Horký vítr

Povídka od: Raymond Chandler
Z knihy: Maléry jsou můj denní chleba (4 povídky), Poslední útočiště

Pouštní vítr, horký, suchý fén, kdy se „člověku ježí vlasy, cukají nervy a svědí kůže“. V ten čas vejde do poloprázdného lokálu snědý muž a ptá se po dámě v pestrobarevném boleru. Vzápětí nato se ozve rychlé zaštěknutí dvaadvacítky, téměř zanikající ve skučícím větru, a soukromý detektiv, další z pestré galerie Chandlerových originálních postav, už nemá čas dopít si své pivo…

Komentáře (1)

Přidat komentář

---