Šakali a Arabové
Povídka od:
Franz Kafka
Z knihy:
Venkovský lékař, Povídky, Proměna a jiné povídky, Povídky I. – Proměna a jiné texty vydané za života, Dni a noci Nemecka
Tábořili jsme v oáze. druhové spali. Jeden z Arabů, vysoký a bílý, přešel kolem mne; zaopatřil velbloudy a odešel na místo, kde se spalo.
To je úvod čtyřstránkové povídky kdy kulisou je poušť, lidé táboří, velbloudi odpočívají, šakali čekají na slabé místo karavany, aby získali svou obživu.
Šakali vedou spolu hovor. Starý říká, že arabové zabíjejí zvířata, aby je žrali, a zdechlinou, kterou se šakalové živí - opovrhují. A tak to vždy bylo, tak to je i bude, říká starý šakal svým mladším druhům.
Arabové si říkají mezi sebou, jak úžasná zvířata, jak nás zbavují odpadu, a jak nás nenávidí!
Originální název:
Rok vydání originálu: 1917
Schakale und Araber
Rok vydání originálu: 1917
Svět zvířat, i savců, kam spadá i člověk, ten se vytvaroval tak, že se vždy bojovalo o kořist, a kdo chtěl přežít, ten potřeboval jídlo, teplo, zdraví a pak ža to další.
A je to stále tak. Jen si člověk pro své pohodlí vymýšlel zlepšováky.