Nové diskuze

Chcete-li psát do diskuze, musíte zde mít vytvořený profil a být přihlášeni. To zabere jen pár minut.

Paul Kornfeld

Otázky

Účelově zkreslené hodnocení knih

Howard Phillips Lovecraft

Nevyváženost díla...

Nové příspěvky

Hudba pre náladu Dudu · dnes v 16:37
IŠ, zajímavé. Člověk tu sem tam něco poslouchatelného objeví.

Mnichovská zrada Dudu · dnes v 16:34
Vestička, Ludvík Svoboda byl hrdina. Rád vzpomínám, když nám ve škole o něm a o druhé světové vyprávěl člověk, který se bojů na východní frontě účastnil.

Příběh jen z názvů knih EliskaD · dnes v 16:33
Chlast, děvky a bouchačky

Trojslovný příběh Mr.JaroCZ · dnes v 16:31
surově vytrhla chomáč

Poznej knihu podle tří indícií m.gray · dnes v 16:19
Nenávidím a miluji.

Hudba pre náladu Jacck · dnes v 16:16
IŠ, neznám, ale zní to příjemně dnes si dáme třeba Joea Hisaishiho https://www.youtube.com/watch?v=IIKIfNxSM8E Japonský skladatel filmové hudby, složil spousty soundtracků např. k Miyazakiho anime filmům jako Princezna Mononoke

Poznej knihu podle tří indícií stju · dnes v 15:59
m.gray: Ani tuto knihu nemám na mysli, v té hledané knize je věkový nepoměr páru opačný: žena ještě studuje (stejně jako Oliver) a výrazně starší je muž, který ale není ženatý (na rozdíl od Vereny).

Trojslovný příběh archivářka115 · dnes v 15:58
zachytila zachytitelné a

Příběh jen z názvů knih archivářka115 · dnes v 15:56
Jak přežít pubertu svých dětí

Příběh jen z názvů knih eLeR · dnes v 15:54
A večer bude biograf

Slovný futbal archivářka115 · dnes v 15:53
Šikovná tchyně

Příběh jen z názvů knih eLeR · dnes v 15:52
Čítajme si spolu

Knihy, po kterých pátrám - poraďte Arwen349 · dnes v 15:50
Tak bohužel ani jedna z knížek to asi není, ale vzpomněla jsem si že v té druhé knize, kterou sháním je že jeden z těch bratrů na konci zemře a ta hlavní hrdinka bohužel potratí poté co jí srazí auto. Víc si bohužel nepamatuji. Snad tohle stačí. Díky moc.

Slovný futbal jarca60 · dnes v 15:48
Ukaž, co děláš?

Slovný futbal m.gray · dnes v 15:39
O zlatém člověku

Slovný futbal Ulriška · dnes v 15:27
Yoko Ono

Vzhled stránek DK LeKal · dnes v 15:13
nový vzhled mě vyděsil, pardon, ale opravdu se mi to nelíbí...ach jo

Knihy, po kterých pátrám - poraďte InaPražáková · dnes v 15:06
Arwen349: Ta druhá kniha by možná mohla být od Lanczové Hořká chuť lásky nebo její pokračování Postel plná růží.

Mnichovská zrada Vestička · dnes v 14:59
V roce 1952 byl Svoboda zatčen na pražském hlavním nádraží, a Irena Svobodová tak znovu zažívala pocity úzkosti a beznaděje, zrovna tak jako za protektorátních let. Ani orodování u politických špiček nepomohlo, a zdálo se, že Svobodu čekají ty nejhorší vyhlídky. V řadě vykonstruovaných politických procesů, které byly v Československu v 50. letech „v módě“ byly na popravu poslány desítky obětí. A to včetně do té doby prominentních členů KSČ. Svobodovi v té době paradoxně nepomohl žádný český politik – propuštěn byl až na intervenci sovětských orgánů, které na Svobodův podíl při válce s nacistickým Německem nezapomněly. Prezidentem se Svoboda stal až po vlně politických rehabilitací v roce 1968. Úřad vykonával navzdory postupujícím zdravotním problémům až do roku 1975, kdy byl pro své chatrné zdraví zbaven prezidentství. Poslední dny dožil ve své břevnovské vile, zemřel 20. září 1979. Jeho manželka jej přežila o pouhých 10 měsíců – zemřela v ranních hodinách 17. července 1980. zdroj Blesk

Mnichovská zrada Vestička · dnes v 14:59
Na přání Alekis se pokusím částečně navrátit k původnímu tématu , a to prostřednictvím všemi oblíbeného sobotního historického okénka! Na Pražském hradě se v jeho víc než tisícileté historii vystřídalo nepřeberně kněžen, královen i prvních dam. Dokonce byly i české kněžny a královny, které jej navštívily pouze jednou – našli bychom dokonce i takové, které Prahu nenavštívily vůbec. To v žádném případě neplatí u manželky prezidenta Ludvíka Svobody (†83) Ireny (†79), která byla naopak u hradního personálu neobvykle oblíbená. Zatímco dnes je takřka nemožné představit si Pražský hrad bez davů turistů i Pražanů, po většinu 20. století tomu tak zdaleka nebylo. Nesmělo se třeba vůbec do Jeleního příkopu, Jižních zahrad nebo do Královské zahrady, která přináleží k letohrádku královny Anny, tzv. Belvederu. První krůčky k tomu, aby to bylo jinak, učinila až šestá první dáma v pořadí – Irena Svobodová. Ne pevnost, ale památka Když se v roce 1968 stal Ludvík Svoboda po „vynucené“ rezignaci Antonína Novotného (†70) prezidentem, nastěhoval se se svou rodinou – tak jak bylo zvykem, na Pražský hrad. Všichni komunističtí prezidenti, počínaje Klementem Gottwaldem (†56), obývali tzv. prezidentský domek, který je k nalezení v severním areálu Hradu nad Jelením příkopem. Jednalo se pochopitelně o rezidenci, která v celém Československu jen těžko hledala druhou rovnou, jak co do prestiže, tak i komfortu. Proto může udivit tvrzení publicisty Pavla Kosatíka, že když se Svoboda stal prezidentem, Irena Svobodova „zpočátku ani nechtěla na Hrad“, píše ve své knize Manželky prezidentů: Deset žen z Hradu. Jako důvod uvádí její souvislou činorodost a pracovitost, která jí – dceři mlynáře z Cvrčovic – byla vlastní. Zásadně se například zasloužila o budování JZD v Hroznatíně, Svobodovu rodišti. Z postu první dámy se zase úpěnlivě zasazovala o vznik SOS vesniček. „Její vztah k Hradu byl uctivý,“ píše Kosatík. „Vnímala ho ne jako místo vytvořené k bydlení a práci, ale hlavně jako kulturněhistorickou památku, za Svobodových předchůdců příliš izolovanou od ostatního světa. První, o čem Svobodovi po příchodu na Hrad rozhodli, bylo zbourání plotů mezi Belvederem a Královskou zahradou.“ Tím tak padla jedna z prvních mnoha bariér, které na Hradě začal stavět Gottwald, který například nechal zdi kolem zahrad Hradu navýšit, a zabednit mřížoví plotů, aby nebylo vidět dovnitř. I tohle však za éry Svobodových na Hradě vzalo rychle za své. Zdaleka se nejednalo o jediné změny, které Irena Svobodová na Hradě učinila. Zasloužila se například o to, aby se opravil a zrenovoval starý nábytek z éry prezidenta Masaryka. „První prezident byl pro ni autoritou: často se ptala, jak věci na Hradě vypadaly za jeho »vlády,« a snažila se je napodobit, vrátit do původního stavu.“ Tak se stalo, že se do interiérů Hradu vrátil původní masarykovský nábytek, který nahradil „modernější” kousky z éry prezidenta Novotného. Hradní hospodářka a zahradnice „Hradní personál si Irenu oblíbil, protože na rozdíl od své předchůdkyně (Boženy Novotné – pozn. redakce) prý řešila problémy v klidu. Ačkoliv měla za sebou těžký život, dokázala si uchovat vřelost a přirozenost v chování i smysl pro humor,“ líčí Kosatík. Na rozdíl od svých předchůdců prý také Svobodovi žili na Hradě relativně „skromně a bez pompy.“ Nejpozoruhodnější přitom je, že na Hrad zvala co nejvíce lidí to šlo. „Jen přijďte, ukážu vám, jak to tam vypadá,“ měla podle Kosatíka s oblibou říkat. „Šlo jí o to, aby co nejvíc lidí vidělo Hrad zevnitř.“ Její velkou vášní pak bylo zahradničení. „Irena ráda navštěvovala skleníky na Hradě, radost měla třeba ze sklizně citronů, kterých si jednou natrhala celý košík,“ popisuje Kosatík. Údajně se dokonce měla vyslovit pro to, aby na Hradě vznikl celý skleník s citronovníky. Teprve po upozornění zahradníků, že je levnější dovážet citrony z ciziny, uznala, že to není nejlepší nápad. V zásadě ji ale do puntíku vystihuje. „Hospodářská správa z jejího příkazu přestala bezplatně zásobovat domácnost hlavy státu a prezident si u ní otevřel účet,“ - v té době něco docela nevídaného. Ztráta nejbližších Irena Svobodová se narodila 10. ledna 1901 ve Cvrčovicích, v malé vesničce u Kroměříže. Byly to přitom právě tzv. »Hanácké Athény,« kde se ve svých 22 letech seznámila s tehdejším kapitánem a veteránem z první světové války Ludvíkem Svobodou. Ke svatbě došlo v roce 1923, přičemž manželství trvalo šťastně až do konce Svobodových dnů, a to navzdory četným krizím a hrůzám, které spolu manželé prožili. V roce 1942 byl nacisty po brutálním mučení v koncentračním táboře Mauthausen zavražděn jediný syn manželů Svobodových – Miroslav. Nebylo mu ještě ani 18 let. „Svoboda v pamětech píše, že jeho syn zemřel na injekci do srdce,“ upozorňuje Kosatík. Nacisté také nechali popravit její bratry a strýce a zrovna tak maminku, která se konce války nedožila o pouhý měsíc. Před gestapem se Svobodová musela skrývat po celou válku, ač byla aktivně zapojena do odboje, zrovna tak jako její manžel, který coby armádní důstojník osnoval plány na osvobození Československa v zahraničí. Dýka do zad Po válce se Svobodovi stali respektovaným párem, tím spíše že se Ludvík stal ministrem obrany a v zásadě i národním hrdinou. O to více manžele zaskočila 50. léta pod taktovkou zhůvěřilých komunistů, jako byl například Klement Gottwald. Ten se na jedné slavnosti na Hradě měl v opilosti přimotat ke Svobodovi a pronést nahlas tak, aby to lidé včetně Ireny slyšeli, že „ať si nikdo nemyslí, že ho zásluhy zachrání.“ Co se tím mělo na mysli, je nasnadě.

1 ...