Reflektor

02.08.2021

Tahle povídka mi přišla hodně zvláštní. Vypráví paní Ivimeyová skutečně o svém pradědečkovi? O čem to mělo být? A záleží na tom?

"On byl sám," dodala. "Byl krásný letní den. V červnu. Jeden z těch nádherných letních dnů, kdy všechno jakoby v žáru znehybní. Na dvorku zobala kuřata; ve stáji podupával starý kůň; starý pán klímal nad sklenící. Žena v kuchyni drhla hrnce. Z věže možná spadl kámen. Zdálo se, že ten den nikdy neskončí. A on si neměl s kým povídat - neměl vůbec nic na práci. Rozkládal se před ním celý svět. Vřesoviště se zvedalo a opět klesalo; dotýkalo se oblohy; zelená a modrá, zelená a modrá, donekonečna."