Osud madam Cabanelové
Povídka od:
Eliza Lynn Linton
Z knihy:
Z upířích archívů II., Upíři, démoni & spol., Královny hrůzy
Přeložila Stanislava Menšíková.
The Fate of Madame Cabanel
Rok vydání originálu: 1880
Komentáře (5)
Přidat komentář
Bolo to tak kedysi a je to tak dodnes: niektorí ľudia sú proste idioti a v mene viery a svojej hlúposti sú schopní páchať najohavnejšie ohavnosti a ešte sa tvária urazene, keď ich postavíte zoči-voči drsnej pravde a konfrontujete ich s tým, že sú, nuž, blbci. Dovtedy však stihnú napáchať veľa svinstva a mnohé z neho je také, že už z neho nie je cesty späť. Táto poviedka ja teoreticky upírska, ale možno aj nie. Ťažko sa o tom baví, nejde ani tak o spoilery, ale skôr o to, že sama autorka to zaplietla a napísala tak, že sa z toho ťažko vysomáriť. Ono ale práve aj čiastočne v tom je napokon paradoxne azda najväčšia sila textu.
Tato povídka ukazuje jak lidská hloupost a pověrčivost dokáží být nebezpečné. A když je někdo jen trošku odlišný, tak je hned špatný a nebo čarodějnice.
Výborná povídka! Nejen v rámci viktoriánských povídek, ale celkově z povídek o upírech poněkud vybočuje. Autorka v Osudu madam Cabanel jako hlavního strůjce zla zvolila věčnou lidskou hloupost, nevzdělanost a pověrčivost. Smrtící koktejl posílený mocí davu vedeného žárlivou ženštinou ovládanou nenávistí. A ten tón, stejně jako rychlé tempo, celý koncept ještě podtrhl, načež mě jako čtenáře pohltil.
S autorkou Eliza Lynn Linton už jsem se setkal jednou v rámci povídek. V jiné antalogii než Královny hrůzy. Jednalo se o povídku Štědrý večer v domě na pobřeží, která mě též naprosto uchvátila.