Faxelange, aneb Pochybení ctižádosti

16.05.2022

Inu, tatínek se nechal zaslepit bohatstvím a prodal svou dceru, ukázalo se špatně. Nezapomeňte, tatínci, milovat více svá dítka, než zlato a dcery, milovníky, než bohatce. No… a to je vše. Opět, jedná se o relativně archetypální příběh s (relativně) šťastným koncem, lehce brutální, lehce sadistický, abych tak řekl, ale jinak nikterak zajímavý. Stále však platí, že skvěle napsaný.

A nemá, myslím, smysl se tu pokoušet o něco víc. Rozumějte, nějak to ohodnotit musím (hvězdy jsem se rozhodl udělovat tehdy když dané dílo ještě hodnoceno není, nebo natolik málokrát, že mohu první dojem ovlivnit) a dávám tak dvě hvězdy. Ne protože by byl špatně napsán, ale protože není zajímavý. Ano, podle zajímavosti většinou hodnotím. A navíc vím, že markýz dokázal mnohem zajímavější dveře. (Dveře jsem tam původně napsal puzen vnějšími podněty, samozřejmě tam měly být „věci“, ale zdálo se mi upřímnější tam dveře nechat.