kat25 oblíbené citáty

„ Všechna manželství mají své špatné stránky, protože všichni lidé mají slabiny. A každý člověk, který s někým žije, se s těmito slabinami naučí zacházet jiným způsobem. Dá se na ně například nahlížet jako na velmi těžké kusy nábytku a jednoduše uklízet jen kolem nich. Zachovávat iluzi. Člověk samozřejmě ví, že se pod nimi hromadí špína, ale naučí se na to nemyslet, dokud si toho nevšimnou hosté. A pak jednoho dne ten kus nábytku někdo bez dovolení odstrčí a všechno se to vyvalí na povrch. Špína a rýhy. Neodstranitelné kazy na parketách. Jenže to už je pozdě.“
— Fredrik Backman

„ Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozloží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov.“
— Fredrik Backman

„ Kultura je jak to, co podporujeme, tak to, co tolerujeme.“
— Fredrik Backman

„ Víš, co je na rodičovství nejhorší? Že tě budou soudit podle tvých nejslabších chvilek. Milionkrát uděláš něco správně, ale pak stačí jeden špatný krok a už navždycky budeš tátou, který se koukal do mobilu, když se jeho dítě v parku praštilo hlavou o houpačku. Nespustíme z nich oči třeba celé dny, ale pak si chceme přečíst JEDNU esemesku a všechny chvíle, kdy jsme se chovali správně, jsou k ničemu. Nikdo nechodí k psychologovi, aby s ním řešil, kolikrát jako dítě nedostal houpačkou do hlavy. Rodiče jsou definováni svými nezdary.“
— Fredrik Backman

„ Každý máme ve svém nitru nějakou příšeru; každý máme ve svém nitru i někoho svatého. Otázkou je, kterého z nich živíme víc a který toho druhého přemůže. (Vypravěčka)“
— Jodi Picoult

„ Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé.“
— Fredrik Backman

„ Chceme být někým jiným, přitom někdo další by dal všechno za to, aby mohl být jako my. Někdo, kdo by dal cokoliv za to, aby měl vůbec nohy, kterýma po světě může chodit. Oči modrý nebo hnědý, ale viděl by svět...“
— Anie Songe

„ Musíš tolik bojovat a přitom jsi pořád šťastný. Jak to děláš? Chce se mi. Můžu se trápit minulostí a strávit život tím, že budu lidi nenávidět za to, co se stalo nebo jim můžu odpustit a zapomenout. Ale to není tak jednoduché. Je to mnohem jednodušší. Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno to zlé pamatovat. Vždycky máme na výběr. A to všichni.“
— M. L. Stedman

„ Mám pocit, že jste říkal, že lidé vidí, co si přejí vidět. DĚTI NE, TY VIDÍ AŽ PŘÍLIŠ ČASTO VĚCI TAK, JAK JSOU.“
— Terry Pratchett

„ Mysl je jako zahrada. A ty rozhoduješ o tom, co v ní bude růst: jestli plevel nebo květiny.“
— David Michie

„ Když nemohu změnit svět, mohu aspoň změnit způsob, jak ho vnímám.“
— David Michie

„ Čím víc dokážeme myslet na to, jak zprostředkovat štěstí druhým, tím sami budeme šťastnější.“
— David Michie

„ V nebi i v pekle sedí lidé u stolu plných lahodných jídel, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takže všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni syti, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují. (Vypravěčka)“
— Jodi Picoult

„ Nejsilnější atlet není ten, který doběhne do cíle dřív než ostatní. Ten je nejrychlejší. Nejsilnější je ten, který znovu vstane pokaždé, když upadne. Ten, který se nezastaví, když cítí, jak ho píchá v boku. Ten, který vidí, že cíl je ještě daleko, a přesto to nevzdá. Když takový běžec dosáhne cíle, i kdyby byl poslední, je vítěz. I kdybys chtěl sebevíc, občas není v tvách silách být tím nejrychlejším, protože tvé nohy nejsou tak dlouhé nebo tvé plíce nejsou jako měchy. Vždycky ale můžeš chtít být tím nejsilnějším.“
— Antonio G. Iturbe