Smyčcový kvartet
Povídka od:
Virginia Woolf
Z knihy:
Strašidelný dům, Smyčcový kvartet
Příběh o lidech, kteří poslouchají koncert v parku.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1921
The String Quartet
Rok vydání originálu: 1921
Jedno z kouzel Virginie Woolfové spočívá v tom, že si nikdy nemůžete být úplně jistí, jestli jste ji "pochopili". Každou její povídku čtu minimálně dvakrát a mám pocit, jako by se mi proměňovaly přímo před očima.
"Jestliže myslí prolétnou takové malé šípy - a protože ve společnosti lidí to ani jinak nejde- jeden ani nestačí dopadnout, a už se za ním žene další; jestliže tohle všechno člověka zahřeje a ještě navíc se rozsvítí elektrické světlo; jestliže v nás vyslovení určité myšlenky v tolika případech zanechává potřebu stále ji vylepšovat a upravovat a zároveň rozdmychává staré lítosti, radosti, marnosti a touhy - jsou-li tohle všechno skutečnosti, které mám na mysli, a klobouky a kožešinové štóly a pánské fraky a kravatové jehlice s perlami, které se vynořují na povrch - jaká je tu pak šance?"
Tahle povídka je krásným obrazem společenské události působícím na všechny smysly. Občas mi přijde jako by se Virginia snažila mi sdělit padesát věcí najednou. Důsledkem toho musí být příšerný zmatek, ne? Zmatek to je, ale takový, který přesně evokuje pocit společenské události se všemi strastmi, pokrytectvím, ale i radostmi. Navíc tu Virginia zkouší nový přístup k popisu hudby, a i když to nefunguje na sto procent, pořád je to nádhera, která dalece překonává ty konvenční.