Košile
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Trapné povídky, Boží muka / Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek)
Chtěl myslet na něco jiného, ale copak mohl, když si byl nucený naplno uvědomit, že ho jeho hospodyně okrádá?
Zjistil, že to trvá už tolik let.
Od smrti jeho ženy mu hospodařila Johanka, ale nebylo pochyb že zmizelo hodně oblečení, skoro vše co tam nebožka žena po sobě zanechala.
Nešlo mu do hlavy proč to krade. Co s tím dělá? Má kdesi synovce, kdysi mu ukazovala jeho fotky...
Vyhodí ji? Udám ji? Ale kdo mi zítra uvaří, ohřeje vodu a zatopí?
Půjdu do hostince...Ale hlavně - ten pcoit křivdy, nutného trestu, bylo mu jasné, že něco musí udělat.
Když se s Johankou setkal, ta hned věděla, která uhodila.
Poslal ji tam a onde.
Šel přes kuchyň do jejího pokoje. Skříň měla na rozdíl od něho zamčenou, ale po půlhodinovém zkoušení různých klíčů si všiml, že skříň není vůbec zamčená, ale že se otevírá háčkem na boty.
Všechno tam bylo, vše co patřilo k jeho ženě.
Zápal jeho hněvu pominul.
Byly tam i košile, které mu kdysi jeho žena darovala a nikdy je nenosil.
Vyšel si ven, navlečený do jedné z těch košil.
Říkal si, jsem stár, ale ledacos mi už uniká, ale co s tím vším?
Vrátil se, slyšel, jak Johanka skládá a balí, že už zjistila, na co přišel...Možná, že ho přijde odprosit, možná jí řekne až ráno, ež jí odpouští a že může zůstat, tak přemítal a usnul.
Náhle ho probudí křik, nelidský řev.
Johanka stojí v pokoji, on je rozespalý a křičí na něho, že z ní udělal zlodějku, že je to hanba, hanba.
Ale Johankou? Snažil se ji uklidnit.
Nejsem žádná poběhlice...jsem z dobré rodiny...nejsem zlodějka...
Ta ženská je blázen, říkal si, když Johanka utekla a zamkla se u sebe. Krade jak straka, nemá pcoit, že je zlodějka, odvolává se na to že je z dobré rodiny, a přitom dělá špatné věci, zakroutil nd tím hlavou a byl rád, že brzy zemře.
Povídka plná ironie. Pobavil jsem se, ale zároveň vím, že bych vůbec neměl.