Andělé a archandělé
Povídka od:
Daphne du Maurier
Z knihy:
Milenec a jiné povídky
Páter musí na šest týdnů nechat svůj kostel v rukou někoho jiného, aby se mohl v klidu vyléčit mimo město. Ale během té doby se k němu dostávají nepříjemné zvěsti...
Originální název:
"Copak už nejste schopen obyčejné lidskosti?"
Na podobné téma jsem už od aurorky četla povídku "A nyní se obraťme k Bohu, našemu otci." No, a tady jsem měla úplně stejné pocity.
Problém je v tom, že takhle to prostě je. Ne všichni myslí na svoje farníky tak, jak by měli. (Asi zde budu používat špatné výrazy, já se v těch rozdílech mezi církvemi fakt nevyznám. Protože mi to za to nestojí.) Protože tohle je silné téma, které ukazuje to, že nestačí dát si rádiovku na hlavu a bílej proužek kolem krku, aby to z vás udělalo dobrého člověka. Pokud vám chybí skromnost nebo jste zkorumpovaní mocí, kterou vám přináší vaše pozice, tak vám nepomůže už vůbec nic. A potom už jde jenom o to, jak si to zařídíte dál. A jaké jsou přesně vaše pravomoci. Protože pokud jde o to, že pro vás prestiž znamená mít kostel plný honorace, důležitých lidí a slavných jmen a tudíž stav, kdy lépe nahrabete víc nejen kostelů, ale i sobě, tak teda jo. Potom chápu reakci, že by vám vadilo, že do vašeho stánku chodí najendou všichni. Tedy i lůza. Jako kdyby oni neměli taky své problémy nebo nevěřili v boha. Protože právě oni věří nejvíc. Pro ně není neděle přehlídka nových rób a místo, kde si domluví výhodnější kšeft s panem továrníkem. Ale doba, kdy si mohou s někým promluvit. O to víc je horší, když právě tohle použijí proti vám...
Dokonalá přehlídka pokrytectví. Nejde jenom o tom, kam autorka příběh zařadila dějově. Ale podle mě jí jde tohle nejvíc. Popis právě pokrytectví a rozepsání pokrytců. Téma, kde se nebála být upřímná...
Po přečtení řadím povídku Andělé a archandělé mezi to nejlepší z knihy.