné číst, protože vypovídají o všem dalším co bych ještě mohl napsat. Kapitola sama pro sebe jsou výroky nejstaršího syna Janka v útlém věku. Já bych uvedl ještě dialog nejmladšího syna Michala s taxikářem v Paříži: Michal udává cílovou adresu: "Rue Giordano Bruno". Taxikář po chvilce : "Kdo to vlastně byl ten Giordano Bruno"? Michal: " Ale jeden astronom, žil v XVI.století a tvrdil, že se země točí kolem slunce a oni ho za to upálili." Taxikář: No jo, vono je někdy lepší držet hubu."... celý text

Otec Kondelík a ženich Vejvara 2008, Ignát Herrmann

Cosi jako příběh pana Vejvary jsem kdysi prožil, pravda bylo to o pár desítek let dříve. V té době jsem četl úplně jiné knihy než "Kondelíky". Byla to má hloupost. Pokud bych znal typ pana Kondelíka, vše mohlo jít lépe. A ještě jedno velké mínus. Můj Kondelík byl excelentní řemeslník. A já, jako Vejvara jsem měl pinktlich tak - k manuální práci hodně daleko. Ale Ignát Herrmann měl vše v malíčku, proto je ta kniha tak roztomilá . V mém případě paní Kondelíková byla ještě lepší než v knize a také ve filmu paní Nedošínská. Tam byla ta hlavní podpora. Věděla dobře, že vytáhnout mého Kondelíka na Karlštejn je blbost. Stačí prý flaška Starého myslivce. Ušetřili jsme obuv. "Myslivec" splnil svůj účel. Kondelíka jsem přečetl o hodně později. Z chyb se člověk učí.... celý text

Norimberský deník 1971, Gustave Mark Gilbert

Vězeňský psycholog napsal bestseller ! Měl unikátní možnost vést rozpravy s B-éčkem nacistického odpadu. (Za Á-čko považuji sebevražedníky v čele s Hitlerem a uprchlíky od Eichmanna, Mengeleho a nezjištěného Bormanna). Ti z procesu skončili po zásluze na šibenici (pouze Göringovi se zdařila sebevražda). Pár grázlů v čele s "pilotem" Rudolfem Hessem (+1987) dožilo buď ve věznici Spandau, nebo jako Albert Speer a malý zbytek byli po 20-ti létech propuštěni. Jde o jedinečnou knihu dialogů lékaře a zatloukajících zločinců.... celý text