Vodník (balada)
Báseň od:
Karel Jaromír Erben
Z knihy:
Kytice z pověstí národních, Máj / Kytice, Kytice / Buket / Kytica, Kytice: výbor
Balada z Kytice, o dívce, která u jezera potkala vodníka.
Komentáře (10)
Přidat komentář
Další skvost tato balada. Strašně smutná, strašně silná, strašně děsivá. Celkově úžasná a za mě jedna z těch nejlepších v celé sbírce.
"Vodník. Paměti hodné jest, že všecky báječné bytosti vodní, podle pověstí slovanských i jiných národů, jistý ráz ukrutnosti na sobě mívají, tak že když na člověku pomstíti se nemohou, i na svém vlastním rodu pomstu svou vylévají.
Ostatně sluší věděti, že táž pověst vypravuje se také o lesním muži, kterýž chytiv dívku, sedm let za ženu ji u sebe choval; a když potom od něho utekla, z pomsty dítky své s ní zplozené roztrhal.
Podobnou pověst o Vodníkovi, v národní píseň uvedenou, mají Lužičané.
"Starosvatí - černí raci."
Starosvatí znamenají v severních Čechách tolik co u Jihoslovanů SVATOVÉ, tj. ti, kdo ženicha, když jde pro nevěstu, doprovázejí.
"Mokře chodí v suše."
Vodnka, prý, snadno jest mezi lidmi poznati mimo jiné, také po tom, že mu vždy ze šatu z levé strany kape.
"Neobjímej matky své, ani duše jiné."
V pověstech našich, a zvláště takových, kde někdo z jiného jakéhokoli světa na tento se navracuje, opakuje se často napomenutí, aby zde nikoho neobjímal ani nelíbal, sic že na všecko předešlé zapomene, a tudíž ztratí to, co mu tam bylo milo."
(doslov: Poznamenání, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
I přes tragický závěr jde o krásnou baladu. A stejně jako v některých dalších, i v této nacházím paralely s dnešním světem.
Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Detská hlava bez telíčka a telíčko bez hlavy. Vražda bezbranného dieťaťa, to je ukrutná vodníkova pomsta za zradu jeho mladej manželky.